sobota 27. ledna 2007

Epson Stylus Photo R2400

Díky shodě několika náhod jsem si udělal opožděné Vánoce. Výsledkem je, že mi vedle počítače leží už asi týden fototiskárna Epson Stylus Photo R2400.

V současné době je to asi nejlepší fototiskárna určená pro "neprofíky" do formátu A3+ či maximální šířky 33cm. Tiskárna umí tisknout i na role papíru a tak dostupná maximální délka je až 10m. K tisku se používá pigmentový inkoust Epson Ultrachrome K3, což je absolutní špička. Tisk jede z 8mi zásobníků pro 9 inkoustů. Toto se musí vysvětlit. Standardní osazení zásobníků je:

  • light light black
  • light magenta
  • light cyan
  • light black
  • photo black nebo matte black
  • cyan
  • magenta
  • yellow

Tiskárna tedy umožňuje využít systém dvou černých barev, které se mění podle typu papíru na který se tiskne. Pro běžné papíry se využívá photo black a pro archivní a matné pak matte black. Tato možnost sice umožňuje dosáhnout perfektních výsledků na všech možných papírech, ale přináší i komplikace v podobě případných nutných výměn a tím i ztrátě inkoustu při zavádění náplní do tisku. Já zatím používám papíry Epson Premium Glossy Photo Paper a Epson Premium Semigloss Photo Paper a na oba se používá photo black nápň, tak mě to moc neštve.

Tiskárna není žádný drobeček a v plném rozložení kolem sebe potřebuje cca. 1m x 1m místa. Součástí dodávky je i bohatá softwarová výbava včetně Adobe Photoshop Elements. Základní software včetně podrobného manuálu je k dispozici i v češtině.

První zkušenosti jsou velmi dobré. Když jsem po půl hoďce dozrávání přišel k první vytištěné fotce na papír Epson Premium Semigloss Photo Paper ve formátu A3, tak jsem se jen a jen kochal. Výsledek byl perfektní i bez nějaké zásadní kalibrace.

Aktuálně mám za sebou prvních dvacet kousků A3 fotek včetně ČB a zatím jsem stále velmi spokojený. Vlastní tisk v maximální kvalitě zabere při formátu A3 cca. 30 minut. Pak je třeba ještě počkat tak 15 minut, než se doladí finální podoba snímku.

Pokud jde o náklady, tak Epson nezapře pověst drahého provozu, ale je fakt, že výsledkem je špičková kvalita. Jedna fotka formátu A3 (30 x 42cm) na fotopapír Epson Premium Semigloss Photo Paper mi zatím předběžně vychází na 98 Kč. Přesnější čísla budu mít až s delší sérií tisků.

O dalších zkušenostech z provozu brzy zase něco škrábnu.

Zatím seznam zajímavých odkazů k tiskárně:

neděle 14. ledna 2007

Kometa za dne

Komety vstupují do mého života již od dětství. Pamatuji si, jak jsem si jako kluk nesl z knihkupectví knihu Návraty první dámy, která vyšla v době, kdy naše nebe křižovala Halleyova kometa. Dodnes považuji tuto knihu za jednu z nejlepších astronomických publikací pro širokou veřejnost, která u nás vyšla.

Každým rokem křižuje nebe několik desítek komet. Jen občas se ale zadaří, že je kometa dostupná i menším dalekohledem a nebo je vidět pouhým okem. U nás poslední velkou kometou byla kometa Hale Bopp, která byla v roce 1997 bez problémů viditelná pouhým okem na večerní obloze. Na ukázkovém snímku je kometa Hale Bopp, jak jsem ji vyfotil nad mojí domovskou hvězdárnou ve Vlašimi 28. března 1997.

Když 7. srpna 2006 objevil R. H. McNaught ze Siding Spring Observatory na snímcích nepatrný mlhavý obláček, který se podle srovnávacích snímků pohyboval, určitě ještě netušil, že objevil kometu, která se stane jednou z nejjasnějších za poslední léta. Kometa, která dostala označení C/2006 P1 ( McNaught), se bohužel pro pozorovatele ze severních zeměpisných šířek pohybuje po velmi nepříznivé dráze což znamená, že aktuálně je těsně vedle Slunce a dnes byla poslední teoretická šance ji spatřit na večerní obloze hned se západem Slunce. V minulých dnech byla šance o dost větší, protože kometa byla přeci jen dále od Slunce, ale to mi bohužel nepřálo počasí.

