Capture One 6 – trochu nedotažený upgrade od Phase One

RAW konvertor Capture One od společnosti Phase One se nestačil ani pořádně ohřát ve verzi 5 a již je tu nová řada. Můj dojem z nové řady je, jak se zmíním dále, trochu rozpačitý.

Capture One používám již několik let. Začal jsem od verze 4. Tehdy postupně nahradil můj oblíbený RAW konvertor DPP, který dodává Canon přímo s fotoaparátem. Hlavním důvodem výměny byla nekompromisní kvalita výstupů, kterou produkuje Capture One. Dalším důvodem byla širší množina funkcí, které Capture One při „vyvolávání“ RAWu nabízí. Začal jsem používat nejprve základní verzi Capture One a až před nedávnem jsem přešel na plnohodnotnou Pro verzi.

I přes nekompromisní kvalitu výstupů, kterou Capture One nabízí, mám občas pocit, že manažeři od Phase One nemají úplně jasnou koncepci, kam má jejich vlajková softwarová loď směřovat.

Krásně je to vidět hned na první a asi nejzásadnější novince, kterou nová verze přináší. Je to možnost lokálních úprav, po které uživatelé Capture One dlouho volali. Možnost lokálních úprav je ve verzi 6 skutečností. Hurá. Jenže - zůstala na půl cesty. A to ta půlka je možná ještě hodně odvážná.

Jak lokální úpravy fungují. Uživatel má možnost pomocí štětce označit oblast, kde chce úpravy provádět. Takových oblastí je možno označit více a je možné je také ukládat do jednotlivých vrstev. Pro každou takovou vrstvu je pak možné provádět lokální úpravy. Potud je to super. Bohužel v aktuální verzi je možné měnit pouze expozici, vybranou barvu, odstraňovat moaré a částečně doostřovat. Všechny ostatní možnosti, které umožňují vytáhnout z RAWu maximum, jsou pro lokální úpravy nedostupné. Nějak to omezení nechápu, protože přes expozici toho člověk moc neudělá.

Výběr oblasti pro lokální úpravy

 
Vyjádření Phase One k otázkám na diskusním fóru, jestli uživatele opravdu nešálí zrak, když je v podstatě vše pro lokální úpravy zakázané, je také dobré. Volně přeloženo: „... ano, tak to ve verzi 6 prostě je. Nevíme, jestli budou možnosti lokálních úprav dále rozšiřovány. Chceme možnosti této funkce rozšiřovat na základě zpětné vazby od uživatelů....“. Co k tomu dodat... Pevně doufám, že se u Phase One proberou a umožní pro lokální úpravy využívat většinu základních funkcí pro jemné doladění fotografie. Pro mne osobně jsou v této podobě využitelné opravdu jen velmi, velmi omezeně.

Další novinky dopadly již podstatně lépe.

Od této verze je možné přímo v rámci Capture One převádět snímky do výsledné černobílé podoby. Pomocí odsaturování to sice bylo již možné v předchozích verzích, ale tomu se nedá říkat kvalitní převod. Pro převod je k dispozici podobná funkce jako je ve Photoshopu – míchání kanálů. Převod je možné ovlivňovat změnou nastavení v šesti barevných kanálech, což je pro kvalitní převod super a ve spojení s ostatními funkcemi má člověk v ruce dobrý nástroj pro kvalitní černobílou fotografii. K dispozici je i mnoho přednastavených možností, které případný převod výrazně urychlí.

Převod do černobílé fotografie

Další novinkou je možnost srovnání linií. Je to funkce, kterou dnes nabízí snad každý freeware program, tak je dobře, že se to dopracovalo i do placeného Capture One. Linie je možné srovnávat ve všech směrech i jejich kombinacích. Samozřejmostí je automatická nabídka výsledného ořezu po srovnání linií.

