středa 7. září 2011

Samyang 14mm f/2.8 – první postřehy

Člověk si má občas udělat nějakou tu radost, a tak jsem si po pár letech pořídil nový objektiv.

Již delší dobu jsem pokukoval po něčem hodně širokém, ale pořád jsem se nemohl rozhodnout. Bylo mi jasné, že extrémní ohnisko zase tak často nevyužiji, takže se mi moc nechtělo investovat do objektivu třídy Canon 14 / 2.8, který se nový cenově pohybuje okolo 53.000 Kč. Z druhé ruky se tento Lkový objektiv také nedá koupit tak často. Pokukoval jsem tedy průběžně po nabídce jiných značek.

O tom, že existuje nějaká optická firma Samyang, jsem dlouhá léta neměl vůbec tušení. První setkání s ní měla na svědomí zpráva na serveru Dpreview, která popisovala uvedení 14mm objektivu. Od té doby jsem tuto „čtrnáctku“ nepustil ze zřetelu. Po přečtení prvního testu na serveru photozone.de jsem si říkal, že za ty peníze je to takový malý optický zázrak. Trvalo ale ještě pár dalším měsíců, než jsem se pevně rozhodl, že si tento objektiv koupím.

Jaké jsou tedy mé první postřehy?

Čtrnáctka od Samyangu (přesné označení Samyang 14mm f/2.8 ED AS IF UMC ) je přesně ten druh objektivu, do kterého se zamilujete, jen co ho vezmete do ruky. Objektiv tvoří kompaktní celek a se svými 552 gramy to není žádný plastový drobeček. V přední části je pevná clona, pod kterou se skrývá silně vypouklá přední čočka. Následuje ostřící kroužek dekorovaný „zlatým“ proužkem se silnou gumovou částí a stupnicí zaostření. Nejblíže k objektivu je pak clonový kroužek. Vše je perfektně slícované, nikde nic nevaklá a jak ostřící, tak clonový kroužek mají přesný chod. Bajonet je kovový. Musím přiznat, že zpracováním si mne objektiv jednoznačně získal.

Při nákupu za cca. 8.000 Kč dostanete objektiv s masivní krytkou pro ochranu velké přední čočky a látkový obal.

Objektiv nemá autofokus, ale to mne vůbec netrápí, protože v drtivé většině ho budu používat pouze při fotografování krajiny nebo v astrofotografii. Ono vzhledem ke konstrukci objektivu je jasné, že by se motůrek asi brzo uvařil od samého točení. Pokud totiž chci přeostřit z nejmenší zaostřitelné vzdálenosti, což je 28 cm, na nekonečno, tak musím ostřícím kroužkem otočit o cca. 250 stupňů. Pro člověka, který je odkojený Canonem 17-40 / f4 L, kde ke stejnému úkonu stačí pootočit o cca. 45 stupňů, je to věc velmi nezvyklá.

O tom, že čtrnáctka je plně manuální objektiv, uživatele přesvědčí další důležitá část objektivu – clona. Ta se nastavuje pouze ručně pomocí clonového kroužku. Clonu není možné nijak ovládat z těla fotoaparátu a nepřenáší se také žádné informace o jejím nastavení. Fotoaparát tak ukazuje stále clonu „00“. Věřím, že ruční nastavení clony může mnoho uživatelů dnešních objektivů pěkně potrápit, protože clonový kroužek je něco, co vůbec neznají.

Plně manuální clona má za následek také to, že se s jejím zavíráním opravdu zacloňuje, což znamená, že úměrně velikosti clony jde množství světla do hledáčku nebo do systému LiveView. Při cloně 22 je tak v hledáčku docela obstojná tma. Pro režim LiveView stačí zvolit nastavení Still display a ve většině případů pak člověk ani nepostřehne, jak moc zacloněný objektiv má.

Clonu je možné měnit o půl stupně až do hodnoty 16, pak následuje skok rovnou na 22. Každopádně ruční clonění a ani to, že se údaj o nastavené cloně nepřenáší do těla fotoaparátu, nijak nelimituje práci interního expozimetru ve fotoaparátu, který i nadále spolehlivě měří.

Úhel záběru 115 stupňů pro fullframe čip a silně vypouklá přední čočka velmi komplikují případné použití filtrů. Je pravda, že při takto širokém záběru již velmi často postrádá smysl užití polarizačního filtru, protože jeho účinná plocha na snímku by zabírala jen určitou část záběru, což by mohlo být silně rušivé – například na obloze. Pokud budu chtít používat své oblíbené šedé přechodové nebo neutrální filtry, budu se muset poohlídnout po širokoúhlých edicích filtrů od firmy Lee nebo Singh-Ray. Má stávající řada Lee filtrů je pro tento objektiv úzká.