Dnes se ale počasí vydařilo. Podle zpráv z internetu byla kometa dokonce tak jasná, že by měla být pozorovatelná i ve dne za plného světla. Dopoledne se obloha vyjasnila a tak jsem vyrazil na lov. Vzal jsem triedr a začal kometu hledat. Dlouho netrvalo a opravdu jsem ji našel. V triedru byla krásně vidět i když o pár stupňů vedle svítilo Slunce. Nachystal jsem si foťák a zkusil dané místo vyfotit.

Fotit komety většinou znamená dlouhé noční expozice či mnohonásobné série snímků, které se následně skládají do finální podoby efektních snímků vlasatic, které často obdivujeme. Dnes to byl ale opačný extrém, kdy i na nízké ISO vycházely expozice okolo 1/8000 s. Musel jsem použít telekonvertor, abych co nejvíce prodloužil ohnisko teleobjektivu Canon EF 70 – 200 / 2.8 L. I tak to bylo ale málo a snímek je velkým výřez z finálního záběru. Není to žádný efektní záběr nádherné vlasatice s dlouhým hávem, ale jen namodralá směsice pixelů … přesto ale tento snímek řadím mezi nejzajímavější astronomické úlovky, které zatím mám. Fotit kometu ve dne se totiž moc často nepoštěstí :-)

pátek 12. ledna 2007

Bryan Peterson - Portret

Jsou knížky, které přečtete, založíte do knihovny a nikdy se k sobě již nevrátíte - když nepočítám případné utírání prachu nebo v horším případě malování či stěhování :-).

Jsou ale knížky, které jsou vám trvalou inspirací a stále se k nim vracíte a nacházíte nové a nové informace, které jste dříve přehlédli... Myslím si, že knihy Bryana Petersona jsou právě z této kategorie.

Kvalitních knížek věnovaných fotografii je jako šafránu. Často totiž většinu prostoru zabere popis techniky, který zastará ještě dřív než knížka vyjde a po roce může být - v dnešním digitálním věku - často úplně mimo ...

Nic takového vám u knížek Bryana Petersona nehrozí. Naopak se připravte na záplavu inspirace a snahy vám ukázat dosud skryté či opomíjené. Musím přiznat, že je to velmi nakažlivé :-)

Kniha Portrét je poslední z úspěšné řady knížek tohoto autora a v českém překladu vychází u Zoneru krátce po uvedení originálu. Musím přiznat, že jsem byl lapen již vlastním úvodem, kde autor popisuje svůj přerod z krajinářského samorostu, alergického na lidskou přítomnost na snímku, ve fotografa lidí, který často využívá lidskou přítomnost pro posunutí snímku do jiné sféry. Myslím si, že pro hodně lidí budou zajímavé kapitoly: Jak porozumět lidem, Psychologie v kostce, Oslovování lidí, Překonávání nesmělosti či Volba správných lidí. Sám jsem se tam často našel.

Velkým kladem knížek Petersona je kvalita doprovodných snímků, které jsou velmi dobré a v tomto případě je i většina snímků doplněna o vlastní příběh jejich získání, komunikace s "modelem" či komerční úspěšnosti. Což je další zajímavá vlastnost jeho knížek a to prolínání světa koníčků a tvrdého byznysu. Neznám jinou podobně zaměřenou knížku, kde by vám autor popsal své zkušenosti ze světa fotografického byznysu a ještě vám dal pár rad do života na co je dobré se zaměřit, co má úspěch a jak na to.

Knížku Bryana Petersona Portrét mám u postele a za dlouhých zimních večerů se do ní stále dívám a studuji jak na lidi .... těšte se :-)))


Bryan Peterson - Portrét
vydal: Zoner Press
cena: 329 Kč
Podrobnější informace o knize u Zoneru

čtvrtek 4. ledna 2007

Canon Cash Back funguje

Když jsem si kupoval před odjezdem do Kostariky Canon EOS 30D, vyhlásil Canon akci vrácení peněz zpět. Koupíte si foťák a Canon vám vrátí 4200 Kč zpět. Podobné akce delší dobu fungují v zahraničí a u nás byly zatím často pouze tématem bouřlivých debat v různých diskusních fórech. Těsně před odletem do Kostariky jsem poslal do Irska obálku s obsahem dle návodu a říkal jsem si - uvidíme. No a po necelém měsíci je můj účet bohatší o 4160 Kč :-) 40 Kč stála transakce.