Srovnání linií

Zcela novou funkcí je i možnost tisku, která se u Capture One objevuje vůbec poprvé. Tisknout je možné jednotlivé fotografie nebo více fotografií na jednu stránku s možností definovat si výsledný vzhled tiskové šablony. K fotografii je možné doplnit komentář, vodoznak a samozřejmostí je i možnost nastavení vlastností tiskárny při tisku.

Tisk fotografií v Capture One

Tisk více fotografií na jeden list papíru

Drobným prima vylepšením je nová funkce lupa. Při výběru lupy se u kurzoru po kliknutí začne zobrazovat v kruhu 100% náhled fotografie. Mám tak možnost rychle prohlédnout kritická místa na snímku aniž bych musel pracovat se 100% zvětšením celé fotografie.

Lupa

Tímto ale výčet novinek nekončí. Příznivci iPodů či iPhonů například ocení možnost vzdálené kontroly snímků získaných pomocí funkce pořízení snímku. Další vylepšením je propracovanější systém tvorby názvu výstupních souborů. Novinkou je i lepší možnosti vyhledávání a filtrování snímků v albech či náhledech kolekcí fotografií. Majitelé novějšího hardware ocení implementovanou podporu OpenCl, která přináší nárůst výkonu při manipulaci s fotografiemi v Capture One. Zde je seznam podporovaného HW. Pro prohlížení fotografií je nově možné využít slideshow. A novinkou je i možnost importu a podpory video souborů. Tato funkce mi tedy vůbec nefunguje. Každé video končí hláškou, že ho to opravdu nepřehraje :-)

Jak je již zvykem, tak první verze z nové řady je zatím v některých případech nestabilní, ale to mne, jako dlouhodobého uživatele, nepřekvapuje. Počítám, že s první aktualizací, která se již připravuje, se to opět hodně zlepší.

Nová řada Capture One přináší několik zajímavých funkcí. Z mého pohledu využiji hlavně první tři výše popsané. Bohužel implementace té nejzajímavější – lokální úpravy – je zatím spíše demo ukázkou možností, než opravdovou plnohodnotnou funkcí.

Nezbývá tedy než věřit, že se u Phase One posnaží a brzy se dočkám stabilní a rozumně funkční verze 6tkové řady.

Přijďte na Křest knihy Zrcadlo zapomnění

Možná se to stalo i vám. Znáte někoho x let a kolikrát si říkáte, že toho dotyčného již trošku znáte. No a asi pak znáte i ten pocit, kdy najednou zjistíte, že „samá voda…“ a překvapeně koukáte na nějakou tu novinku.

Tento uhlazený úvod měl nahradit větu, že jsem koukal jako vyvoraná myš, když mi v emailu, jako blesk z čistého nebe, přistála pozvánka na křest knihy poezie Zrcadlo zapomnění. To největší překvapení bylo schované v kolonce odesílatel, kde byl uveden Ivan Bumba a Michal Hejna – kamarádi z fotoklubu Černá slunečnice.

Kreativita fotografií Michala mne nepřestává fascinovat. S oblibou se pravidelně vracím na jeho webové stránky www.michalhejna.cz a těším se nové přírůstky na každé klubové schůzce. Fotografie Ivana hovoří sami za sebe. Nikdy by mne ale nenapadlo, že v obou dřímá múza nejen fotografická ale i básnická a že se rozhodou oba tyto umělecké směry spojit v jeden celek, který představí básně propojené s vizuální sílou fotografie. Svět je naštěstí plný překvapení.

Zítra, 2. prosince v 18:30 hodin, startuje křest a autogramiáda ve školícím a kulturním centru InGarden, Nad Primaskou 292/45, Praha 10.

A jak píší autoři v pozvánce: „…Křest knihy bude spojen s audiovizuální projekcí, která nejprve během patnácti minut představí celou knihu ve zcela unikátním pojetí příběhu, který je skryt napříč básněmi. V rámci následné autogramiády bude pro zájemce připraven omezený počet výtisků knihy za zvýhodněnou cenu 189,-Kč, které budou oba autoři na místě podepisovat. Nakonec si také můžeme popovídat o tom, co nás vedlo k vydání knihy, co bylo inspirací, jak najít tiskárnu a připravit podklady - prostě o všem, co vás bude zajímat. Samozřejmostí bude i malé občerstvení….“.

