Knihovnička - Sudek a Annie Leibovitz

Před nějakým časem jsem ve spotu - Sudek, Jiroušek a 5klatek chválil vydavatelství TORST za dobrý nápad vydávat dílo Josefa Sudka v samostatných dílech. První díl byl věnovaný nejpočetnějšímu konceptuálnímu souboru Josefa Sudka - Okno mého ateliéru.

Tento týden jsem svou knihovničku obohatil o díl druhý, který se věnuje portrétní tvorbě Sudka.

Knihu s názvem Josef Sudek - Portréty zahajuje krátký rozhovor Radima Kopáče s Janem Řezáčem, který patří mezi přední znalce díla Josefa Sudka. Osobně mne mrzí, že prostor pro tento zajímavý rozhovor je tak krátký. Určitě by se o portrétní tvorbě Sudka dalo hovořit o dost déle. Následuje 86 fotografií a již tradiční podrobný životopis a další zajímavé informace.

Portréty jsou určitě další knihou, která by v knihovnách příznivců díla Josefa Sudka určitě neměla chybět.



V Luxoru mne hned vedle knížek od Josefa Sudka zaujala další zajímavá publikace úctyhodných rozměrů a váhy, ale především s úchvatným obsahem.

S dílem slavné americké fotografky Annie Leibovitz jsem se již mnohokrát setkal.

Shrnutí její tvorby z let 1990 až 2005 v knize Annie Leibovitz - A Photographer's Life: 1990-2005 je úžasná podívaná. Celou knihou se táhne obsahově velmi silná linie fotografií z každodenního života Annie Leibovitz. Linii doplňují portréty zajímavých osobností světa či krajinářské snímky. Vřele doporučuji!

Kostarika - deníček - letíme domu

Uběhlo to jako voda. Za hodinu nás taxi odveze na letiště a v šest hodin večer místního času startujeme. K letošní Kostarice se určitě na blogu i na webu vrátím. Teď už je moje mysl někde nad mořem a běží domu...

Z Kostariky se loučí Petr a žabka

Kostarika - deníček šestý - POÁS

Máme za sebou poslední celý den naší letošní expedice do Kostariky. Včerejší úspěch s Arenalem nás natolik navnadil, že jsme se rozhodli pro změnu plánu a dneska ráno vyrazit na Poás.

Poás je zlehka dřímající, 2708 mnm měřící sopka asi 28 km od města Alajuela. Je přístupná jako Poás Volcano National Park. Poslední velké erupce se datují do let 1952 - 1954, ale občas se Poás připomněl i v posledních letech. Je to ale i jedna z největších atrakcí Kostariky a je třeba se v sezóně připravit na davy turistů.

Z Alajuela jsme vyrazili krátce po šesté hodině. Před vchod po parku jsme dorazili okolo sedmé. Teplota spadla z příjemných 25 na 10 stupňů a foukal silný vítr. Obloha byla zahalena do mléčného deštivého oparu. Skoro to vypadalo, že jsme si štěstí vybrali u Arenalu. Nálada se ale začala vylepšovat, když tím vším začalo sem tam prosvítat sluníčko a těsně před osmou hodinou - otevírací čas - byla obloha krásně modrá a sem tam se po ní proháněl nějaký mrak. Nízké slunce ještě malovalo krásné světlo. Ideální čas na fotku.

Hned na parkovišti jsme si uvědomili, že tady myslí na všechno. Auta musela parkovat přesně podle pokynů ochranky, aby byla možná případná rychlá evakuace. Z aut jsme vyskákali během chvilky. Vzduch byl cítit sírou. Bylo jasné, kdo tady vládne. Z parkoviště je to ke kráteru chvilka ostrém chůze po pohodlné cestě. Sem tam stojí sanitka. Asi fakt počítají se vším...

Na konci cesty se otevře impozantní pohled přímo do srdce přírodního pekla. Na jezerem plným nazelenalé vody se vznášejí oblaka. Fouká silný vítr, který maže štěbetání návštěvníků. Jeho závan sem tam přinese silný závan síry. Je to opravdu fascinující podívaná.

Poás - kráter a okolí

Není Poás úžasný?

Kostarika - deníček pátý - ARENAL

Povedlo se! Chtělo se mi zakřičet, když jsme opouštěli poslední foto zastávku s Arenalem v pozadí.

Arenal - aktivní sopka vysoká 1657 mnm. Nepřehlédnutelná dominanta kraje, když je vidět. Zcela neviditelná, když vám nepřeje počasí. V Kostarice v roce 2006 nám počasí nepřálo a Arenal jsem pouze tušil směrem, který nám ukázala mapa. Oblačnost jej zcela vymazala z krajiny.

Letos se štěstí usmálo. Po sjezdu k jezeru na úpatí sopky to ještě vypadalo bledě, ale velmi brzo se nám doutnající dominanta kraje měla ukázat v celé své kráse. Arenal jsem častokrát viděl na fotografiích, ale vlastní zážitek je zcela jedinečný. Je to opravdová dominanta celého kraje a jen těžko z ní člověk pouští oči. Oblačnost se mění každým okamžikem a skoro to vypadá, že sopka laškuje.

K Arenalu se určitě vrátím v samostatném spotu. Zatím připojují prvních pár obrazových pozdravů.

Arenal z dálky - ještě se schovává za mraky

Arenal od jezera

Zátišíčko s Arenalem

Arenal doutnající

Kostarika - deníček čtvrtý

Kostarika je velmi rozmanitá země. Ostatně posuďte sami...

Ráno na pláži to je jak na ptačí promenádě

Večer jsou pláže zase místem pro romantiku

Cesta do míst, kde vládne hora Monte Verde...

...si žádá silné auto

Na místě je pak možné sledovat křehkého kolibříka...

...kterému na jeho "nektar" často chodí nezvaná návštěva

V Kostarice se zkrátka nudit nebudete.

Kostarika - deníček třetí

Jsme zpět v městě Alajuela. V místě, které je naše startovací i konečné. Máme za sebou dva týdny v Kostarice. Zítra nás čeká poslední celý den. Chceme ráno vyrazit na sopku Poás a pak sjet ještě do La Paz Waterfall Garden.

Jak bylo během cesty?

V Hacienda Barú jsem se málem chytil do sítě pěkného pavouka :-)

Zaskočil jsem se tedy uklidnit na pláž

Bylo tam i pěkné zátiší na ČB snímek

V dálce Marta čelila vlnám

Opodál zase opice žasla nad pohledem na dívčí nohy

Raději jsem se šel ochladit do vln

Z Kostariky na vás juká - krab :-)