Canon EOS 30D tak vyšel na cca. 30 tisíc korun, což mi přijde jako fajn cena. Pevně doufám, že náš Canon bude v podobných akcích pokračovat. Co třeba na 5Dčku? :-)

úterý 2. ledna 2007

Kostarika - pohled fotografa - dil I.

Asi každý, kdo někam dnes cestuje, si sebou bere fotoaparát, aby si uchoval vzpomínky ze své cesty. Do Kostariky jsem jel na fotoexpedici, kde fotografie byla na prvním místě. Hned na začátku bych rád uvedl, že vše bude z pohledu digitálního fotografa, protože již několik let fotím z drtivé většiny pouze digitálně. O tom, že bych si sebou vzal i analogového manuálního Pentaxe jsem sice chvilku uvažoval, ale opravdu jen chvilku a s odstupem času jsem rád, že jsem jej nechal doma. Tento první díl bych rád věnoval tomu s čím, proč a jak jsem vyrazil do Kostariky.

S čím na zvířata

Hlavním cílem fotoexpedice bylo fotografování zvířat ve volné přírodě. Podle toho vypadalo i vybavení u kluků z týmu. Pro mě zvířata nebyla primárním cílem, přesto jsem chtěl mít možnost, pokud bude šance, si i zvířata ve volné přírodě nafotit. Musel jsem tedy vyřešit otázku dlouhého skla s optimálním ohniskem okolo 400 mm.

Mé běžné fotografické zaměření je jiné a objektiv s takto extrémní ohniskovou vzdáleností v podstatě vůbec nevyužiji. Z tohoto důvodu jsem rozhodl pro nákup telekonvertoru Canon TC EF 2x II, který bych používal na zoomu Canon EF 70 - 200 / 2.8 L. Vím, že se na netu na tuto kombinaci vedou velmi ostré diskuse, které jsem se snažil pročíst a udělat si svůj názor. Nakonec jsem se rozhodl, že tato kombinace je pro mé potřeby dostatečná. První testy s konvertorem ukázaly, že při vhodném zpracování RAWu jsem schopen se dostat k velmi kvalitnímu výsledku. Základem je ale hlavně zvládnutí vlastní techniky snímání dlouhým sklem, kdy se ukázalo, že špatná výstupní kvalita je velmi často daná ani né tak kvalitou optické soustavy, jako pohybovou neostrostí. S cropem a konvertorem ve výsledku dostanu sestavu 224 - 640 / 5.6, kdy speciálně při ohnisku 640 je již znát každé malé chvění. Ukázalo se, že závěrka Canonu 20D při standardním nastavení spolehlivě rozklepe tuto sestavu tak, že i při relativně krátkých časech dojde k rozmazání snímku. Řešením je používání předsklopení zrcátka, které velmi dobře funguje, ale není to úplně ideální pro snímání rychlé zvěře ve volné přírodě. Tam funguje jen pevný stativ, pevné vedení celé sestavy a rychlé sériové snímání. S nasazeným telekonvertorem funguje bez omezení i autofokus. Jen je nutné počítat s tím, že máte sklo o nižší světelnosti a díky tomu se rychlost zaostřování poněkud zmenší. Hodně ale zase záleží kolik je světla, jakou máte scénu atd. Jsou případy, kdy to není ani poznat a naopak, kdy je to o dost citelnější. Chce tomu dát před cestou trochu času a s celou sestavou se pořádně sžít.

Na základě vlastní zkušenosti z Kostariky si myslím, že další zajímavá alternativa, pro lidi podobného zaměření jako jsem já, je spojení TC 2x s Canonem EF 200 / 2.8 II L. Toto sklo se cenově pohybuje v ČR okolo 20 tisíc korun. Ve spojení s telekonvertorem dostanete objektiv 400 / 5.6. Měl jsem možnost tuto sestavu v Kostarice testovat a s výsledky jsem velmi spokojený.

