pondělí 11. dubna 2011

Jak na zmenšení fotografií pro web

V poslední době jsem dostal několik dotazů  na nástroje a postupy, které používám pro zmenšování fotografií na můj web. Protože bylo několik dotazů doprovázeno popisem metody, kterou autor aktuálně používá, nestačil jsem se občas divit, kolik kroků a programů je nutné pro zmenšení fotografie použít.

Rozhodl jsem se tedy, že popíši postup, který používám již od mého prvního digitálního fotoaparátu Pentax istD. Přišel jsem na něj metodou pokus omyl a není tak tedy podpořen žádným sofistikovaným výzkumem :-) Spolehlivě mi ale funguje pro velikosti webových fotografií 600 až 1200 pixelů (větší jsem zatím nedělal). Na této metodě se mi líbí její rychlost a pak celkově jemné podání výsledné zmenšené fotografie.

Co používám za programy?

Jak jsem se již několikrát zmínil zde na blogu, pro finalizaci snímků na web nebo tiskárnu používám program Adobe Photoshop Elements. Je to odlehčená verze plnohodnotného Photoshopu, ale za ta léta jsem se zatím nedostal do stavu, že bych potřeboval silnějšího brášku. Je to asi i tím, že se snažím maximum úprav udělat již ve fázi "vyvolání" z RAWu. K tomu používám již několik let program Capture One Pro od společnosti Phase One. Pokud připravuji fotografii pouze na web, třeba do fotoblogu, pak je výstupem většinou JPG soubor v plné kvalitě, který se mi z Capture One otevře v Adobe Photoshop Elements. V případě, že snímek potřebuje ještě nějakou úpravu, kterou nejsem schopen udělat v Capture One, pak ji udělám teď v Photoshopu.

První krok

Jednorázové zmenšení fotografie metodou bilinear
Prvním krokem je vlastní proces  zmenšení. Na obrázek v plné kvalitě, jak se mi načetl z RAW konvertoru, použiji funkci Image Size (ALT + CTRL + I ). Což je standardní dialog pro zmenšování nebo zvětšování . Zvolím požadovanou výslednou šířku nebo výšku obrázku a pak si vyberu metodu Bilinear. Je to taková popelka o které se ve většině návodů moc nedočtete, protože je spíše propagovaná metoda Bicubic. Já si ale myslím, že pro zmenšování na web a mé oko, dává bilineární metoda nejlepší výsledky. Pak stačí dát OK a je první ze dvou kroků za námi.

Druhý krok

Druhým krokem je jemné doostření zmenšené fotografie, která většinou postrádá požadovanou ostrost. Na to používám další oblíbenou funkci Photoshopu a to Unsharp Mask (Doostřit). Hlavní zásadou, kterou se při doostřování řídím je, že méně je více. Vždy se snažím umístit dialog tak, abych případné změny viděl hned na celé výsledné fotografii jako celku a náhledové okno v dialogu využívám pro kontrolu ostrosti konkrétního vybraného detailu nebo detailů.

A teď co kde nastavit.
Doostření fotografie pomocí Unsharp Mask

Pro doostřování zmenšených fotografií na web mám v drtivé většině jednu stálici a tou je položka Radius (Poloměr), kterou mám pro 99.9% fotografií nastavenou na hodnotu 0,8. Nemá to žádné matematické vysvětlení, prostě mi to tak nějak časem vyšlo.

Druhá hodnota, která se moc nemění, je Threshold (Práh), který mám buď 0 nebo 4. Tady už mohu doplnit i stručné vysvětlení. Threshold (Práh) funguje tak, že říká, jak velký rozdíl mezi okolními pixely musí být, aby byly zařazeny do zaostřování. Čili čím nižší hodnota, tím více pixelů zaostřuji, což může být fajn, ale pokud máte třeba černobílou fotografii, kde je schválně zahrnuto i větší zrno (šum), tak dávám hodnotu 4, která při ostření ignoruje jednotlivé zrno, ale zaostřuje pouze větší detaily na fotografii. Nevytahuje vám tak zbytečně zrno na úkor obrazu. Je to ale jen jeden příklad, kde používám vyšší hodnotu. Nicméně pro osvětlení je to myslím nejnázornější.

No a konečně tu je Amount (Míra), která říká, jak moc silně chcete předchozí dvě volby na fotografii použít. Je to hodnota, která je nejvíce proměnná a která by se neměla odvíjet od nějakých standardních doporučených čísel, ale měla by odpovídat výslednému vzhledu celé fotografie. Mé hodnoty pro zmenšování na web se pohybují převážně mezi 3080 %. Při změně této hodnoty je třeba mít vždy na paměti, že její "sílu" zásadně ovlivňují dvě předchozí volby.

Výsledné zaostření kontroluji tak, že si střídavě zaškrtávám a odškrtávám volbu Preview (Náhled) v dialogu Unsharp Mask (Doostřit). Můžu tak vidět, jaký vliv konkrétní nastavení doostření na celou fotografii mělo. To samé je možné dělat s vybraným detailem v dialogu, kde stačí na obrázek kliknout a držet tlačítko a uvidíte podobu před zaostřením. Pokud se tlačítko myši pustí, zobrazí se zaostřená podoba. Touto metodou si projdu a zkontroluji vybrané detaily nebo choulostivá místa snímku.