Určitě to bude povedená akce. Sám se již nemůžu dočkat, až se zítra začtu do Zrcadla zapomnění.

No a možná se dočkáme i autorské recitace :-)

Tak tedy zítra v půl sedmé v InGarder. Kluci, držím palce!

Pálavské ráno

Světlo čelovky se mihotá po úzké stezce podél hráze Novomlýnské nádrže. Lehký opar se drží nad hladinou, která je střídavě hladká jako zrcadlo a hned zase zvlněná pod náporem nočního větru. Skrz rychle plující mraky sem tam vykoukne Měsíc. Mocné zimní souhvězdí Orion se majestátně tyčí nad jižním obzorem. Neklamná známka končícího podzimu.

Hlavou se mi honí jen jedna otázka. Stihnu to než se úplně zatáhne?

Letošní podzimní Pálava k našemu tradičnímu výjezdnímu zasedání fotoklubu Černá slunečnice není moc vlídná. Zatímco jinde v republice svítí přes den slunce, na Pálavu se nastěhovala podivná šedivá nálada, která se jí zuby nehty drží. Je to úplný opak počasí, které jsme zde zažili při naší první klubové návštěvě Pálavy před čtyřmi roky.

Úzká stezka se pomalu rozestupuje a s každým dalším krokem pomalu rozpoznávám mezi větvemi dnešní cíl. Velký košatý mrtvý strom, který se mocně tyčí nad hladinou aby tak připomínal to, že i zde dříve nebyla jen voda. Zvláštní atmosféru dotváří opodál ležící torzo jiného mrtvého stromu, nad kterým již voda zvítězila. Z dálky sem doléhá kanonáda z vinic.

Obcházím toto zvláštní místo a přemýšlím, jak to tady asi vypadalo,než sem vtrhla voda...

Snažím se zachytit tu zvláštní atmosféru končící noci, letících mraků, svitu Měsíce, Pálavy a nastupující zimy v podání hvězdného obrazce s názvem Orion. Stihnu jen dva záběry a pak se zatáhne. Tady je jeden z nich.

Noc rychle mizí a stejně tak rychle se nasouvá další oblačnost. Blíží se den a šedivka se vlády nad Pálavou vzdát rozhodně nechce. Jaké bude ráno a jestli Slunce dostane nějakou šanci kouzlit se světlem raději ani nepřemýšlím. Mám čas. Procházím si okolí a hledám další zajímavá místa, odkud zkusím zachytit druhé dějství dnešního rána. Jestli nějaké bude...

Někdy si říkám, že příroda má fotografy ráda. Umí ocenit to, že často vstávají v „nelidskou“ hodinu a plahočí se hodiny na předem či náhodně vybraná místa s jediným cílem - zkusit zachytit tu krátkou prchavou chvilku, kdy příroda umí vykouzlit neuvěřitelné barvy. Chvilku, která často trvá jen pár minut a pak, jako mávnutím proutku, je zase vše takové „běžné“. Nestává se to vždy, ale stává se to.

V tomto duchu jsem děkoval přírodě, že i tentokrát mi dala takovou malou odměnu ve chvíli, kdy jsem si již myslel, že nic nepřijde. Nakonec se probouzející Pálava zalila na pár minut do ranního růžového světla. Využil jsem skoro celý ten čas na jednu dlouhou expozici, aby i mraky přispěly svým dílem a nabažily se té prchavé růžové.

Je po všem. Cestou k autu jsem procházel šedivou krajinou, která ani na chvilku nedávala tušit, že tu před chvilkou bylo krátké světelné divadlo pro partu fotografů a párek opodál kvákajících kachen.