Pokud to ale myslíte s fotografií zvířat vážně, kupte si nějaké pořádné sklo okolo 400 mm dle vašich možností.

Druhé tělo

Do Kostariky jsem chtěl mít také dvě těla. Hlavním důvodem bylo, že jsem chtěl mít jedno tělo na krajinu ve spojení se širokáčem nebo na detail s makrem a druhé tělo s delším sklem na zvířátka. Výrazně bych tak omezil neustálé výměny objektivů a tím i vyšší pravděpodobnost nečistot na snímači atd. Důvodem byla i funkce zálohy pro případ poruchy jednoho těla. Před cestou jsem dlouze zvažoval co koupit. Mezi kandidáty bylo vše od Canonu a to EOSem 400D počínaje, přes bazarový EOS 20D, nový EOS 30D nebo EOS 5D. Nejvážnějším kandidátem byl Canon EOS 5D, který by byl díky fullframe ve spojení s Canonem EF 17 - 40 / 4 L ideálním kandidátem pro krajinářské tělo. Nakonec to s 5D nevyšlo a tak jsem se rozhodl pro Canon EOS 30D. Je to mladší bráška mého EOSu 20D, který má doplněno spoustu drobných vylepšení, které z něj dělají ideální univerzální tělo za rozumné peníze - zvlášť, když vám Canon ještě přes 4 tisíce vrátí zpět. Výběru po cestě nelituji a Canon EOS 30D se postupně stal hlavním tělem na expedici. Ona ta drobná vylepšení často velmi silně pomáhají při vlastním fotografování.

Čím a jak to budu krmit?

V Kostarice se v drtivé většině setkáte s napětím 110 - 120 V / 60 Hz. Elektrické zásuvky jsou typu A nebo B. Více zde - http://zasuvky.hw.cz/index.php?kod_zeme=CR. U nás lze koupit redukci. Všechny nabíječky i zdroj k notebooku, co jsem sebou vezl, umí fungovat od 110V a tak jediné co opravdu potřebujete je redukce. Zásuvka na pokoji není úplně běžnou záležitostí a když už zásuvka je, tak ne často v hojném počtu. Doporučuji sebou vzít i nějakou rozšiřující zásuvku, aby bylo možné zapojit více věcí najednou. Já jsem si vezl úplně obyčejnou roztrojku a byl jsem schopen tedy nabíjet notebook, akumulátory do EOSu i blesku zároveň. Redukce na zásuvku jsem si vezl raději tři. Silně doporučuji se nevzrušovat způsobem elektroinstalace v místě a když to funguje, tak do toho nešťourat. I když chápu, že vstup do sprchy, kde z ohřívače trčí odizolované dráty a o kus výše je nekrytý hlavní jistič, vyvolává pocity usednutí do elektrického křesla :-)

Plán na práci se snímky a jejich zálohy

Když už jsem měl vyřešený problém čím budu své nádobíčko nabíjet, zbývalo ještě vyřešit, jak budu pracovat s nafoceným materiálem. Vezl jsem si sebou několik CF karet o kapacitě cca. 11 GB, což sice na první pohled vypadá jako velká kapacita, ale její rozložení v podobě 8, 2, 1 GB a 512 MB neumožňuje efektivní využití i jako zálohy. Bylo jasné, že musím mít další způsob jak snímky - pokud možno bezpečně - archivovat. Při možném reálném nebezpečí vykradení hotelového pokoje jsem se rozhodl pro následující systém: notebook, databanka a CD-R. CD-R média jsem musel zvolit z důvodu podpory vybraného ošlehaného notebooku, který DVD pouze četl. Vezl jsem si 10ks médií, což umožňovalo zálohovat cca. 7GB dat s tím, že jsem na ně chtěl zálohovat pouze nejpovedenější snímky - kapacita tedy více než dostatečná. Notebook jsem primárně vybíral podle toho, že když mi ho ukradnout, tak mě jeho náhrada nebude stát velké peníze - na cestu jsem si tedy půjčil ošlehaný ACER TravelMate 230. Není to žádný drobeček - váží skoro 3 kg, ale protože měl většinu času trávit na pokoji, tak mi to nevadilo. Pro vlastní práci je naopak fajn velký displej. Databanku mi ochotně půjčil Pavel Pola.

