sobota 24. prosince 2011

PF 2012


Cesty vedou mnoha směry a je jen na nás po které se vydáme...


Děkuji všem návštěvníkům, zákazníkům a přátelům za přízeň.

Pohodové Vánoce, úspěšný start v roce příštím a Dobré světlo vám přeje,

Petr Pazour


neděle 4. prosince 2011

Apple iPad 2 ve službách fotografa - Kam vyrazit a jak tam asi bude (tablet v akci II)

Dnešní díl zaměřím na plánování. Z mnoha setkání mi přijde, že je to oblast velmi podceňovaná. Často si pak uvědomím, jak moc je překvapivé tvrzení, že je možné si pro fotografii prostě cíleně dojet. Tablet je věcička, která v tomto může fotografům velmi pomoci.

Než se ale pustím do dnešního tématu, zkusím shrnout několik novinek od posledního článku z této série.

Apple uvolnil v říjnu novou verzi operačního systému iOS s pořadovým číslem 5, který pohání jeho mobilní zařízení. Z pohledu fotografa jsou pozitivní změny ty, které nastaly v oblasti správy obrázků. Nově je možné přímo v tabletu zakládat a rušit alba, dle libosti do nich přesouvat či mazat fotografie a k dispozici je i několik základních editačních funkcí na úpravu fotografií.

Uvedení nové verze operačního systému vyvolalo smršť aktualizací programů, které v drtivé většině řešily pouze funkční rozdíly. Z jiného soudku je ale uvedení nové verze programu Filterstorm, kterému jsem se věnoval i v minulém díle.

Filterstorm Pro 2 - podporuje vrstvy
Filterstorm vyšel jak v základní verzi, která má pořadové číslo 4, tak ve verzi Pro, která má číslo 2 a tu na tabletu používám. Vlastníci starší verze jistě ocení bezplatný přechod na verzi novou. Ta přináší několik velmi zajímavých vylepšení. Asi nejzásadnější novinkou je plná podpora práce ve vrstvách. V této oblasti se tak program dotahuje na svého největšího rivala - Photoforge2.

Podívejte se na autorovo video, které představuje práci ve vrstvách.

Mezi další novinky patří funkce automatické expozice, nastavení světel a stínů, výrazné vylepšení odšumovacích algoritmů a v některých místech byl zpřehledněn i vlastní interface aplikace. Celkově mi také přijde, že je Filterstorm Pro 2 o dost svižnější než předchozí verze. Už teď se těším na reakci autorů Photoforge2.

Poslední novinkou je to, že jsem si na vlastní kůži odzkoušel, jaké je to přejít po dvaceti letech kompletně ze světa PC na Apple. Po dlouhém uvažování jsem se zbavil notebooku i stolního PC a již přes měsíc pohání mou digitální černou komoru Apple iMac 27”. Jako bývalému dlouholetému odpůrci Apple mi to přijde sice stále tak trochu scifi, ale každý další den mne utvrzuje v tom, že jsem udělal dobře. Na toto téma chystám samostatný článek. Jak jsem totiž zjistit, nejsem v této transformaci sám, tak to třeba může  někomu pomoci při rozhodování.

Teď již ale hurá na plánování. Celé toto téma by se dalo shrnout do otázek typu: Kam vyrazit? a Jak tam asi bude? Začnu pro fotografa nejdůležitější otázkou:

Jak tam asi bude?

Počasí je pro fotografa spojenec i soupeř v jednom. Jako spojenec nám pomáhá s náladou, světlem i motivem v krajině, ale často současně nám jako zdatný soupeř klade překážky a výzvy zároveň. Fotograf, který své fotografie tvoří venku, se díky tomu stává tak trochu i meteorologem.

Z vlastní zkušenosti vím, že počasí rozhoduje o tom, kam vyrazím a co tam budu fotit. Počasí určuje, jestli budu ráno vstávat a využiji světlo při východu, nebo si přispím a využiji zádumčivou atmosféru mlhavého, deštivého dne někde u vody či v lese. Stejně tak mohu využít větrného dne, který pohání nízké deštivé mraky k vytváření fotografií s využitím dlouhé expozice a opačně beránky na azurové obloze k atraktivním pohlednicovým záběrům.

Aplikací na klasické předpovědi počasí jsou na iPadu tisíce a každý si tak určitě vybere. Já jsem se nakonec naučil používat kombinaci klasických předpovědí z webových stránek Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) a skvělé aplikace iRadar CZ od našich “lovců bouřek”.

Množství dostupných informací na stránkách našich profesionálních rosniček vydá na samostatný článek. Dnes se proto raději vrhnu na aplikaci iRadar CZ, která je ideální pro operativní rozhodování.

iRadar CZ

iRadar CZ (dříve MeteoradarCZ) je skvělá aplikace, za kterou stojí kolektiv autorů, který má blízko k našim "lovcům bouřek". Ti provozují bezvadné stránky plné informací na adrese www.bourky.cz.

iRadar používám pro rychlý aktuální přehled o počasí nad vybranou lokalitou i celou naší republikou. Umožňuje nad mapovým podkladem z Google Maps sledovat v podstatě v “reálném” čase srážková data z radarové sítě ČHMÚ CZRAD. Ty jdou prohlížet animovaně s přesahem až několika hodin zpětně a je možné si tak utvořit představu o směru a intenzitě srážek. K dispozici jsou detailní údaje z několika desítek profesionálních meteorologických stanic. Lahůdkou je možnost sledování informací o bouřkových buňkách. A opravdovým bonusem je přístup k aktuálním snímkům ze sítě webových kamer s vysokým rozlišením, které ČHMÚ provozuje. Speciálně tyto kamery poskytují ve spojení s detailní informací o počasí z profesionálních stanic velkou službu. Díky tomuto spojení je možné velmi dobře odhadnout jaké počasí v lokalitě zrovna je, jestli je tam například mlha, nebo je jasno a svítí třeba hvězdy. Všechny tyto možnosti mi pomáhají v rozhodování, kam vyrazím.

iRadar CZ

Protože jsou v iRadaru dostupné pouze některé kamery a stanice z rozsáhlé sítě ČHMÚ, je dobré to vždy ještě kombinovat s webem www.chmi.cz

Držím našim lovcům bouřek palce při dalším vývoji této mimořádné aplikace, která je všem dostupná zdarma!

Odkazy:


Když už je jasné, jaké asi bude počasí, je třeba se rozhodnou, kam vyrazit.

Kam vyrazit?

Začnu s aplikacemi, které mi pomáhají s plánováním v případě, že vím přesně, kam chci vyrazit fotografovat. Na závěr článku připojím stručný tip na aplikaci, která může pomoci při rozhodování, kam vůbec vyrazit fotografovat.

Když vím, kam chci vyrazit fotografovat, tak je pro mne nejdůležitější znát čas, kdy tam mám dorazit, aby to vyhovovalo mým představám o výsledné fotografii, a velmi mi pomůže i to, když budu vědět, jak to tam zhruba vypadá, i když jsem tam v životě nebyl. Přijde vám to trochu ulítlé? S Google Earth je to možné.

Google Earth

Google Earth - Oblík, Raná a Milá.
Myslím si, že Google Earth není třeba moc představovat. Je to aplikace, která je již delší dobu známá z velkých počítačů. Umožňuje na základě podkladů z Google Maps vytvářet 3D pohled na svět. Díky této vlastnosti je možné se v podstatě snést na jakékoli vybrané místo na světě a prohlížet si okolí, jako by tam člověk skutečně stál. Tuto vymoženost používám tehdy, pokud mám fotografovat někde, kde jsem ještě nebyl. Google Earth mi umožňuje podívat se, jak zhruba vypadá vybrané místo, jeho okolí, jaký je reliéf krajiny a jak jsou například vysoké kopce ve směru, kterým chci fotografovat. Je to úžasná možnost podívat se do míst, kam se teprve chystám.