Určitě se sem ještě vrátím.

Pražské mosty na růžovo

Pohledů na pražské mosty je nepočítaně. Asi každý byl již nafotografován a přesto toto téma nepřestává lákat mnoho fotografů. Příslib pěkného počasí a možné mlhy vylákal i mne a kamarády z fotoklubu Černá slunečnice toto úterý na pražskou Letnou.

Zvuk modemu navazujícího spojení je připomínkou, že bych měl vstávat. HTC HD2, na kterém jsem si tuto svéraznou budící melodii nastavil, zobrazuje jasnou oblohu s Měsícem v pozadí a aktuální čas 4:50 v popředí. Slunce má sice vycházet až za necelé dvě hodiny, ale i tak je nejvyšší čas vyrazit na Čechův most - místo našeho srazu.

Na Letnou k Hanavskému pavilonu je to kousek. Nad východním obzorem začíná rychle svítat a úzký srpek Měsíce se zakrátko utápí ve světlající obloze. Je jasné, že dneska mlha nebude, ale na druhou stranu barva oblohy dává tušit, že probouzející se Praha bude zahalena hávem růžové.

První snímek pořizuji půl hodiny před východem Slunce. Praha je zatím ještě ponořena do slábnoucí tmy a pouliční lampy dotvářejí atmosféru odcházející noci. Rozhoduji se, že dneska je správný čas jít na mosty s dlouhým časem. Jestli se bez silného ND filtru pohybuji na časech okolo 20 až 30 sekund, tak s B+W ND filtrem jsem na expozičních časech i okolo 5 minut. To na totální rozmazání vodní hladiny bohatě stačí.

Se zhasnutím lamp opouštím stanoviště u pavilonu a přesunuji se blíže k metronomu. Letná se pomalu plní běžci a vyznavači různých ranních aktivit. Slunce se statečně prodírá z pod obzoru a Prahu zalévá na pár chvil nádhernou ranní růžovou barvou. Jak to vypadalo, je vidět na tomto snímku.

Světlem zalitá Praha rychle mění barvy. Růžovou ranní barvu postupně střídá intenzivní žlutá. Je dvacet minut po východu Slunce. Zkouším širší pohled na pražské mosty z Letné. Expozice vychází na 5 minut. Mám tak čas jen tak stát a dívat se na probouzející se Prahu. Po pěti minutách jsem na displeji viděl následující snímek.

Slunce je již hodně vysoko a Praha začíná dostávat standardní denní barvu. Pomalu balíme a vracíme se zpět na Čechův most. Cestou plánujeme další ranní vycházku. Už teď se těším.

Všechny snímky byly pořízeny fotoaparátem Canon EOS 5D Mark II a objektivem Canon EF 70-200 / f 2.8 L s polarizačním filtrem Hoya a ND filtrem B+W.

Podvečerní Praha před deštěm

Když jsem si včera nesl z antikvariátu dlouho sháněnou knihu fotografií Tarase Kuščynského - CHCI, kterou vydal v roce 1990 Jonáš Klub, měl jsem velkou radost.

Ač byla má pozornost i cestou k tramvaji plně zaměřená na tento můj knižní poklad, stačil jsem koutkem oka i sledovat dění na obloze v Praze. Bylo krátce po šesté hodině a teplé večerní slunce se prodíralo hradbou těžkých tmavých dešťových mraků.

Měl jsem s sebou Canon G11 a tak bylo rychle rozhodnuto. Byl jsem kousek od Národního divadla. Přidal jsem do kroku a za chvilku jsem stál na mostu Legií a sledoval divadlo, které rozehrály nad Prahou dešťové mraky a večerní slunce.

Udělal jsem dva snímky z mostu a přesunul se na Střelecký ostrov. Stačil jsem ale udělat jen jeden snímek směrem k Národnímu divadlu a bylo po parádě, protože večerní teplé světlo postupně sláblo až se dostavila standardní večerní deštivá šedivka.

