Češi mají zástupce ve finále Wildlife Photographer of the Year 2009

Tento článek jsem původně napsal již 5. října, ale po dohodě se Sašou ho uveřejňuji až nyní.

Na časopis BBC Wildlife se každý měsíc těším. Na říjnové číslo speciálně, protože každoročně přináší exkluzivní výběr z vítězných fotografií soutěže Wildlife Photographer of the Year. Čtenáři časopisu tak mají jedinečnou příležitost vidět výběr z oceňovaných snímků ještě než bude oficiální vyhlášení, které letos proběhne 21. října.

Když jsem si listoval snímky, které opět potvrzují, že není důležitá jen technická kvalita snímku, ale hlavně nápad či zajímavý moment, pokukoval jsem hodně i po jménech. No a předposlední snímek výběru mne potěšil, bylo u něj jméno Alexandr Pospech, CZECH REPUBLIC.

Měl jsem velkou radost a tak jsem nelenil a stránky Alexandra Pospěcha navštívil. Snímek se jmenuje Little Hopper a v plné parádě se na něj můžete podívat na stránkách Saši nebo na stránkách soutěže.

U tohoto snímku se nedá než souhlasit s komentářem jednoho z porotců, který napsal, že je to snímek nutící nás k zamyšlení a probouzející naší představivost. Je to tak. Určitě si hodně lidí, stejně jako já, při prvním pohledu řekne: co to k sakru vlastně je, kde to má začátek a kde konec...? Otázek každého napadne asi hodně. Myslím si, že to byl jeden z důvodů, proč se tento snímek dostal v kategorii Animal Behaviour: All Other Animals až do finále na pomyslné třetí místo, což jsou fotografie označené jako "Highly Commended nebo Specially Commended".

Na stránkách soutěže Veolia Environnement Wildlife Photographer of the Year se můžete podívat, jak dopadl celý letošní ročník.

Doufám, že i příští ročník pro nás bude úspěšný. Startuje 10. ledna 2010.

Omrzel vás digitální kinofilm? Mamiya má řešení

Vánoce se blíží a na kadenci novinek je to znát. V jejich aktuální záplavě mne zaujala ta od společnosti Mamiya, která oznámila uvedení dvou nových modelů s označením Mamiya DM22 a DM28. Asi nejzajímavější na této zprávě bude doporučená prodejní cena pro typ DM22, která zní 9995 dolarů. Je to tak vlastně první středoformátová digitální kamera s cenou pod 10000 dolarů a tedy s cenou blížící se vlajkovým strojům od Nikonu a Canonu.

Mamiya DM22 je 22 megapixelová digitální středoformátová kamera. Čip má rozměr 48 x 36 mm - což pro zkušené středoformátníky (6 x 4,5) znamená crop 1,25. Výsledné snímky mají rozlišení 5356 x 4056 pixelů. Pro srovnání Canon 1Ds Mark III dělá obrázky o rozměru 5616 x 3744 pixelů. Mamiya DM22 nabízí citlivost v rozsahu 25 - 400 ISO, hloubku obrazu 16 bitů a dynamický rozsah 12 EV. Foťák dostanete se základním objektivem 80 / 2.8 D.

Jak v tiskové zprávě Mamiya sama uvádí, je to reakce na to, že hodně uživatelů uteklo k digitálním zrcadlovkám, protože si prostě nemohlo drahý digitální středoformát dovolit. To chce Mamiya uvedením těchto fotoaparátů napravit.

No a já jen dodávám, že snad není pozdě... :-) Samotného by mne zajímalo, jak ta Mamiya DM22 bude fotit.

Nová verze Canon Digital Photo Professional ke stažení a vylepšení 7D

Nová verze Canon DPP

Canon pro všechny majitele digitálních zrcadlovek uvolnil ke stažení novou verzi Canon Digital Photo Professional (DPP). Verze má označení 3.7.2 a přináší především podporu nových fotoaparátů Canon EOS 7D, PowerShot G11 a S90. Další zajímavou drobností je okno náhledu výsledku nastavení redukce šumu. Nová verze přináší i podporu korekce aberace pro nové objektivy Canon EF 100mm f/2.8L Macro IS USM, Canon EF-S15-85mm f/3.5-5.6 IS USM a Canon EF-S18-135mm f/3.5-5.6 IS.

