Jaké to letos bylo? Dle mého názoru opět bezva. Myslím si, že Honza Hodač touto akcí začíná pomalu budovat fenomén, který se u nás hned tak nenajde. Workshopů je zcela jistě hodně, ale myslím si, že Honzova koncepce je zkrátka jedinečná.
Proč mám tuto akci rád? Protože je to akce, která vás, pokud si to chcete užít, nutí k vlastní aktivitě. Není to klasický workshop, který má jasný, pevně nalajnovaný program a kde hranice mezi lektorem a účastníkem je daná. Na Rýchorách je program taková tenká ohebná nitka, která se třepotá ve větru událostí. Velkou výhodou je, že je na každém, co si z nabídky lokalit nebo aktivit vybere a jak se zapojí. Protože vlastní aktivita je to, s čím se na Rýchorách počítá. Nejhorší, co se vám může na Rýchorách stát, je čekat, že se samo něco stane :-)
Pro mne byla letošní účast o to příjemnější, že jsem tam byl spolu s několika kolegy z našeho fotoklubu Černá slunečnice.
Již sobotní brzká cesta do Krkonoš byla velmi inspirativní. Ranní mlha se povalovala v krajině a každou chvilku měl člověk chuť zastavit a něco tvořit. Čekal nás ale Černohorský potok a vzhledem k tomu, že mělo svítit sluníčko, chtěli jsme být v lokalitě s jeho východem, abychom měli čas nafotit potok ještě předtím, než jeho paprsky proniknou do údolí a fotografování znemožní. Plán se vydařil, a i když podzim v údolí nebyl ještě v plném proudu, bylo to fajn fotografování. S blížícím se polednem začaly paprsky čím dál silněji prorážet hradbu stromů a tak byl čas vyrazit směr Horní Maršov na seřadiště účastníků.
Cesta na boudu nám pěkně utekla. Byl to i první prostor pro vzájemné poznávání. Na boudě nás již vítal Honza s Janou. Po naházení báglů na pokoj se část účastníků rozutekla dychtivě poznávat okolí a další část se uvelebila před boudou s čajem, kávou či pivkem a rozjel se tak maratón výměn názorů a zkušeností.
Po páté hodině začalo oficiální zahájení. Za Rýchorskou boudu nás přivítala Helena Leblochová a hned po ní si vzal slovo Honza Hodač. Přivítal hlavní lektory letošního workshopu: Janusze Moniatowicze a Rudolfa Junga. Stanislav Pokorný, který měl být třetím hlavním lektorem se bohužel nemohl zúčastnit. Po krátkém úvodu proběhlo slavnostní představení krajinářské výstavy Karla Horáčka, na které představuje kolekci barevných fotografií z Čech. To už měla většina účastníků v ruce sklenku vína a něco na zub. 3. ročník krajinářského workshopu na Rýchorách mohl začít.
Nedělní ráno bylo jako malované. Většina účastníků vesele vyskotačila z peřin a ještě před východem Slunce vyrazila do všech směrů fotografovat. Já jsem vyrazil směr Dvorský les, což je oficiální název části, které se říká Rýchorský prales.
Pro mne byla ale největším lákadlem přítomnost zástupce společnosti Carl Zeiss, který sebou přivezl poslední novinky ze stále širší nabídky pevných objektivů této značky pro zrcadlovky. Největší radost jsem měl z možnosti si důkladně zafotit s objektivem Zeiss Distagon T* 2,8/21, který se pro Canon oficiálně ještě nenabízí a šlo o předprodukční vzorek. Připravuji širší článek o této novince, protože si myslím, že jde o velmi zajímavý objektiv s mimořádným výkonem.
To už se blížilo odpoledne a s ním i návštěva pana Jiřího Havla, který patří mezi nejvýznamnější fotografy Krkonoš. Spolu s Jiřím Havlem dorazil i Karel Hník jehož soubor Zapomenutá řemesla, mne na prvním ročníků vysloveně dostal. Tuto dvojici doplnil ještě poslední oficiální lektor letošního workshopu – Zdeněk Thoma. Před večerním programem se sál rychle zaplnil a bylo opět o čem povídat.
Hlavní večerní slovo měl Zdeněk Thoma, který nás vzal na procházku po jeho lásce – Asii. Není co dodat. Zdeňka Thomu jsem zažil prezentovat již několikrát a vždy je cítit, že je v Asii doma a je to jeho velká láska. Mám rád jeho čisté až snové záběry japonských zahrad.
Ráno jsem vyrazil s objektivem Zeiss Distagon T* 2,8/21 opět do pralesa, abych si s ním pořádně zafotil. Po pár hodinách s ním jsem ho jen s těžkým srdcem předával do rukou Janusze, který si chtěl také otestovat tento klenot v nabídce společnosti Zeiss.
Odpoledne nám příjemně uteklo na lavičkách před Rýchorskou boudou, kde se při kávě, buchtě a zubrovce Janusze probralo hodně různých témat.
Ranní počasí dávalo tušit, že s naším odjezdem se na Rýchory stěhuje to správné podzimní počasí. Lehce mrholilo a všude kolem nás se postupně rozprostírala hustá mlha, která zcela změnila ráz krajiny. Někdy je to jako na potvoru, ale zase si říkám, že je to ten správný důvod, proč se sem vrátit.
Bylo to bohužel krátké... bylo to ale intenzivní... a bylo to fajn. Už teď se těším na to, jak budu ve středu 17. listopadu 2010 zase šlapat ten kopec na Rýchorskou boudu. 4. ročník bude právě začínat...
1 komentář:
Ano, potvrzuji slova Petrova, byl to opravdu zase jeden z nezapomenutelných fotografických zážitků v krásném prostředí Krkonoš, kde se inspirace dostavuje sama. V kruhu přátel a krásné přírody, co víc si přát?
Okomentovat