Nemusí pršet, stačí, jen když kape. Toto oblíbené heslo se dá krásně použít pro
zatmění Slunce u nás. Nejlepší by samozřejmě bylo úplně
zatmění Slunce, ale máme bohužel tu smůlu, že naše doba patří skoro do poloviny 360tileté periody, kdy je možné z jednoho místa pozorovat úplné
zatmění Slunce. Naposledy se to zadařilo našim praprapra… předkům 12. května 1706 a další šanci bude mít až hodně budoucí generace našich potomků 7. října 2135.
Kapky letošního
částečného zatmění Slunce patří rozhodně mezi ty povedenější. Když jsem ale ještě večer před zatměním sledoval předpověď počasí na numerickém modelu Aladin, moc velké šance jsem tomu nedával. Bylo mi jasné, že to bude tak 50:50. Trochu naděje mi dávala stále klesající teplota, která nahrávala tomu, že by na té obloze přeci jen nějaká ta šikovná díra mohla být.
Ranní pohled na oblohu plnou cáru vysoké oblačnosti a blikajících hvězd dával tušit, že dneska by to mohlo vyjít. Okolo půl osmé jsem již vyrážel, společně s kamarádem
Milošem Kokešem z
Černé slunečnice, směr
Petřín. Venku mrzlo, vrstva sněhu na chodnících pěkně křupala a na obloze se začalo připravovat velké barevné divadlo.
Zakotvili jsme na terase nad Lobkovickou zahradou, odkud jsme měli krásný volný výhled na
Prahu i vycházející Slunce. Dorazili jsme právě včas, abychom stihli udělat ještě několik snímků před
východem Slunce.
Myslím si, že lepší atmosféru jsem si nemohl přát. Na jedné straně pestrobarevná obloha, plná různě zabarvených cárů mraků a na straně druhé zasněžené střechy pražských domů, stoupající kouř od komínů a do načervenalého oparu pomalu vykukující lehce nakousnuté Slunce.
Opět jsem si uvědomil, jak to ta naše zeměkoule pěkně valí kolem té své osy. Než jsem si to užil, bylo již Slunce nad obzorem a barevnost celé scény se začala pomalu měnit. Z fotobatohu jsem začal vytahovat všechny propriety pro mou speciální sestavu na zatmění. Abych měl i nějaký ten detail zakousnutého Slunce, musel jsem doma vyštrachat dvojnásobný telekonvertor, který jsem nějaký ten pátek neviděl. Nakonec jsem provedl následující zapojení:
BW ND 110 + Canon EF 300 / f4 L IS + Canon TC II 2x + Canon TC II 1.4x + Canon EOS 7D. Výsledná sestava měla celkovou ohniskovou vzdálenost 1344mm, což už se dalo docela použít :-)
Po hodině již bylo Slunce od Měsíce pěkně ohryzané. Ranní opar nechalo pod sebou a pomalu stoupalo na oblohu plnou různě husté vysoké oblačnosti. Ta sice zlehčovala pohled okem na průběh zatmění, ale pro fotografii to žádný velký pomocník nebyl.
Začal jsem pořizovat detailní snímky zatmění. Blížila se největší fáze zatmění. Temný Měsíc pomalu ale jistě začal modelovat pravý slunečný úsměv. Díval jsem se na
Prahu, která byla zalita zvláštním našedlým světlem. Byla to zvláštní atmosféra. To světlo si pamatuji z Maďarska, kde jsem byl v roce 1999 na úplném zatmění Slunce. Tam to ale pokračovalo až do té magické tmy a zářícího černého Slunce na obloze. V
Praze dnes Měsíc po pár minutách usoudil, že úsměvů bylo již dost a začal nám pomalu vracet sluneční kotouč.
S Mildou jsme zabalili nádobíčko, popili trochu čaje a začali se vracet k autu s vidinou skvělé snídaně v kavárně na Pohořelci. U východu ze strahovské zahrady nás ještě zaujalo spojení zatmělého Slunce a rozhledny. Za velkého zájmu turistů, pro které jsme byli větší atrakce než dění na obloze, jsme pořídili poslední záběry a zapadli na skvělou snídani do kavárny. Povidlová taštička byla výborná :-)
Na pár let nám teď
Měsíc nechá
Slunce na pokoji. Znovu se u nás do něj zakousne až
20. března 2015.
Aktualizace 9. ledna 2011
Na mém webu je nově k prohlédnutí nová galerie fotografií z tohoto
částečného zatmění Slunce.
 |
Galerie fotografií z částečného zatmění Slunce
klikněte pro zobrazení |
|
|
|