Odkazy:

Následující aplikaci jsem si opravdu oblíbil a při plánování mi velmi pomáhá.

The Photographers Ephemeris

Zkráceně TPE je nepostradatelným pomocníkem hlavně pro krajinářského fotografa. Pro libovolný den v roce umí pro vybranou lokalitu určit čas východu a západu Slunce i Měsíce a určit azimut, kde se tak stane. Stejně tak spočítá čas občanského, nautického i astronomického soumraku (Wikipedia). Umí určit velikost Měsíce a spočítat třeba i délku stínů v krajině. Podobných čísel je možné sehnat po internetu mraky. TPE umí tyto matematicky suché informace zasadit do skvělé grafické podoby a spojit je se sílou Google Maps.

The Photographers Ephemeris
Jak to celé funguje?

Na začátku si vyberu místo fotografování. TPE přesně podle lokality přepočítává obratem všechny výše uvedené informace a zobrazí je v atraktivním grafickém podání. Pomocí různobarevných čar zobrazuje směr a místo východu i západu Slunce, Měsíce i jejich aktuální pozici v krajině. Pomocí časové linky je možné si prohlížet cestu paprsků krajinou. Tyto funkce umožňují mít jasný přehled o tom, kde přesně vyjde, zapadne nebo bude stát Slunce či Měsíc v době, kdy chci fotografovat. TPE umožňuje také další skvělou věc. Často mám v hlavě fotografii s jasnou myšlenkou, kde bych chtěl, aby mi přesně tam a tam vyšlo nebo zapadlo Slunce. V TPE je možné si vybrat místo, kde budu stát a místo, kde chci, aby vyšlo třeba Slunce. Pak stačí aplikaci říct, aby našla nejbližší možné datum. Tuto shodu umí aplikace najít nejen pro východ či západ Slunce, ale i Měsíce v jeho různých fázích. Když je to v silách přírody, stačí se jen v navrhovaný den dostavit na vybrané místo.

Program TPE se stal mým hlavním plánovacím pomocníkem.

Odkazy:


LightTrac
LightTrac

Další podobnou aplikací je LightTrac. Umí v podstatě to samé jako TPE. Pro který se rozhodnout tak zůstane asi na estetickém dojmu z rozdílného grafického pojetí zpracování stejných možností.

Odkazy:


Na úplný závěr jsem si nechal slibovanou aplikaci, která může pomoci v situaci, když fotograf neví, kam zrovna vyrazit. Fakt se to může stát? :-)

Stuck On Earth

Stuck On Earth je graficky mimořádně povedená aplikace, která na základě snímků uložených a lokalizovaných na webu Flickr.com zobrazuje podle aktuálního místa na mapě zde pořízené fotografie. Výběr snímků i chování aplikace je možné ovlivnit volbou role pozorovatele. Pak je třeba se již jen pohodlně usadit a začít brouzdat po celém světě a zjišťovat, jak to kde vypadá.


Aplikace obsahuje i několik tematicky zpracovaných oblastí typu To nej z... Samozřejmostí je možnost plánování cest s označením míst, které není možné vynechat.


Myslím si, že tato aplikace je jen další ukázkou toho, jak je možné “statický” obsah webu Flickr.com kreativně zpracovat a dát mu nový rozměr.

Odkazy:

A to je pro dnešek vše. Snažil jsem se popsat aplikace, které používám pro plánování svých fotografických výprav. Máte tip na jiné? Podělte se o ně.

Všechny díly seriálu:

úterý 18. října 2011

Krátké ohlédnutí za workshopem v Českém Švýcarsku

Když jsem psal koncem července pozvánku na podzimní workshop v Českém Švýcarsku, ani ve snu by mne nenapadlo, co pro nás příroda na druhý říjnový víkend nachystá za počasí. Že se opravdu nebudeme nudit naznačovala již páteční cesta do Vysoké Lípy, kdy jsme s Ondrou Prosickým postupně projeli vším možných počasím. Chyběl jen sníh, ale i na ten nakonec o víkendu došlo :-)

Když jsem v sobotu za svítání sledoval proudy kapek padající z oblohy a neúprosnou animaci radarových snímků na iPadu, bylo mi jasné, že tento workshop bude pro všechny výzvou.


Za sebe musím smeknout před všemi účastníky workshopu. Myslím si, že v podobném počasí, kdy, jak se říká: “psa by nevyhnal”, asi nikdo z nich ještě dobrovolně nefotil a i přesto se s námi statečně vydávali na známá místa Českého Švýcarska, aby se snad přesvědčili, že se dá fotit v podstatě za každého počasí, jen je třeba hledat a najít ten správný námět.

Osobně si myslím, že to celé bylo zkouškou našeho společného odhodlání, protože si pro nás příroda nachystala velkou odměnu v podobě neuvěřitelného počasí na Studenci.

Studenec je nepřehlédnutelná dominanta a velmi fotogenické místo, které vždy dokáže překvapit. Když jsme se rozhodli, že pojedeme na Studenec, bylo nám jasné, že minimálně vrchol bude ponořený v mracích a bude nabízet krásnou mlžnou atmosféru, která dokáže ve spojení s přicházejícím podzimem do listnatých lesů přinést nepřeberné množství motivů pro vnímavého fotografa.


Myslím si, že se to beze zbytku potvrdilo. A jako odměnu nám příroda do mlhy občas nadělila ostré sluneční paprsky, sem tam trochu vloček sněhu a okamžiky, kdy otevřela daleké pohledy do krajiny plné rychle letících mraků, povalující se mlhy a začínajících barev podzimu, aby vše vzápětí opět zahalila do mlhy.

Pokud počasí nepřeje rozhledům, je možné se vydat do hlubokých údolí, kde vládnou řeky Kamenice. V sobotu jsme se pohybovali na březích “normální” Kamenice a v neděli jsme vyrazili do údolí Chřibské Kamenice. I přesto, že následky loňské povodně jsou stále silně patrné, je možné vždy nalézt zajímavé zákoutí nebo detail. Pak stačí jen nechat pracovat polarizační filtr, který z trávy a listí smáčeného deštěm dokáže vykouzlit zářivé barvy.


Paradoxem bylo, že se během poslední nedělní přednášky, která se hodně točila i okolo počasí, začala obloha nad Českým Švýcarskem postupně trhat a do krajiny se opřelo teplé podzimní Slunce. To nás provázelo i skoro celou cestu domů.

Jestli se workshop povedl nebo ne mohou hodnotit pouze jeho účastníci. Snažili jsme se s Ondrou předat maximum informací a zkušeností, které je možné v takto omezeném čase předat. Za sebe mám velkou radost z toho, že první hodnocení jsou kladná. Jestli bude s Ondrou nějaké další příště uvidíme. Já se již teď ale těším na poslední letošní říjnový víkend, kdy se budu zase krajinou Českého Švýcarska toulat s fotobatohem na zádech.


neděle 2. října 2011

Polární záře nad Šumavou

Stojím v hluboké trávě kousek od Zlaté stezky na Horské Kvildě, kudy od nepaměti putovali kupci se svým zbožím k nám. Společnost mi na Šumavě dělají hlasitě troubící jeleni v říji, tiše bublající potok z rašeliniště a cvakající závěrka mého Canonu EOS 5D Mark II.

Nad hlavou mám tisíce hvězd a severní obzor zdobí polární záře. Těžko se popisují pocity, které se mi honí v hlavě. Je to již šest let, co jsem u nás viděl polární záři naposledy. Tenkrát jsem vyběhl na pole ke kbelskému letišti v Praze. Dnes stojím na místě, kde se pod zářící nebeskou klenbou tají dech.

Velký vůz, nejznámější seskupení hvězd ze souhvězdí Velké medvědice, obklopují červené sloupce vycházející z obzoru, nad kterým se vznáší červeno-zelený opar. To se polapené částice slunečního větru sráží v atmosféře s atomy kyslíku a vytvářejí toto barevné představení. Na cestu se vydaly před pár dny, aby dnešní večer proměnily v nádherné divadlo.