Canon DPP je možné stáhnout ze stránek Canon USA.

Nový firmware pro Canon EOS 7D

Canon také uvolnil novou verzi firmware pro zrcadlovku Canon EOS 7D, čímž doufám ukončil veselé debaty na téma, kdo má jaký firmware. Aktuální verze firmware je 1.0.9 a přináší vylepšení autofokusu v režimu živého náhledu, korekci vzácných barevných úchylek při filmování a poladění problému, kdy při focení s bleskem nešlo občas fotit :-) Co se ve firmware dělo od verze 1.0.7, kterou měla většina prvních uživatelů (já měl 1.0.8), se už asi nedozvíme.

Ke stažení opět ze stránek Canon USA.

Výprodej fototechniky - aktualizováno II

Vánoce jsou sice ještě daleko, ale i tak jsem si před odletem na expedici do Ekvádoru udělal trošku radost. Včera se mi do fotobáglu nastěhoval Canon EOS 7D a už týden doma oprašuji stativ Gitzo 3531S s hlavou RRS BH-55.

Díky tomuto "apgrejdu" nabízím k prodeji následující techniku:

Canon EOS 5D + Canon BG-E4

Canon EOS 5D byl přes rok a půl hlavní hvězdou mé výbavy. Loni jsem si ale koupil EOS 5D Mark II a od té doby na první 5Dčko fotím stále méně a méně. Foťák je kupovaný v ČR u firmy Oehling v dubnu 2007. Prodávám jej spolu s originálním bateriovým gripem Canon BG-E4. Obojí je ve výborném stavu, v kompletním originálním balení.

Přidám navíc ještě jeden akumulátor AVACOM 1400mAh a dvě 8GB CF karty Apacer Photo Steno Pro III.

Cena: 25.000 Kč. Prodáno.


Canon EOS 50D

Foťák jsem koupil loni touto dobou v Megapixelu a je na něj tedy ještě rok záruka. Moc jsem toho s ním nenafotil, protože mi sloužil jako záložní foťák k EOS 5D Mark II. Počítám, že to nebude ani 10.000 snímků. Foťák je jako nový, nikdy s ním nebyl žádný problém. Prodávám ho včetně kompletního originálního balení a celého příslušenství.

Cena: 18.000 Kč. Prodáno.

Canon BG-E2N

Spolu s foťákem jsem si koupil i tento originální bateriový grip. Platí pro něj to samé co pro foťák. Je možné jej koupit společně s 50D nebo i samostatně. Zase prodávám včetně kompletního originálního balení.

Cena: 2.000 Kč. Prodáno.

Stativ Manfrotto 055 Pro B

Tento stativ mám již pár let a hodně toho se mnou procestoval. Je ale plně funkční a šlape jako hodinky. Kdybych neměl možnost si z druhé ruky koupit Gitzo, tak bych s ním i nadále fotil. Bylo by ale škoda, aby doma jen tak ležel, když může ještě odvést u někoho skvělou práci. V případě zájmu můžu prodat i spolu s originálním řemenem na nošení.

Cena: 1.000 Kč nebo 1.500 Kč i s řemenem. Prodáno.

Kulová hlava Manfrotto 0308 RC

Legendární spolehlivá kulová hlava od Manfrotta. Kupoval jsem si ji před lety se stativem. Je také plně funkční. Ideální pro krajináře nebo někoho, kdo nemá x-kilové objektivy. Prodávám ji včetně destičky.

Cena: 500 Kč. Prodáno.


Fototechniku prodávám vždy formou osobního odběru, aby bylo jasné, co si kupujete. Na místě si můžete vše otestovat a rozhodnout se, jestli si to vezmete nebo ne.

