neděle 12. července 2009

Toskánské návraty

Toskánsko v okolí městečka San Quirico d'Orcia je jako dobré víno. Nadchne již při prvním doušku, ale s každým dalším nacházíte nové a nové chutě. Přesně takto bych asi popsal svou zkušenost s druhou návštěvou Toskánsko během jednoho roku.

Před první cestou loni v květnu jsem se snažil na Toskánsko připravit. Zbytečně. V úvodu mé loňské galerie snímků jarního Toskánska jsem napsal: „Toskánsko je pro mne krajina, která je sama o sobě uměleckým dílem. Je to krajina, která se vzpírá všem definicím. Ani se nedivím, že s tímto krajem jsou pevně spjata jména jako Giotto, Donatello či Michelangelo.

I teď po roce bych to asi nenapsal lépe. Někdy si říkám, že na přetváření krajiny v oblasti Val d'Orcia musel dohlížet nějaký umělec.


I letos jsem do Toskánska vyrazil s kamarády ze skupiny FOTOPIVO.CZ. Základnou nám bylo opět starobylé městečko San Quirico d'Orcia v oblasti Val d'Orcia. Zdejší krajina je totiž natolik jedinečná, že byla v roce 2004 zařazena do světového dědictví UNESCO.

Dostat se sem je dneska snadné. Pokud vyrážíte z Prahy, tak jako my, najedete na dálnici směr Plzeň a dálnici opustíte až po cca. 1100 km. To budete mít za sebou 10 až 11 hodin jízdy a do cíle vám bude zbývat již jen asi 30km po normálních okrskách.

Letní období jsme si vybrali zcela záměrně. Chtěli jsme poznat jiné Toskánsko. Toskánsko, které již nebude plné jarní zelené, ale bude mít zlatavou barvu polí těsně před sklizní, kterou přerušují jen zelené vinice.


No, skoro nám to vyšlo. Krajina byla jako by ji někdo posypal zlatavým prachem. Nám důvěrně známou zelenou vystřídala žlutá až zlatá barva z polí plných zralých klasů, kterou prokládala hnědá ze sklizených.

Sklizeň byla ostatně v plném proudu a tak se naším nejvěrnějším průvodcem stal kombajn. Kombajn krásně dokumentoval prchavost okamžiků. Místa, která jsem jeden den viděl a řekl si, zítra se sem musím zastavit v lepším světle, jsem sice druhý den v lepším světle zastihl, ale kombajn stačil místo zcela přetvořit. O umění kombajnistů zaparkovat kombajn na tom nejneuvěřitelnějším místě případné scenérie by se dal napsat román.


Opět se ukázalo, že „duševní objednávka“ funguje. Co to je? Už při plánování jsme si často říkali, že tady a tady by bylo dobré, kdyby spolu s pěkným ranním nebem byla přítomna i mlha. Loni nám takto jedno toskánské ráno vyšlo dokonale. Skoro to vypadalo, že to vlastně nemůže být ani jinak. Podobný plán jsme měli i pro první místo našeho focení nedaleko Sieny. Mlha se tak stala od Breneru i hlavním tématem debat a kontrolních témat proti usnutí řidiče v autě. Bylo až neuvěřitelné sledovat, jak se s příjezdem do oblasti Val d'Orcia začala mlha zvedat z mnoha místních údolí. Člověk by i začal věřit na zázraky :-) Asi jsme ale špatně odhadli dávkování, protože přesně s naším příjezdem se náš hlavní motiv začal vesele nořit do husté mlhy, která se zakrátko rozprostřela i kolem nás. A jak to tak správná mlha dělá, občas nám kousek našeho motivu poodhalila, aby jej za okamžik zase zcela schovala a nechala tak pracovat naší představivost na téma: jaké by to bylo, kdyby....

Bylo zajímavé poznávat známá místa v jiném čase. Často jsem přemýšlel, která ta podoba charakterizuje zdejší krajinu lépe. Nevím, ale je to ideální námět k přemítání u sklenky výborného červeného vína z místních vinic :-)


Do Toskánska se určitě opět vrátím.

Všechny prezentované snímky byly pořízeny v oblasti Val d'Orcia v období od 3. do 6. července 2009.

2 komentáře:

Karel Pagačík řekl(a)...

Ahoj, pěkně napsáno, fotky vypadají dobře. I já se těším třeba na další podzimní ochutnávku

Ľubomír Urbančok řekl(a)...

Ahoj Petr !
Super článok. Budúce leto sa tam chcem vydať po motivácii Tebou na bicykli.... :)