Mám velkou radost z mého nového objektivu Samyang 14mm f/2.8 ED - více v článku Samyang 14mm f/2.8 – první postřehy. Je to ideální objektiv pro tyto příležitosti. Již od nízkých clon podává skvělé výsledky a tak není nutné moc zvedat ISO. Během 30ti sekundové expozice na ISO 800 vidím na výsledné fotografii hvězdy až 8 hvězdné velikosti, což jsou již hvězdy, které nejsou pouhým okem bez dalekohledu viditelné. Pravdou je, že nastupující aktivní cyklus sluneční aktivity, a s ním spojené vyšší šance na polární záře u nás, byl jedním z hlavních důvodů, proč jsem si čtrnáctku od Samyangu kupoval. Jen by mne při nákupu před pár týdny nenapadlo, že jej otestuji tak záhy.

S nástupem do dalšího aktivního cyklu si naše Slunce dalo na čas. Teď to ale vypadá, že se máme na co těšit. Věřím, že další polární záři od nás uvidím dříve než za šest let.


Polární záře z Horské Kvildy na Šumavě, 26.9.2011



 Nepřehlédněte: 


pondělí 26. září 2011

Apple iPad 2 ve službách fotografa - Tablet v akci I

V předchozím díle: Apple iPad 2 ve službách fotografa - Jak jsem se stal "jablíčkářem",  jsem popsal to, jak se to celé semlelo, že mám dnes Apple iPad 2 a jsem tomu rád. Přidal jsem i prvních pár praktických postřehů, které je třeba mít na paměti, když se pro iPad někdo rozhodne.

Dnes bych chtěl v praktických radách pokračovat.

Nákupem iPadu to nekončí

Připravte se na to, že investice do iPadu není tím posledním nákupem, který vás čeká.

Apple iPad Camera Connection Kit

Pokud chcete iPad používat k fotoaparátu, budete potřebovat tzv. iPad Camera Connection Kit, který obsahuje redukci na USB pro připojení fotoaparátu a pak čtečku SD karet.

Čtečku SD karet využije jejich majitel, pro ostatní je důležitá redukce na USB, pomocí které je možné k iPadu připojit fotoaparát a přenést z něj fotografie do tabletu. Zkoušel jsem i několik svých čteček, přes které bych nahrával fotografie přímo z karet, ale ani jednu mi iPad nepustil s odůvodněním, že žerou moc proudu. Každopádně je možné na trhu najít čtečky, které bez problémů k iPadu připojíte, stejně tak i redukce na CF či jiné karty, jako je originální od Apple na SD karty.

Pokud jsem připojil 5Déčko, 7Déčko nebo G11tku, tak jsem se vždy bez problémů dostal k výběru fotografií, které jsem si následně přenesl do iPadu k uschování nebo další editaci.


“Fusak”

Otázku, v čem budu iPad přenášet, jsem řešil od nákupu. Nabídka možností je neuvěřitelně široká. Já jsem se nakonec rozhodl pro Pleat Sleeve for iPad od Belkinu. Líbil se mi použitý materiál a přední kapsička, kam se vejde spousta užitečných drobností. Já v ní mám většinou koncovou nabíječku, univerzální USB kabel, stylus a camera kit


Smart Cover

Dlouhé čtyři měsíce jsem odolával nákupu Smart Coveru, což je speciální kryt na displej iPadu, který se jednoduše připojuje a odpojuje pomocí magnetů, slouží jako stojánek na několik způsobů a v neposlední řadě umožňuje automatické spouštění a usínání tabletu. Nicméně zkušenost s tím, jak tablet používám, mne nakonec přesvědčila. Oceňuji hlavně ty možnosti stojánku. Cena náročná, využitelnost výborná.


Nejen ochrana displeje

Koupil jsem si také fólii na displej. Měl jsem k tomu několik důvodů. Hlavním bylo lesklé krycí sklo, které je opravdu jako zrcadlo a databanka otisků v jednom. A pak i lehká obava z možného poškrábání. Nakonec jsem si pro dobrý poměr cena / výkon vybral OpticClear od Cygnettu. Líbí se mi na něm ta jemná matová struktura, která nejen intenzivně krotí odlesky, ale zároveň velmi zpříjemňuje dotykové ovládání, které se stává hladším a plynulejším. To vše při minimální ztrátě kvality zobrazení.


Psací potřeby

No a poslední věcí, kterou jsem si koupil, bylo stylusové pero, což mi umožnilo ve spojení s výbornou aplikací Bamboo Paper od Wacomu proměnit iPad v perfektní zápisník i prezentační nástroj, což využívám jak při fotografii, tak v práci. Pro dobrý poměr cena / výkon u mne tentokrát vyhrál stylus od Griffinu.

A to je z doplňků, které jsem si pořídil, vše. K ceně iPadu jsem tak musel přidat ještě necelých 2.500 Kč.

Než se vrhnu na představení aplikací, které používám, tak se ještě trochu zastavím u popisu toho, jak vlastně fotografie na iPadu fungují.


iPad a fotografie

Je několik základních cest, jak dostat fotky z i do iPadu.

Pokud chcete používat iPad ve spojení s fotoaparátem, pak je cestou výše zmíněný Camera Connection Kit. Po vložení SD karty nebo připojení fotoaparátu se spustí aplikace "Obrázky", což je základní aplikace od Apple, a v její záložce "Fotoaparát" se zobrazí náhledy na všechny fotografie a videa v podporovaných formátech, které jsou na kartě nebo ve foťáku. Uživatel má teď možnost buď všechny nebo vybrané fotografie naimportovat či smazat.

Nahrané fotografie jsou pak přístupné pro originální aplikaci Obrázky, tak i pro aplikace třetích stran. Popis těch nejzajímavějších, na které jsem zatím narazil, je o pár odstavců níže.

Pokud naopak chcete takto nahrané fotografie dostat do počítače, je postup takový, že pomocí dodávaného USB kabelu připojíte iPad k počítači, na kterém se tablet zobrazí jako samostatné zařízení. Ve Windows je tak iPad vidět v kolonce "Počítač" a tváří se v podstatě jako virtuální fotoaparát. 

Fotografie jsou uložené v generovaných virtuálních adresářích, ze kterých je možné je překopírovat. Protože je adresář virtuální, nejde smazat. Takže není možné použít například hromadný přesun všech adresářů.  Stejně tak není možné do adresáře nic dalšího nahrávat. S fotografiemi uvnitř adresáře je možné manipulovat dle libosti. Virtuální adresář zanikne s poslední fotografií v něm. Při příštím připojení v nabídce již nebude.

To, že se iPad tváří jako fotoaparát vede k tomu, že pokud jej připojíte k počítači a používáte pro správu fotografií nějakou aplikaci (např. Lightroom nebo Zoner), tak vám bude nabídnut jejich import a můžete tak vše používat stejně, jako když do počítače připojíte kartu nebo fotoaparát.

Posledním způsobem, jak dostat fotografie do iPadu, je program Apple iTunes. Což je oficiální program, který slouží pro synchronizaci veškerého obsahu mezi iPadem a počítačem. Je možné synchronizovat fotografie z vybraného adresáře, včetně podadresářů (všech nebo výběru) a nebo je možné brát fotografie třeba přímo z knihovny Photoshopu. Dle libosti a velikosti si tak na iPad můžete přenést celý svůj archiv :-) Já synchronizaci fotografií v iTunes využívám pouze pro nahrávání různých prezentačních portfólií.

Tak a hurá na ty aplikace.

Aplikace

Předtím, než se rozepíšu o jednotlivých aplikacích, bych rád napsal, že nic není víc dynamičtější, než svět aplikací v Apple App Store. Berte proto tento seznam zajímavých aplikací jako něco, co vzniklo ke konci září 2011. Příští měsíc to může být klidně všechno jinak.