Pokud máte o něco zájem, napište mi na email: petr.pazour@gmail.com.

Jaký byl 3. ročník krajinářského fotoworkshopu na Rýchorách

To nám ten workshop zase pekelně rychle utekl. Tak nejen tato věta se mi honila hlavou, když jsem pomalu sestupoval zamlženou krajinou skrápěnou deštěm z Rýchorské boudy k autu. Workshop se tak s námi loučil tím nejklasičtějším počasím, jaké si může fotograf na Rýchorách přát. Do rozloučení nám paradoxně po celou dobu svítilo sluníčko a počasí vysloveně „přálo“. Počasí ale poručit nejde…

Jaké to letos bylo? Dle mého názoru opět bezva. Myslím si, že Honza Hodač touto akcí začíná pomalu budovat fenomén, který se u nás hned tak nenajde. Workshopů je zcela jistě hodně, ale myslím si, že Honzova koncepce je zkrátka jedinečná.

Proč mám tuto akci rád? Protože je to akce, která vás, pokud si to chcete užít, nutí k vlastní aktivitě. Není to klasický workshop, který má jasný, pevně nalajnovaný program a kde hranice mezi lektorem a účastníkem je daná. Na Rýchorách je program taková tenká ohebná nitka, která se třepotá ve větru událostí. Velkou výhodou je, že je na každém, co si z nabídky lokalit nebo aktivit vybere a jak se zapojí. Protože vlastní aktivita je to, s čím se na Rýchorách počítá. Nejhorší, co se vám může na Rýchorách stát, je čekat, že se samo něco stane :-)

Pro mne byla letošní účast o to příjemnější, že jsem tam byl spolu s několika kolegy z našeho fotoklubu Černá slunečnice.

Již sobotní brzká cesta do Krkonoš byla velmi inspirativní. Ranní mlha se povalovala v krajině a každou chvilku měl člověk chuť zastavit a něco tvořit. Čekal nás ale Černohorský potok a vzhledem k tomu, že mělo svítit sluníčko, chtěli jsme být v lokalitě s jeho východem, abychom měli čas nafotit potok ještě předtím, než jeho paprsky proniknou do údolí a fotografování znemožní. Plán se vydařil, a i když podzim v údolí nebyl ještě v plném proudu, bylo to fajn fotografování. S blížícím se polednem začaly paprsky čím dál silněji prorážet hradbu stromů a tak byl čas vyrazit směr Horní Maršov na seřadiště účastníků.

Cesta na boudu nám pěkně utekla. Byl to i první prostor pro vzájemné poznávání. Na boudě nás již vítal Honza s Janou. Po naházení báglů na pokoj se část účastníků rozutekla dychtivě poznávat okolí a další část se uvelebila před boudou s čajem, kávou či pivkem a rozjel se tak maratón výměn názorů a zkušeností.

Po páté hodině začalo oficiální zahájení. Za Rýchorskou boudu nás přivítala Helena Leblochová a hned po ní si vzal slovo Honza Hodač. Přivítal hlavní lektory letošního workshopu: Janusze Moniatowicze a Rudolfa Junga. Stanislav Pokorný, který měl být třetím hlavním lektorem se bohužel nemohl zúčastnit. Po krátkém úvodu proběhlo slavnostní představení krajinářské výstavy Karla Horáčka, na které představuje kolekci barevných fotografií z Čech. To už měla většina účastníků v ruce sklenku vína a něco na zub. 3. ročník krajinářského workshopu na Rýchorách mohl začít.

Večerní blok odstartoval Honza Hodač se svým projektem Fabrica Bohemica, který představil prostřednictvím krátké multimediální prezentace. Po procházce krajinou komínů dostal slovo Rudolf Jung, který nás nechal proletět nad naší krajinou, protože je nejen fotografem, ale také letcem. Aby se nám hlava z těch výšek moc nezamotala, snesl se s námi zase na zem a představil oblíbený kus Polska – písečné pouště u rybářského městečka Leba na pobřeží Baltu. Na závěr ještě stručně představil Asociaci profesionálních fotografů. Závěr dne jsem obstaral já s prezentací tvorby skotského fotografa Iana Camerona a Ivan Bumba s prezentací fotografií Pete Turnera.