A to je celé. Tady to zabralo několik odstavců, ale realita života je taková, že takto zmenšit a doostřit fotografii zabere jen několik sekund. Dle verze Photoshopu je možné si tyto dva kroky uložit i jako makro a pak to mít na jedno kliknutí.

Na závěr přikládám jedno ukázkové srovnání fotografie po zmenšení a doostření.
Ukázka výstupu zmenšení metodou bilinear a doostřením přes Unsharp Mask

pondělí 4. dubna 2011

Pentax 645D a mé první dojmy

Loni v březnu jsem článek PENTAX 645D – zázraky se dějí končil s tím, že jsem zvědav, kdy se Pentax 645D vyklube z fotobatohu kamarádů z Černé slunečniceMichala Hejny nebo Ivana Bumby, kteří ještě stále fotí na film. Rok se sešel s rokem a před víkendem mi Ivan oznamoval radostnou zprávu - mazlík je doma. Slovo dalo slovo a v neděli jsem se sešel s Ivanem u Miloše Kokeše v jeho ateliéru s cílem Pentax 645D trochu prozkoumat.

A jaké jsou mé první dojmy?

Je to pěkný těžký macek. Přesto má vynikající ergonomii a skvěle se drží. Pentax využil velikosti středoformátové zrcadlovky a na velikosti jednotlivých ovládacích prvků rozhodně nešetřil. I když se možná někdy velikost tlačítka či kolečka zdá až úsměvná, je jasné, že při ovládání se člověk rozhodně nesplete a fotoaparát půjde snadno ovládat i v zimě v rukavicích.

Opravdovou lahůdku skrývá hledáček. Přiložením oka se člověk rázem ocitne v hotovém kině. Obraz je jasný, čistý a patřičně velký. Je to fakt zážitek. Nutno poznamenat, že Pentax si musel na hledáčku dát opravdu záležet, protože Pentax 645D postrádá režim Live View (!), čili pro přesné zaostření má uživatel jen a pouze hledáček, nebo se musí spolehnout na služby autofokusu.

Když jsem již nakousl autofokus, tak se musím zmínit o velmi dobrém pocitu z rychlosti, jakou autofokus Pentaxu 645D cvičil s objektivy, které na něm Ivan testoval. Pravou sílu autofokusu sice pentaxí 11 bodový SAFOX systém předvede až s novou řadou objektivů vybavených SDM pohonem, ale i s klasickým motorem odvádí skvělou práci.

Zážitkem je i vlastní snímání, protože se Pentaxu povedlo opravdu velmi pěkně vyladit chod závěrky, který je pěkně tlumený a tichý.

Při průzkumu možností Pentaxu 645D jsme samozřejmě neodolali i nafocení několika testovacích snímků. Z nich mne asi nejvíce zaujalo to, že 40Mpix Kodak čip odvádí opravdu excelentní práci při ISO 100 až 400. ISO 800 je z mého pohledu také výborné a použitelné je i nejvyšší ISO 1600. Z hlediska dynamického rozsahu se nekoná žádné velké překvapení. Člověk si musí hlídat světla a získává velký prostor ve stínech. Zkrátka digitál :-)

Pentax 645D produkuje obrázky o velikosti 7264 x 5440 pixelů (pro srovnání - Canon EOS 5D Mark II produkuje snímky o velikosti 5616 x 3744). To umožňuje tisk fotografií o rozměru 62 x 46 cm při 300 DPI bez nutnosti převzorkování. Při 200 DPI, což je použitelné pro tisk větších fotografií, to je již 92 x 70 cm bez převzorkování. Myslím si, že to je pěkná hromada dat :-) Při ukládání do nativního RAW formátu PEF je třeba se připravit na 50 – 80 MB na snímek. Velikost JPG, kterou vytvářel s RAWem fotoaparát, byla od 15 do 20 MB.

Z velikosti RAWu vychází i nároky na rychlost SD karty, pokud u focení člověk nechce usnout. Nevím, co přesně měl za kartu Ivan, ale po nafocení snímku bylo třeba počkat průměrně asi 5 sekund, než bylo možné si snímek pořádně prohlédnout. Po celou dobu vesele svítila ledka označující aktivitu zápisu. Pokud by to měla být obecná vlastnost, tak měl Pentax ty přesýpací hodiny, označující zpracování snímku a ukládání, udělat trochu zábavnější :-)

Tolik mé první stručné dojmy. Nejde tedy o žádný test, recenzi, ale jen a pouze o rychlé první dojmy, které jsem posbíral během krásné sluneční neděle na zahradě fotoateliéru s kávou, bábovkou a gulášem k tomu :-). Pentax 645D na první dojem vypadá skvěle a podle všeho produkuje i očekávatelně excelentní výstupy. Jediné, co mně osobně vadí, je absence režimu Live View, který dost využívám. Ale třeba časem přijde 645D Mark II a nechám se již přemluvit :-)

Ani jsem si při tom všem zkoumání neuvědomil, že s Ivanem a Milošem zažíváme v pravdě historický okamžik. Končí tím definitivně éra filmu v našem fotoklubu Černá slunečnice. Ivan byl posledním členem, který dosud fotil pouze na film.

Tento týden nás čeká tradiční jarní výjezdní zasedání fotoklubu, kde doufám Pentax 645D potrápíme již v reálné krajinářské fotografii.