Velmi bych přivítal, pokud máte zajímavou aplikaci, která může fotografům usnadnit jejich život, když se o ní zmíníte v diskuzi pod článkem i třeba se širším komentářem, proč vám zrovna přijde dobrá a jaké má výhody či nevýhody proti ostatním.


Foto aplikace

Foto aplikací je k dnešnímu dni jen na českém Apple App Store skoro tři tisícovky. Nutno přiznat, že kvalitních kousků je menšina, ale jsou. Přijde mi, že většina foto aplikací je zaměřena na to, jak v co nejkratším čase a s co nejmenší námahou fotografii "kreativně" zmršit.  Což není úplně to, co bych potřeboval.

Pro mé potřeby jsem hledal program, který umí zobrazit v plné kvalitě a rozlišení RAW soubor z mého Canonu EOS 5D Mark II  a 7D. Dále umí základní úpravy, které bych v terénu potřeboval pro následnou prezentaci na obrazovce nebo webu. No a jeden se našel :-)

PhotoForge2

PhotoForge2 (verze 2.1.1) je hvězdou mého srdce. Je to takový můj CaptureOne na iPadu :-)

Narazil jsem na něj úplně náhodou, když jsem si prohlížel jeho předchůdce, který mne moc nezaujal. Ale díky němu jsem narazil na informaci, že má novější klon, který je zcela jiné kafe.

Na PhotoForge2 mám rád, že si na nic nehraje, má jednoduché ovládání a hlavně zatím jako jediný program z mého seznamu umí zobrazit v plné kvalitě a rozlišení RAW soubor. Prosím neplést s tím, že nějaký program něco otevře a zobrazí. To totiž ještě neznamená, že zobrazí reálný obsah :-)

Díky tomu, že mohu prohlížet plný RAW, mám možnost kontrolovat každý detail na fotografii a rozhodnout se, jestli je OK nebo ne. Pro krajináře na cestách neocenitelná záležitost.

Z hlediska možných úprav fotografie je k dispozici snad vše na co si člověk vzpomene. Od křivek, přes úrovně, světla a stíny, vyvážení bílé, míchání barevných kanálů, obarvování, redukci šumu, ořezy, zmenšování, doostřování, rámování až po všechny možné automatické "mršící" filtry.  A aby toho nebylo málo, tak úplnou bombou je, že PhotoForge2 podporuje práci ve vrstvách! Takže je možné vesele maskovat, prolínat a lokálně upravovat atd. Samozřejmostí je i vizuální historie všech kroků s možností návratu do kteréhokoli z nich. Upravenou fotografii je možné uložit do JPG, PNG a nekomprimovaného TIFFu.

Za 3 dolary! dostane k dispozici prakticky to, co umí třeba CaptureOne za skoro stonásobek ceny!

Abych ukázal, že PhotoForge2 není za ty peníze žádné ořezávátko, tak přikládám výřez z fotografie, která vznikla exportem do tiffu z nijak neupravovaného RAWu Canonu EOS 5D Mark II. Pro porovnání jsem to samé udělal na počítači v CaptureOne. Rozdíl tam je, ale i tak mne to mile překvapilo.

Porovnání RAW konverze PhotoForge2 x CaptureOne 6x - plný náhled má 7MB :-)
Abych ale pouze nechválil, tak uvedu i jednu věc, která mi u PhotoForge2 zásadní chybí. Jsou to retušovací funkce, které program vůbec nemá a tak třeba odstranění stop prachu na čipu je v podstatě nemožné. Nicméně autor na nich již pracuje a mají být v další verzi.

No, a protože bych se upsal, než bych celé PhotoForge2 detailně popsal, rozhodl jsem se, že o něm natočím krátké prezentační video, ve kterém se vám jej pokusím představit. Video berte prosím s dostatečnou zásobou shovívavosti :-)


Tak to je PhotoForge2.

Odkazy:
Druhým zajímavým program je Snapseed.

Snapseed

Snapseed (verze 1.2) je ideální program na rychlé úpravy fotografií pro ty, které nezajímá plný přístup k RAWu. Program pochází z dílen společnosti Nik Software, kterou asi nemusím moc představovat.

Snapseed opět nabízí všechny důležité funkce pro úpravy fotografie včetně nepřeberného množství "kreativních filtrů". Bonusem je možnost využití jejich U-Point technologie, která umožňuje selektivní úpravy vybraných míst na fotografii.

Program nabízí neuvěřitelně jednoduché a efektivní ovládání. Pokud tedy chcete co nejrychleji a nejsnáze upravit fotografii na web, tak si myslím, že Snapseed nemá žádnou velkou konkurenci ani ve světě "velkých" počítačů.

Opět přikládám krátké ukázkové video.

Odkazy:

Posledním programem, který bych rád dnes představil, je Filterstorm Pro.

Filterstorm Pro

Do programu Filterstorm Pro (verze 1.4.1) jsem vkládal velké naděje. Patří sice mezi nejdražší fotografické programy na iPadu (stojí cca. 15$), ale odměnou je největší množina funkcí, která je pro tablet k dispozici.

Program se snaží částečně vycházet z filozofie obdobných aplikací z "velkých" počítačů. Na začátku je třeba fotografie naimportovat do "knihovny", kde je možné je zařazovat do "kolekcí", hodnotit, pojmenovávat atd... S vybranou fotografií je pak možné přejít do editačního módu. Přijde mi, že v porovnání s PhotoForge2 nebo Snapseed, je ovládání krapet složitější a rozhodně trvá delší dobu, než si na něj zvyknete.

U takto "profesionálně" pojatého programu mi opět zásadně vadí absence 100% náhledu na plný RAW. Stejně tak jsem zatím nepřišel na to, jak jde z programu na výstupu dostat něco jiného, než JPG. Na druhou stranu se mi velmi líbí způsob práce s filtry a možnosti maskování, které při dobře sestaveném postupu úpravy fotografie zcela nahradí vrstvy, které  program neumí.

Filterstorm Pro je velmi zajímavá aplikace, ke které si stále hledám cestu. Na podzim autor chystá novou verzi, která by měla přinést další vylepšení. Je možné, že z ní pak bude taková má nová vycházející hvězda. Uvidíme.

Autor má k dispozici skvělá demonstrační videa, tak se můžete podívat, co Filterstorm Pro umí a jak se ovládá přímo od autora. Pro představu vkládám základní instruktážní video.


Odkazy:

Toto jsou tedy tři fotografické aplikace, které jsem se rozhodl popsat. První dvě - PhotoForge2 a Snapseed intenzivně používám a tvoří mé hlavní foto aplikace. Filterstorm Pro beru jako dlouhodobější projekt, jestli k sobě najdeme cestu.

Nejsou to jediné aplikace, které jsem odzkoušel. Pokud bych měl jmenovat ještě dvě nejzajímavější, na které jsem zatím narazil, tak je to Photogene a Photoshop Express od Adobe. Zaměřením jsou obě aplikace z kategorie jako je Snapseed. Jenže z mého pohledu ani jedna nemá tak vychytané ovládání a při stejné nabídce možností jasně prohrávají.

Poslední aplikací, kterou vlastně intenzivně používám, je originální aplikace Obrázky od Apple. Což je vlastně takový velmi jednoduchý organizér, prezentátor a prohlížeč fotografií v jednom. Ten asi nemá smysl moc popisovat. Více je o něm na stránkách Apple.

No a to je pro dnešek vše. Představil jsem vám aplikace, které umožňují proměnit iPad 2 v takřka plnohodnotný počítač fotografa. Myslím si, že je to na tablet velmi dobrý výkon.

Rozhodně počítám s tím, že jsem hodně jiných kvalitních aplikací přehlédl. Pokud znáte jiné aplikace, které se vyrovnají výše zmíněným, napište o nich do diskuse.

Příště to bude trochu o počasí, cestování a čtení.