Stopnul jsem si tramvaj a zahloubal se zpět do knihy CHCI – a přejel dvě stanice :-)

Přijďte na vernisáž výstavy Černé slunečnice

Ve čtvrtek 2. září 2010 v 18:00 představí fotoklub Černá slunečnice novou kolekci fotografií. Po čase se tak vracíme do Prahy a navazujeme na úspěšnou výstavu v Galerii Vyšehrad. Tentokrát naše fotografie hostí prostory školicího a kulturního centra InGarden.

Kolekci jsme opět složili z jednotlivých autorských miniprofilů. Myslím si tedy, že si každý příznivce fotografie přijde na své. Školicí a kulturní centrum InGarden najdete na adrese Nad Primaskou 292/45, Praha 10 - Strašnice - mapa. Výstava potrvá do 13. října 2010.

Všichni příznivci fotoklubu Černá slunečnice jsou srdečně zváni. Těšit se můžete nejen na dobré fotografie, ale i na vínko a různé jiné dobroty.

Klobucké nabíjení – o vzniku jedné mé oblíbené fotografie

Jsou snímky, které jsou předem naplánované a do detailu vymyšlené a pak jsou snímky, které jsou dílem úplné náhody, byť tomu asi nikdo nebude věřit.

A právě dílo náhody zapracovalo při vzniku tohoto snímku, který mám rád a kterému jsou skoro na den čtyři roky. Jednoho srpnového dne roku 2006 jsem se vydal s kamarády z fotoklubu Černá slunečnice na výlet do Panenského Týnce. Měli jsme v plánu se cestou zpět stavit i u nejvyššího menhiru v Česku, který se tyčí do výšky necelých 3,5 metru nedaleko obce Klobuky. O menhiru s přezdívkou Kamenný pastýř koluje spousta informací, ale nikdo do teď vlastně pořádně neví, kde se tam ten „šutr“ vzal a proč je tam kde je.

Kamenný pastýř se nedal cestou přehlédnout. Nechali jsme auto v příkopu u silnice a pokračovali vyšlapanou pěšinou v poli. Po pár desítkách metrů jsme byli u menhiru. Místo to bylo opravdu impozantní. Uprostřed pole, plného ve větru šumících klasů, stál obrovský kus tmavého kamene. Stál jsem tam a chtě nechtě jsem musel přemýšlet, proč ten kámen stojí tady a kdo byli ti, co ho sem „zasadili“. Genius loci fungoval.

Udělal jsem několik snímků a pomalu se začal od menhiru vzdalovat, abych si udělal snímky i z větší dálky. Měli jsem štěstí, protože se na obloze začala tvořit krásná bouřková oblačnost, která postupně dotvářela atmosféru tohoto místa.

Po chvilce jsem si všiml čtveřice, která pomalu přicházela pěšinkou k menhiru. První má myšlenka byla - „sakra, kdo mi to tam zrovna teď leze...“. Ale i tak jsem tuto skupinky dál sledoval a nálada se mi velmi rychle změnila. Skupinka si totiž začala místo v okolí menhiru vysloveně užívat a mně, opodál sedícímu v obilí, stačilo jen v hledáčku tuto situaci sledovat. Vznikla tak série snímků, ze které jsem již jeden snímek (MENHIR) před lety publikoval.

Dnes přidávám tuto fotku, kterou mám z celé tehdejší série nejraději. Přijde mi, že o tom místě ledacos vypovídá. A nejlepší je, že stejně tak, jako nikdo neví, proč u Klobuku ten menhir stojí, tak ani já nevím, kdo je ta čtveřice na mém snímku.

Klobucké nabíjení

 Poznali jste se? Napište mi...

Pokud se dnes rozhodnete zajet podívat na Kamenného pastýře, tak zažijete již zcela jinou atmosféru. Protože někdo dostal šílený nápad okolí menhiru „zkulturnit“, čímž celé místo vysloveně zabil. Bohužel...