Nedělní ráno bylo jako malované. Většina účastníků vesele vyskotačila z peřin a ještě před východem Slunce vyrazila do všech směrů fotografovat. Já jsem vyrazil směr Dvorský les, což je oficiální název části, které se říká Rýchorský prales.

Po návratu jsem se připojil ke skupince, kde se řešila technická stránka fotografie. Bylo o čem povídat i co testovat. Díky společnosti FotoŠkoda jsme měli k dispozici velmi široký výběr techniky Canon a to v rozsahu od rybího oka Canon EF 15mm f/2.8 Fisheye až po Canon EF 300 / 2.8 L IS.

Pro mne byla ale největším lákadlem přítomnost zástupce společnosti Carl Zeiss, který sebou přivezl poslední novinky ze stále širší nabídky pevných objektivů této značky pro zrcadlovky. Největší radost jsem měl z možnosti si důkladně zafotit s objektivem Zeiss Distagon T* 2,8/21, který se pro Canon oficiálně ještě nenabízí a šlo o předprodukční vzorek. Připravuji širší článek o této novince, protože si myslím, že jde o velmi zajímavý objektiv s mimořádným výkonem.

To už se blížilo odpoledne a s ním i návštěva pana Jiřího Havla, který patří mezi nejvýznamnější fotografy Krkonoš. Spolu s Jiřím Havlem dorazil i Karel Hník jehož soubor Zapomenutá řemesla, mne na prvním ročníků vysloveně dostal. Tuto dvojici doplnil ještě poslední oficiální lektor letošního workshopu – Zdeněk Thoma. Před večerním programem se sál rychle zaplnil a bylo opět o čem povídat.

Hlavní večerní slovo měl Zdeněk Thoma, který nás vzal na procházku po jeho lásce – Asii. Není co dodat. Zdeňka Thomu jsem zažil prezentovat již několikrát a vždy je cítit, že je v Asii doma a je to jeho velká láska. Mám rád jeho čisté až snové záběry japonských zahrad.

Ráno jsem vyrazil s objektivem Zeiss Distagon T* 2,8/21 opět do pralesa, abych si s ním pořádně zafotil. Po pár hodinách s ním jsem ho jen s těžkým srdcem předával do rukou Janusze, který si chtěl také otestovat tento klenot v nabídce společnosti Zeiss.

Odpoledne nám příjemně uteklo na lavičkách před Rýchorskou boudou, kde se při kávě, buchtě a zubrovce Janusze probralo hodně různých témat.

Večer si hlavní slovo vzal Janusz Moniatowicz. Nejprve nás vzal lehce do historie nejen fotografie v Polsku, ale i technik pro zhotovení fotografie. Ukázky gumotisku byly velmi působivé. Pak už nám představil svůj soubor Grabarka, který dokumentuje pouť u příležitosti pravoslavného svátku Proměnění Páně. Tradice této pouti sahá až do roku 1710. Každoročně ji navštíví desítky tisíc věřících, z nichž většina přiveze kříž, který tu zanechá. Za ta léta jde již o hodně křížů... Moc pěkné to Janusz měl. No a protože na Rýchorách je to především o krajině, provedl nás Janusz na závěr po polské straně Krkonoš.

Ranní počasí dávalo tušit, že s naším odjezdem se na Rýchory stěhuje to správné podzimní počasí. Lehce mrholilo a všude kolem nás se postupně rozprostírala hustá mlha, která zcela změnila ráz krajiny. Někdy je to jako na potvoru, ale zase si říkám, že je to ten správný důvod, proč se sem vrátit.

Bylo to bohužel krátké... bylo to ale intenzivní... a bylo to fajn. Už teď se těším na to, jak budu ve středu 17. listopadu 2010 zase šlapat ten kopec na Rýchorskou boudu. 4. ročník bude právě začínat...