Všechny díly seriálu:

pondělí 19. září 2011

Apple iPad 2 ve službách fotografa - Jak jsem se stal “jablíčkářem”

Jestli se mi na tomto světě něco líbí, pak je to ta neustálá přítomnost změny “ve vzduchu”. Když jsem si v roce 2006 dělal v Kostarice legraci z Tomáše Hrubého a jeho Apple, což jsem tenkrát (v rámci přátelského souboje značek) komentoval slovy, že je to něco jako Nikon, netušil jsem, že o pár tisíc kilometrů severněji finišují dokončovací práce na produktu, který má převrátit celou jednu oblast byznysu vzhůru nohama. Ten připravovaný produkt se jmenoval iPhone a i když na svém startu vypadal dost neohrabaně, o pár let je z něj a jeho většího brášky - iPadu, symbol neuvěřitelné změny.

Že si letos koupím tablet, jsem byl rozhodnutý již začátkem roku. Jen by mne na začátku vůbec nenapadlo, že to bude iPad od Apple. Měl jsem tou dobou telefon HTC Desire s Androidem a byl jsem s ním nadmíru spokojený. Rozhlížel jsem se tedy automaticky i po tabletech s Androidem 3x. Jenže čím hlouběji jsem tuto oblast sledoval, tím více se mi do výběru zprvu nenápadně, později ale čím dál hlasitěji, vtíral iPad 2 od Apple.

iPad 2

Než spustím případnou vlnu vášní, rád bych napsal svá kritéria, která jsem si pro tablet dal a která snad objasní, proč to v květnu 2011, kdy jsem si tablet nakonec koupil, dopadlo zcela jinak, než jsem si původně představoval.

Tablet jsem chtěl především na práci. Nechtěl jsem si domu pořídit jen módní hračku, ale chtěl jsem, aby tablet plně nahradil notebook na všech cestách. Čím dál víc mne totiž přestávalo bavit ho sebou i s celým svým příslušenstvím tahat, byť ho mám v relativně minimalistickém provedení (MSI PR200 YA). Po zkušenostech z expedice do Ekvádoru jsem zjistil, že nepotřebuji žádné stovky gigabajtů místa pro uložení fotek, potřebuji mít něco, kam můžu fotky nahrát, provést rychlou kontrolu kvality, promazat, vybrat nejlepší, případně je upravit a nahrát na web. Potřebuji něco, s čím můžu pohodlně pracovat na internetu a v případě nutnosti to umí pomoci zahnat i “dlouhé chvíle”.

Z hlediska výkonových parametrů jsem chtěl, aby tablet měl dostatečný výkon na zpracování plných RAW souborů z Canonu EOS 5D Mark II nebo Canonu EOS 7D, kvalitní displej, dostatečnou kapacitu pro uložení fotek na cestách - min. 30GB, WIFI a 3G připojení, velkou výdrž a silnou aplikační podporu pro oblast mého použití.

Posledním kritériem bylo to, že chci, aby vše spolehlivě fungovalo, nemusel jsem se o to starat a zabralo to málo místa.

Když jsem si tohle všechno dal na jednu hromadu, tak jsem zjistil, že u Androida mám bohužel smůlu. Jednak v té době - a mimochodem ani dnes (začátek září) - se nedalo u nás oficiálně koupit žádné zařízení, které by splňovalo uvedené HW požadavky a i kdybych hodně slevil a koupil si v té době u nás jediný dostupný tablet Acer Iconia Tab A500, tak jsem narazil na druhý zásadní požadavek - dostatek použitelných aplikací.

Popravdě jsem byl v situaci, že jsem si řekl, že to všechno nějak překousnu a koupím si Iconiu od Aceru. Měl jsem již dokonce naklikanou objednávku v Alze, ale nakonec jsem ji neposlal. Prostě mi to nedalo a řekl jsem si, že když už do toho mám dát tolik peněz, tak se přeci jen na ten iPad od Apple podívám.

Na internetu jsem prošel všechny recenze od fotografů, porovnal spoustu parametrů a pořádně prozkoumal Apple Store s nabídkou aplikací. Chtě nechtě jsem musel přiznat, že Apple iPad 2 v konfiguraci 64GB, WiFi + 3G v černé barvě je přesně to, co splňuje mé požadavky, jde koupit a má neuvěřitelnou aplikační podporu. Jen je to Apple :-)

Asi týden jsem si to celé v hlavě procházel a díky tomu, že všude hlásili, že je iPad 2 u nás stejně beznadějně vyprodaný, odsouval jsem konečné rozhodnutí a s tichou nadějí čekal, že Samsung konečně oznámí nový Galaxy Tab s Androidem, který se mi velmi líbil, a bude po starostech. Jenže ten se k tomu stále neměl...

No a tak se stalo, že jsem se jednoho dne náhodou dostal do obchodního centra Harfa, kde jsem narazil na Apple prodejnu QStore. Příjemný personál mne provedl nabídkou jablíčkových produktů a já jen tak ve srandě řekl - prima, vezmu si iPad 2 v té nejsilnější konfiguraci v černé barvě. Protože v té době (květen 2011) byla diskusní fóra plná čekajících zájemců na svůj vysněný kousek, bral jsem to jen jako recesi k pobavení personálu. K mému překvapení následovala otázka - jeden, nebo víc kusů?

V duchu jsem si řekl - no co, je čas na změnu - a než jsem se pořádně rozkoukal, stal se ze mne “jablíčkář”. Dnes, pět měsíců poté, jsem moc rád, že jsem se takto tenkrát rozhodl.
iPad 2 - balení

Zkušenosti s tabletem jsou velmi obtížně přenositelné. Je to něco nového a není to moc s čím srovnávat. Je to něco, co si musí každý zkusit na vlastní kůži, aby si ověřil, jestli ano nebo ne.

Osobně si myslím, že tablet je pro fotografa skvělá záležitost. Jejich dnešní výkon a dostupný software umožňuje pracovat s RAW souborem v reálném čase. Nabízí úžasné možnosti, jak sdílet vlastní fotografie a učit se z fotografií ostatních. Pro iPad je k dispozici většina kvalitních fotografických časopisů, archivy světových fotografických agentur i specializované aplikace na cokoli si vzpomenete. A to vše v neuvěřitelně kompaktním provedení s dlouhou výdrží a podmanivým způsobem ovládání, které je velmi, velmi rozdílné od toho, na co je člověk zvyklí z “velkých” počítačů.

Na druhou stranu je třeba přiznat, že si za to člověk, alespoň v případě Apple iPad 2, pořádně zaplatí. Jestli se to vyplatí nebo ne, je na zvážení každého. Já po těch pěti měsících soužití s iPadem nelituji.

Tolik trochu obecný úvod. Můj přechod k Apple je pro mne osobně celkem zásadní “životní” změnou, tak to nešlo jinak.

Druhý díl, který vyjde příští týden, bude již zaměřen na praktické využití iPadu. Na závěr dnešního článku přidám ještě pár důležitých postřehů, které s nákupem iPadu, ale myslím, že tabletu obecně, souvisí.

1) Bez platební karty na internetu se neobejdete

Toto je z mého pohledu asi nejdůležitější věc, která s nákupem iPadu souvisí. Tablet je od výrobce vybavený sadou základních aplikací, která umožňuje pohodlnou práci s tabletem na internetu, prohlížení fotografií, čtení knížek, přehrávání videíí atd. Další aplikace se do tabletu dostanou pomocí obchodu Apple App Store. K plné funkčnosti je třeba zadat i číslo platební karty, která má povolené transakce přes internet. Dá se to samozřejmě obejít a založit si účet i bez platební karty, ale pak mám pro vás smutnou zprávu - většina kvalitních aplikací (nejen pro fotografy) je placená. Dobrá zpráva je, že jejich cena je většinou zlomkem toho, co je běžné v PC světě.