V reálu to nakonec všechno fungovalo následujícím způsobem. Při návratu z focení jsem do notebooku stáhnul všechny nafocené CF karty a snímky zatím nechal i na nich. Udělal jsem první prohlídku, že stažení proběhlo v pořádku, a smazal jsem očividně špatné snímky. Když byla probírka hotová, připojil jsem k notebooku databanku a nakopíroval jsem na ní všechny snímky. Nepoužíval jsem tedy služeb databanky pro kopírování CF karet, ale používal jsem databanku jako externí USB disk. Z důvodu případné bezpečnosti jsem dodržoval systém pojmenování adresářů databankou, abych, v případě krádeže nebo poruchy notebooku, měl zachovanou plnou kontinuitu a mohl jsem využít služeb databanky pro zálohy CF karet. Po přehrání snímků jsem provedl vzájemnou verifikaci a kontrolní překopírování z databanky do notebooku s kontrolou nakopírovaných dat. Pokud vše souhlasilo, smazal jsem obsah CF karet v rámci přípravy fotoaparátů na další focení. Notebook vždy zůstával schovaný na pokoji. Naopak databanka včetně všech kabelů a zdroje byla vždy ve fotobatohu. Rozdělení rizika jsem uznal jako dostatečné a tak jsem CD-R využíval pouze jako přenosné médium do místních internetových kaváren.

Pokud jde o otázku jestli tahat nebo netahat notebook, tak si myslím, že jednoznačná odpověď je: tahat. Myslím si, že je to velké škola, když po celodenní dřině s kolibříky kouknete na výsledky své práce. Máte možnost se detailně podívat jak který snímek vypadá, jaké děláte chyby a uvědomit si, co je nutné udělat příště jinak a lépe - a to nejen pokud jde o kolibříky.


Co nakonec cestovalo

Ve finále jsme měl před cestou na hromadě tyto věci:

Těla a příslušenství:
  • Canon EOS 30D
  • Canon EOS 20D
  • battery grip BG-E2
  • akumulátory BP 511 4x
  • kabelová spoušť Canon RS-80 N3
  • nabíječka Canon CB-5L pro EOS
  • krytka bateriového prostoru EOS pro případ poruchy battery gripu

Objektivy, filtry a příslušenství:
  • Canon EF 17 - 40 / 4 L
  • Canon EF 70 - 200 / 2.8 L
  • Canon EF EF 100 / 2.8 Macro
  • Canon TC 2x II
  • 2x UV filtr B+W 77mm
  • 1x UV filtr Kenko 58mm
  • 1x CPL filtr B+W Kaesemann 77mm
  • 1x Cokin filtr 121S
  • 3x Kood filtr
  • držák filtrů Cokin a Kood plus redukce 77mm

Blesk a příslušenství:
  • Canon Speedlite 580 EX
  • Better Beamer (Flash Extender)
  • akumulátory GP NiMH LR6 2.100mAh 8x, 2.500mAh 8x
  • nabíječka GP pro akumulátory LR6

Stativ a příslušenství:
  • stativ Manfrotto 055 PRO B
  • hlava Manfrotto 308 RC
  • 3x upínací destička Manfrotto MA 200 PL-14
  • utahovací páčka na nohy stativu
  • řemen pro nošení

Paměti a zálohování:
  • CF karty SanDisk Ultra II 8GB, 2GB, 1GB, 512GB
  • databanka Vosonic VP 6210 30GB + usb kabel + zdroj
  • externí flash pamět 512 MB

Drobnosti:
  • vodováha
  • redukce do el. zásuvky + roztrojka
  • sada krytek pro EOS
  • montážní páska černá 2x
  • kompas
  • čistící utěrka B+W
  • ofukovací balónek

Notebook:
  • notebook ACER TravelMate 230 + zdroj
  • externí USB čtečka karet
  • externí Wifi karta
  • 10x CDR médium