Objektiv mám doma týden, takže jsem dalek nějakého detailního hodnocení obrazové kvality. To si nechám do dalšího dílu, který napíšu, až budu mít s objektivem více zkušeností. Nicméně i první dojmy v této oblasti jsou zatím pozitivní. Velmi mile mne překvapila odolnost v protisvětle a v podstatě skoro nulová barevná vada. Známé zkreslení tohoto objektivu mi zatím na fotografiích v krajině nevadilo. Ale kdo ví… Větší závěry si nechám na pokračování tohoto článku.

Zůstaňte naladěni.

Zajímavé odkazy:


6 komentářů:

Michal Hejna řekl(a)...

Petře, přiznám se, že o tomhle skle také uvažuji. Zatím však dostala "finanční přednost" hlava RRS (mimochodem úžasná věcička, vždyť víš :-). Moc se těším na tvé první fotky s tímhle kusem kovu a skla. Měj se! Michal Hejna

Anonymní řekl(a)...

Zdravím, objektiv vlastním asi měsíc. Optická kvalita je vynikající. Negativem je zkreslení, které se však dá v Photoshopu snadno korigovat. Problematické je již zmíněné použití ND filtrů. SWF Lee držák filtrů je úzpůsobem pouze pro použití s objektivem Nikon 14-24, Cokin X Pro vinětuje na FF od 18 mm, Singh Ray 150 x 225 mm stojí 350 USD / 1 ks :-((. Petře, mohu se zeptat, jestli jste nenašel nějakou jinou cestu, jak na objektivu použít ND filtry?

Petr Pazour řekl(a)...

Dobrý den, vzhledem ke konstrukci a šířce záběru není jiné cesty, než používat filtry o šířce 150mm. Já sám se zatím kloním k variantě, že si koupím od Lee ten SW150 Starter Kit a nechám si od šikovného kamaráda vyrobit na míru Samyangu ten redukční kroužek.

Petr Pazour

horry řekl(a)...

Už někdy od jara jsem o
Samyangu přemýšlel, ale nešly
vůbec sehnat. Nakonec jsem ho
pořídil někdy před měsícem a
musím říct, že jsem poměrně
velmi spokojen. Na 2.8 bláto, ale
od 4 výš to začíná být zajímavý.
Malej chrom. Silnější vinětace
nemusí trápit (někdy je pozitivní).
To komplexní geometrické
zkreslení je poměrně brutální, ale
na krajině tolik netrápí a na astru
také ne. A kdyby ano (horizont),
lze ho poměrně rychle zkrotit.
Nicméně SILNĚ doporučuji vybrat
si dobrý kus. Poměr cena/výkon
není zadarmo a právě proto
nelze čekat, že každý kus je
stejný. Já měl půjčené tři. Jeden
měl rohy každý jinde, další byl v
"normě" a třetí relativně nejlepší
(i absolutně slušný) jsem si vzal.
Mívají odflinklej bajonet. Je dobré
ho dorovnat do roviny kolmé k
ose objektivu, nebo vybírat z
vícero kusů,případně obojí.
Jeho plné manuální provedení
opravdu ničemu nevadí.
Například použití
poloautomatických zeissů na
krajinu je zcela bezproblémové a
potom přechod na takový
Samyang je zcela hladký. Nicméně
i Samyang lze povýšit. Pořídil
jsem zlatej čip, kterej jsem do
Samyanga vimplantoval, což o
něco zvýší komfort, naplní exif a
umožní nejen konfirmaci, ale i
kalibraci fokusu, kdyby s ním
chtěl přecijen člověk fotit
"pseudoakci" z ruky místo krajiny
ze stativu (s LV ostřtením). A tělo
se pak aspoň tváří, že není bez
skla :-)
Tentokrát Samyang střelil branku
do sítě Canonu, mohu-li to takto
napsat….

Patrik Švarc řekl(a)...

Dobrý den,
nikde jsem nenašel pokračování článku a tak bych se rád touto cestou zeptal majitele, jak je spokojený po více než dvou letech používání?
Jak je na tom objektiv s konstrukcí? Už se něco viklá a hýbe, projevila se někde vůle?
Co prach? Dostal se mezi čočky?
Děkuji

fraktik řekl(a)...

+1 (také by mne zajímaly zkušenosti po pár letech...)