2) Dobře zvažte velikost paměti

Protože jsem si koupil iPad 2 v plné konfiguraci, tak až teď zpětně jsem si uvědomil, jak moc je důležité si na začátku dobře rozmyslet s jak velkou pamětí si tablet koupit. Vše, co se na tablet nainstaluje totiž zabírá stejnou paměť, která se využívá i pro ukládání fotografií či videí. Něco také zabere systém - alespoň v iPadu 2.

Obsazení paměti po 5 měsících používání

V konečném důsledku to pak vypadá tak, že můj iPad 2 má paměť 64 GB, pro uživatele je dostupných cca. 60 GB. Po pěti měsících používání mi aplikace, knihy, časopisy, videa a prezentační kolekce fotografií zabírají cca. 10GB. No, jsem rád, že jsem si nekoupil nic s menší pamětí.

3) Pozor na Micro-SIM u iPadu

Pokud si budete kupovat 3G verzi iPadu a budete jej chtít hned používat, tak si zajistěte, abyste měli “simku” v provedení Micro-SIM, což je něco jiného než Mini-SIM, což se často plete a sám jsem byl také překvapený. Naštěstí můj operátor nabízí výměnu na Micro-SIM zdarma.

První start - bez iTunes to nejde
4) Bez počítače iPad nenastartujete

Než Apple představí novou verzi operačního sytému iOS, který iPad pohání, je třeba počítat s tím, že k prvnímu nastartování tabletu je potřeba počítač s nainstalovaným programem iTunes. Bez toho končí první zapnutí na obrazovce s konektorem :-)

Připravovaná verze iOS 5, která má být k dispozici v průběhu podzimu, již tuto komplikaci řeší a bude stačit být připojený jen k internetu.

5) Nákupem tabletu to nekončí

Toto je vlastně částečný pouták na druhý díl. Na rovinu je třeba napsat, že nákupem tabletu to nekončí a je třeba mít v zásobě ještě další peníze. V peněžence i na kartě.

6) Pozor, je to návykové

Musím přiznat, že jsem se stal iPadovým závislákem :-) Což mne samotného stále nepřestává překvapovat.

A abych vás navnadil na další díl, tak přidávám názvy jednotlivých kapitol: Nákupem iPadu to nekončí, Foto aplikace, Kam vyrazit a jak tam asi bude, Čtení, Učím se od jiných, Cestuji, Trochu pracuji, O zábavu postaráno.

Všechny díly seriálu:

středa 7. září 2011

Samyang 14mm f/2.8 – první postřehy

Člověk si má občas udělat nějakou tu radost, a tak jsem si po pár letech pořídil nový objektiv.

Již delší dobu jsem pokukoval po něčem hodně širokém, ale pořád jsem se nemohl rozhodnout. Bylo mi jasné, že extrémní ohnisko zase tak často nevyužiji, takže se mi moc nechtělo investovat do objektivu třídy Canon 14 / 2.8, který se nový cenově pohybuje okolo 53.000 Kč. Z druhé ruky se tento Lkový objektiv také nedá koupit tak často. Pokukoval jsem tedy průběžně po nabídce jiných značek.

O tom, že existuje nějaká optická firma Samyang, jsem dlouhá léta neměl vůbec tušení. První setkání s ní měla na svědomí zpráva na serveru Dpreview, která popisovala uvedení 14mm objektivu. Od té doby jsem tuto „čtrnáctku“ nepustil ze zřetelu. Po přečtení prvního testu na serveru photozone.de jsem si říkal, že za ty peníze je to takový malý optický zázrak. Trvalo ale ještě pár dalším měsíců, než jsem se pevně rozhodl, že si tento objektiv koupím.

Jaké jsou tedy mé první postřehy?

Čtrnáctka od Samyangu (přesné označení Samyang 14mm f/2.8 ED AS IF UMC ) je přesně ten druh objektivu, do kterého se zamilujete, jen co ho vezmete do ruky. Objektiv tvoří kompaktní celek a se svými 552 gramy to není žádný plastový drobeček. V přední části je pevná clona, pod kterou se skrývá silně vypouklá přední čočka. Následuje ostřící kroužek dekorovaný „zlatým“ proužkem se silnou gumovou částí a stupnicí zaostření. Nejblíže k objektivu je pak clonový kroužek. Vše je perfektně slícované, nikde nic nevaklá a jak ostřící, tak clonový kroužek mají přesný chod. Bajonet je kovový. Musím přiznat, že zpracováním si mne objektiv jednoznačně získal.

Při nákupu za cca. 8.000 Kč dostanete objektiv s masivní krytkou pro ochranu velké přední čočky a látkový obal.

Objektiv nemá autofokus, ale to mne vůbec netrápí, protože v drtivé většině ho budu používat pouze při fotografování krajiny nebo v astrofotografii. Ono vzhledem ke konstrukci objektivu je jasné, že by se motůrek asi brzo uvařil od samého točení. Pokud totiž chci přeostřit z nejmenší zaostřitelné vzdálenosti, což je 28 cm, na nekonečno, tak musím ostřícím kroužkem otočit o cca. 250 stupňů. Pro člověka, který je odkojený Canonem 17-40 / f4 L, kde ke stejnému úkonu stačí pootočit o cca. 45 stupňů, je to věc velmi nezvyklá.

O tom, že čtrnáctka je plně manuální objektiv, uživatele přesvědčí další důležitá část objektivu – clona. Ta se nastavuje pouze ručně pomocí clonového kroužku. Clonu není možné nijak ovládat z těla fotoaparátu a nepřenáší se také žádné informace o jejím nastavení. Fotoaparát tak ukazuje stále clonu „00“. Věřím, že ruční nastavení clony může mnoho uživatelů dnešních objektivů pěkně potrápit, protože clonový kroužek je něco, co vůbec neznají.

Plně manuální clona má za následek také to, že se s jejím zavíráním opravdu zacloňuje, což znamená, že úměrně velikosti clony jde množství světla do hledáčku nebo do systému LiveView. Při cloně 22 je tak v hledáčku docela obstojná tma. Pro režim LiveView stačí zvolit nastavení Still display a ve většině případů pak člověk ani nepostřehne, jak moc zacloněný objektiv má.

Clonu je možné měnit o půl stupně až do hodnoty 16, pak následuje skok rovnou na 22. Každopádně ruční clonění a ani to, že se údaj o nastavené cloně nepřenáší do těla fotoaparátu, nijak nelimituje práci interního expozimetru ve fotoaparátu, který i nadále spolehlivě měří.

Úhel záběru 115 stupňů pro fullframe čip a silně vypouklá přední čočka velmi komplikují případné použití filtrů. Je pravda, že při takto širokém záběru již velmi často postrádá smysl užití polarizačního filtru, protože jeho účinná plocha na snímku by zabírala jen určitou část záběru, což by mohlo být silně rušivé – například na obloze. Pokud budu chtít používat své oblíbené šedé přechodové nebo neutrální filtry, budu se muset poohlídnout po širokoúhlých edicích filtrů od firmy Lee nebo Singh-Ray. Má stávající řada Lee filtrů je pro tento objektiv úzká.

Objektiv mám doma týden, takže jsem dalek nějakého detailního hodnocení obrazové kvality. To si nechám do dalšího dílu, který napíšu, až budu mít s objektivem více zkušeností. Nicméně i první dojmy v této oblasti jsou zatím pozitivní. Velmi mile mne překvapila odolnost v protisvětle a v podstatě skoro nulová barevná vada. Známé zkreslení tohoto objektivu mi zatím na fotografiích v krajině nevadilo. Ale kdo ví… Větší závěry si nechám na pokračování tohoto článku.

Zůstaňte naladěni.

Zajímavé odkazy:


neděle 4. září 2011

Černá slunečnice a její „Triptychy“

Rok se sešel s rokem a Černá slunečnice představuje novou kolekci fotografií v kulturním centru InGarden.