Na tohle všechno jsem měl fotobatoh Tamrac Expedition 5. Batoh, který bez problémů vyhovuje přepravním rozměrům leteckých společností, ale není z největších. Chvilku jsem uvažoval, že si koupím větší, ale nakonec jsem si říkal, že vyrazit na takovou akci s báglem, který neznám a nemám ho trošku otahaný je moc velký risk. Za určitých podmínek jsem si ověřil, že když pominu stativ, tak vše ostatní, až na pár drobností, jsem tam schopen v případě nouze naskládat. Pro běžné focení jsem ale věděl, že sebou nebudu tahat například notebook a pár dalších drobností, což mi umožnilo pro focení do batohu ještě připalit tatranky poslední záchrany, pláštěnku, baterku a další drobnosti pro pobyt venku. Všechny uvedené věci jsem nakonec v Kostarice užil a to pouze mimo externí wifi karty a krytky bateriového prostoru EOSu.

Cestujeme s fotobatohem do Kostariky

Ze schůzek s Ondrou před cestou jsem věděl, že je velká pravděpodobnost zpoždění zavazadel - a to i v řádu dnů. Z tohoto důvodu jsem se rozhodl, že obsah fotobatohu bude zvolen tak, abych mohl celkem nerušeně fotografovat a fungovat, i když budu bez velkého báglu. Od začátku bylo jasné, že stativ bude ve velkém báglu. Ke stativu jsem přidal i notebook s veškerým příslušenstvím (zdroje, kabely, wifi, cdrom media). Aby notebook přežil cestu, zabalil jsem jej do dvou vrstev silne bublinkove folie s tím, že ji případně v Kostarice využiji i jako protivodní kryt při focení. K notebooku jsem ještě přidal nabíječku na tužkové akumulátory, protože v případě nouze se tužkové baterie kupují i nabíjejí lépe než cokoli jiného, a pár dalších drobností. Čili v případě nouze bych z hlediska fotografování vydržel celou akci i bez věcí ve velkém báglu, i když absence stativu by hodně mrzela. Oblečení a ostatní drobnosti se nechají koupit všude :-) Fotovýbava se naskládala do určeného prostoru fotobatohu a v uvolněném prostoru po notebooku v přední kapse jsem si nechal redukci do el. zásuvky, databanku se zdrojem a nabíječku pro akumulátory do EOSu. Přidal jsem pár tatranek, pláštěnku, baterku, kompas, nějaké čtení o Kostarice, kopii všech dokladů, pojištění, letenek a pár drobností. Oblečení co jsem měl pro let do Kostariky na sobě jsem se snažil také volit co nejuniverzálněji.

Velké zavazadlo jsem si nechal před cestou na letišti zabalit do fólie a po odbavení jsem jen doufal, že vše v něm přežije dlouhou cestu bez úhony. S fotobatohem nebyl při cestě nikdy žadný problém co do velikosti nebo hmotnosti. Pouze při bezpečnostních kontrolách občas dotaz na obsah či požadavek na otevření pro nahlédnutí na obsah. Při kontrole šel batoh vždy pod rentgen. Často byl i dotaz zda nevezu i notebook. Pokud ano (při cestě zpět), vždy ho chtěl bezpečnostní pracovník vidět. Proto při balení, pokud vezete sebou notebook, se to snažte balit tak, ať se k němu velmi snadno dostanete a rychle jej vyndáte a zase zandáte. Hodí se to zejména v situaci, kdy honíte navazující spoj a každá minuta je drahá. Oblíbenou disciplínou při kontrolách je například i sundavání bot. Při cestě zpět jsem se vyvaroval i tomu abych měl na sobě pásek nebo cokoli co zavánělo kovem - mimo hodinek. Drobný problém vás ale může potkat v letadle samotném, kdy né vždy musí být ideální místo pro uložení objemného fotobatohu. Pokud se nevejde do příslušných schránek je možné jej většinou hodit na zem pod sedadlo souseda před vámi - pokud nesedíte u exitu :-)

Focení za letu asi není moc zajímavé. Všechny letecké společnosti (ČSA, Air France, Taca) po cestě do Kostariky zakazují používání digitálních fotoaparátů při startu a přistání. Během letu na ně omezení neplatí. Snad bych jen upozornil na polarizační filtr, který není nejvhodnější pro focení z okénka letadla, protože zvýrazňuje lom světla na sklech okénka.

Konec prvního dílu.

V pokračování bych povídání rád dokončil trošku praktickou stránkou fotografování v Kostarice.