Výstavní kolekci s názvem TRIPTYCHY jsme letos poprvé představili v rámci mezinárodního fotofestivalu v Moravské Třebové. Jak již její název napovídá, můžete se těšit na tři autorské fotografie, které vždy spojuje jedno téma. Již teď mohu prozradit, že jde v autorské tvorbě Černé slunečnice často o témata velmi netradiční a z pohledu dřívějších kolekcí i témata velmi osvěžující.

Jak to celé dopadlo se můžete sami přesvědčit na vernisáží, která proběhne v pondělí 5. září 2011 od 18:33 hod ve školicím a kulturním centru InGarden. Najdete nás na adrese: Nad Primaskou 292/45, Praha 10 – Strašnice.

Těšit se můžete nejen na dobré fotografie, ale i na vínko a různé jiné dobroty.

Výstava potrvá do 16. října 2011. 



úterý 30. srpna 2011

Na skok v Českém Švýcarsku

Tento způsob léta je opravdu zvláštní. Z pátečního horka rozpálenou střechu chladí vytrvalý sobotní déšť, meteostanice ukazuje 14 stupňů a na internetu čtu o nečekaném výjezdu sněžných pluhů v Rakousku. Něco mi ale říká, že v neděli ráno by to šlo. Beru si na pomoc iPad a zkoumám meteorologickou situaci. Podle všeho to vypadá na ostrý konec fronty, který by měl již během noci přinést vyjasnění. Procházím si různé modely a nakonec se rozhoduji, že nejlepší bude vyrazit se podívat do Českého Švýcarska.

V paměti si procházím svou poslední návštěvu a zjišťuji, že je to již skoro rok, co jsem tam byl naposledy. Za pár týdnů mne čeká spolupráce s Ondrou Prosickým na krajinářském workshopu právě v Českém Švýcarsku, tak to bude i prima tréning.

Když už mám vše sbaleno, ještě zkusím Ondru, jestli by nejel také. Moc velké naděje si nedělám, protože vím, že za pár dnů odlétá do brazilského Pantanalu, ale za zeptání člověk nic nedá. O to víc mám radost, když vzápětí přijde stručná sms - "Jedu. V kolik mám být před domem?". Během chvilky jsme domluveni a já nařizuji budík na druhou hodinu.

Ráno mne vítá krásně čistá obloha plná hvězd. Rychle ještě kontroluji hlášení meteorologických stanic na severu Čech a hned mi je jasné, že to bude dobrodružné. Skoro na celém území je jasno, jen na severu se dělá nízká oblačnost. Mám radost, že nebude obloha vymetená, jen si v duchu říkám, že snad bude správná díra v oblačnosti ve správný čas na správném místě.

Cesta do Českého Švýcarska nám s Ondrou rychle uteče. Téma střídá téma a do toho ještě úspěšně kličkujeme na silnici mezi zvířaty. Po dvou hodinách zastavujeme u Křížového vrchu na obhlídce, která rozhodne, jestli zůstaneme tam nebo pojedeme jinam. Po obloze se hodní cáry oblačnosti skrz které na nás mrkají hvězdy. Jetřichovice jsou schované v mlze a mírný vítr si s jemným šuměním pohrává s vysokou trávou okolo nás. Během chvilky je rozhodnuto. Dáme si rozcvičkový výšlap na Mariinu vyhlídku.

Kůžel světla čelovky se prokousává mlhou a vede nás neomylně na vyhlídku. Stoupáme pomalu po známé stezce a po očku sledujeme, jak obloha začíná pomalu světlat. Mraky vypadají stále nadějně. Na vyhlídce se ale nestačíme divit. Podivná skupinka nocležníků obsadila celou chaloupku i okolí a takový bordel, co tam vyprodukovala, se jen tak nevidí. Není čas se ale nad tím moc podivovat, příroda chystá pěknou podívanou.


 Rozhodnu se nefotografovat oblíbený pohled z vyhlídky dolů přes Jetřichovice k Řůžáku, i když se v údolí povaluje fotogenická mlha a obloha je plná pomalu se zbarvujících mraků. Chtěl bych dneska zkusit ulovit nový záběr do své série.

Obloha začíná rychle světlat. Rozdíl jasů je tak velký, že musím použít oba přechodové LEE filtry s hustotou 0,9 a 0,6. Jen tak jsem schopen udržet rozumné světlo v tmavém údolí i jasnící se obloze. Drobné cáry mlhy proplouvají údolím a dotvářejí krásnou barevnou atmosféru rána. V duchu se již těším na podzim.


Nízké mraky a převalující se mlha zatím připravují podívanou na druhé straně scény. Vrchol Studence je zahalen v nízké oblačnosti, na kterou dopadají ranní paprsky. Vytvářejí tak zajímavou směsici barev a stínů. Rychle měním širší objektiv za dlouhý zoom a snažím se najít kompozici, která by tuto barevnou hru dobře zachytila. Mraky se pohybují docela rychle, tak vyměňuji polarizační filtr za silný neutrální šedý, abych dostal do fotografie trochu pohybu.

Ondra zatím statečně bojuje s bordelem nocležníků okolo vrcholové chaloupky.


Slunce rychle nabírá na síle a s každou minutou začíná být krajina fádnější. Využívám poslední zbytky mlhy a v protisvětle lovím zajímavé momenty. Mlha je ale potvora, protože rychle mění svá stanoviště a objevuje se i tam, kde bych ji již nečekal. Jedné takové náhody využívám k pořízení asi nejlepšího záběru v protisvětle z této cesty.

Na vyhlídku přicházejí první turisti. Neklamné znamení, že je čas zabalit foťáky a vydat se pomalu zpět do údolí. Z ruky vyfotím ještě poslední snímek Slunce na rozloučenou.


Myslím si, že se letošní první návštěva Českého Švýcarska vydařila. Mám tři nové motivy do série a už teď se těším, až se za měsíc na vyhlídky vydám s účastníky našeho workshopu.

čtvrtek 28. července 2011

Microsoftí Camera Codec Pack

Nestává se to moc často, ale sem tam Microsoft vydá zajímavý program pro fotografy. To je i případ jeho novinky, která nese oficiální název Microsoft Camera Codec Pack. Jde o interní konvertor, který umí číst RAW soubory z několika desítek fotoaparátů a následně je zobrazovat přímo v prostředí Windows. Pokud se tedy díváte na složku s RAW soubory, neuvidíte pouze anonymní ikonky, ale zobrazí se vám klasické náhledy na fotografie, které si můžete následně, pomocí interního prohlížeče Windows, prohlédnou v celé své RAW kráse.

Většina uživatelů sice asi využívá služby nějakého prohlížeče třetí strany ala Zoner, ale i tak je to dle mého názoru ze strany Microsoftu šikovná utilitka, která zpříjemní život, pokud člověk zabloudí do prostředí standardních Windows.

Něco podobného nabízí uživatelům třeba Canon nebo Nikon pro své formáty, ale výhoda Microsoftu je v šíři podporovaných fotoaparátu. Aktuálně jich je něco přes stovku. Microsoft také díky této aplikaci výrazně rozšířil možnosti využití své aplikace Windows Live Fotogalerie z rodiny Windows Live Essentials, což je jeho takový jednoduchý „Zoner“.

Microsoft Camera Codec Pack je určen pro operační systémy Windows 7 a Windows Vista ve verzi 32 i 64 bitů.

Odkazy:

úterý 26. července 2011

Pojeďte na workshop do Českého Švýcarska


U sklenky dobrého vína začalo mnoho dobrých nápadů. To jsme si takhle jednou s Ondrou Prosickým u sklenky výborného červeného vína, ze sklepů p. Michlovského, povídali o podzimu v Českém Švýcarsku. Oba jsme shodně zjistili, že jsme tam letos vlastně pořádně nebyli a nic moc nenafotili. Ondra má na začátek října naplánovaný workshop, tak mne oslovil s nabídkou, jestli mu s ním nechci pomoci. Dohodli jsme se s dalším douškem výborného vína.


Vždy, když se mě někdo ptá, co bych mu doporučil, aby se zlepšil nebo nakopnul nějakým směrem ve fotografii, tak mu mimo knížek či sledování tvorby jiných autorů nakonec doporučím vyrazit na nějaký workshop. Beru to z vlastní zkušenosti, protože v podstatě jen díky víkendovému workshopu časopisu PhotoLife dneska ještě fotím. Je to již deset let, ale stále z něj něco nacházím. Byl to tenkrát neuvěřitelně nabíjející víkend s partou bezvadných lidí a lektorem (Janem Karbusickým), který se věnoval jen a jen nám a nebral to jen jako prima zaplacený víkend, aby si mohl sám zafotit. Tak bohužel vnímám hodně fotografických workshopů, které kolem sebe vidím, nebo občas v krajině i potkám.



České Švýcarsko je pro krajinářský workshop ideálním místem. Na malém kousku můžete fotografovat daleké rozhledy i osamocené solitéry, vysoké skály i hluboká údolí, louky i hučící potůčky. Témat je nepřeberné množství a tak většinou není překážkou ani počasí.



Co můžete od nás čekat?

Trochu s nadsázkou dva zapálené blázny do focení krajiny, kteří vás budou ráno za tmy tahat z postele a hnát na nějaký kopec. Přes den pak budeme společně hledat vhodné motivy podle počasí i stavu krajiny. No a večer, když už budete s chutí zahazovat stativy a jiné těžké části výbavy, vás zase vyženeme na nějaký ten kopec rozhlédnout se po kraji a rozloučit se s končícím dnem. A s odvážlivci, kteří toho nebudou mít dost, vyrazíme, pokud to umožní počasí, zkusit si nějaké ty noční hvězdné expozice v krajině.  Nezapomeneme ani na teoretickou průpravu ve formě přednášek a prezentací fotografií.



Pokud vás to neodradilo, tak se podívejte do kalendáře, jestli máte volný víkend od 7. do 9. října 2011.

Veškeré podrobnosti a přihlášku najdete na stránkách Ondry Prosického: Fotografický workshop: Krajina Českého Švýcarska



pondělí 11. dubna 2011

Jak na zmenšení fotografií pro web

V poslední době jsem dostal několik dotazů  na nástroje a postupy, které používám pro zmenšování fotografií na můj web. Protože bylo několik dotazů doprovázeno popisem metody, kterou autor aktuálně používá, nestačil jsem se občas divit, kolik kroků a programů je nutné pro zmenšení fotografie použít.

Rozhodl jsem se tedy, že popíši postup, který používám již od mého prvního digitálního fotoaparátu Pentax istD. Přišel jsem na něj metodou pokus omyl a není tak tedy podpořen žádným sofistikovaným výzkumem :-) Spolehlivě mi ale funguje pro velikosti webových fotografií 600 až 1200 pixelů (větší jsem zatím nedělal). Na této metodě se mi líbí její rychlost a pak celkově jemné podání výsledné zmenšené fotografie.

Co používám za programy?

Jak jsem se již několikrát zmínil zde na blogu, pro finalizaci snímků na web nebo tiskárnu používám program Adobe Photoshop Elements. Je to odlehčená verze plnohodnotného Photoshopu, ale za ta léta jsem se zatím nedostal do stavu, že bych potřeboval silnějšího brášku. Je to asi i tím, že se snažím maximum úprav udělat již ve fázi "vyvolání" z RAWu. K tomu používám již několik let program Capture One Pro od společnosti Phase One. Pokud připravuji fotografii pouze na web, třeba do fotoblogu, pak je výstupem většinou JPG soubor v plné kvalitě, který se mi z Capture One otevře v Adobe Photoshop Elements. V případě, že snímek potřebuje ještě nějakou úpravu, kterou nejsem schopen udělat v Capture One, pak ji udělám teď v Photoshopu.

První krok

Jednorázové zmenšení fotografie metodou bilinear
Prvním krokem je vlastní proces  zmenšení. Na obrázek v plné kvalitě, jak se mi načetl z RAW konvertoru, použiji funkci Image Size (ALT + CTRL + I ). Což je standardní dialog pro zmenšování nebo zvětšování . Zvolím požadovanou výslednou šířku nebo výšku obrázku a pak si vyberu metodu Bilinear. Je to taková popelka o které se ve většině návodů moc nedočtete, protože je spíše propagovaná metoda Bicubic. Já si ale myslím, že pro zmenšování na web a mé oko, dává bilineární metoda nejlepší výsledky. Pak stačí dát OK a je první ze dvou kroků za námi.

Druhý krok

Druhým krokem je jemné doostření zmenšené fotografie, která většinou postrádá požadovanou ostrost. Na to používám další oblíbenou funkci Photoshopu a to Unsharp Mask (Doostřit). Hlavní zásadou, kterou se při doostřování řídím je, že méně je více. Vždy se snažím umístit dialog tak, abych případné změny viděl hned na celé výsledné fotografii jako celku a náhledové okno v dialogu využívám pro kontrolu ostrosti konkrétního vybraného detailu nebo detailů.

A teď co kde nastavit.
Doostření fotografie pomocí Unsharp Mask

Pro doostřování zmenšených fotografií na web mám v drtivé většině jednu stálici a tou je položka Radius (Poloměr), kterou mám pro 99.9% fotografií nastavenou na hodnotu 0,8. Nemá to žádné matematické vysvětlení, prostě mi to tak nějak časem vyšlo.

Druhá hodnota, která se moc nemění, je Threshold (Práh), který mám buď 0 nebo 4. Tady už mohu doplnit i stručné vysvětlení. Threshold (Práh) funguje tak, že říká, jak velký rozdíl mezi okolními pixely musí být, aby byly zařazeny do zaostřování. Čili čím nižší hodnota, tím více pixelů zaostřuji, což může být fajn, ale pokud máte třeba černobílou fotografii, kde je schválně zahrnuto i větší zrno (šum), tak dávám hodnotu 4, která při ostření ignoruje jednotlivé zrno, ale zaostřuje pouze větší detaily na fotografii. Nevytahuje vám tak zbytečně zrno na úkor obrazu. Je to ale jen jeden příklad, kde používám vyšší hodnotu. Nicméně pro osvětlení je to myslím nejnázornější.

No a konečně tu je Amount (Míra), která říká, jak moc silně chcete předchozí dvě volby na fotografii použít. Je to hodnota, která je nejvíce proměnná a která by se neměla odvíjet od nějakých standardních doporučených čísel, ale měla by odpovídat výslednému vzhledu celé fotografie. Mé hodnoty pro zmenšování na web se pohybují převážně mezi 3080 %. Při změně této hodnoty je třeba mít vždy na paměti, že její "sílu" zásadně ovlivňují dvě předchozí volby.

Výsledné zaostření kontroluji tak, že si střídavě zaškrtávám a odškrtávám volbu Preview (Náhled) v dialogu Unsharp Mask (Doostřit). Můžu tak vidět, jaký vliv konkrétní nastavení doostření na celou fotografii mělo. To samé je možné dělat s vybraným detailem v dialogu, kde stačí na obrázek kliknout a držet tlačítko a uvidíte podobu před zaostřením. Pokud se tlačítko myši pustí, zobrazí se zaostřená podoba. Touto metodou si projdu a zkontroluji vybrané detaily nebo choulostivá místa snímku.

A to je celé. Tady to zabralo několik odstavců, ale realita života je taková, že takto zmenšit a doostřit fotografii zabere jen několik sekund. Dle verze Photoshopu je možné si tyto dva kroky uložit i jako makro a pak to mít na jedno kliknutí.

Na závěr přikládám jedno ukázkové srovnání fotografie po zmenšení a doostření.
Ukázka výstupu zmenšení metodou bilinear a doostřením přes Unsharp Mask