Když jsem před pár lety uviděl v Kostarice svého prvního kolibříka, byl jsem lapen. V článku
Kolibříci - klenoty ptačí říše jsem napsal: „
...Jako dnes vidím to mlhavé pondělní ráno 16. prosince 2006 v zahradě La Paz Waterfall Garden. Stojím na načervenalé kamínkové půdě, v okolí je spousta keřů plných pestrobarevných kvítků, všude se pohupují červená pítka, padá jemný déšť, vzduch je plný ranních vůní a zvuků nedalekého deštného pralesa. Stojím tam a dívám se na plno drobných ptáčků neuvěřitelných barev, kteří se mihotají všude kolem. Jejich letecké kreace by jim určitě záviděl každý letecký akrobat. V hlavě si promítám fotky, které mi Ondra ukazoval a přemýšlím, jak tohle zvládnu. První pokusy často končí prázdným políčkem, o kterém by se dalo jen říct, že tady tudy kolibřík před okamžikem určitě letěl...“
Kolibřík je nádherné zvíře, které mne stále přitahuje. Když jsme s Ondrou Prosickým probírali, kam si letos zaskočíme prohřát kosti na zimu, padla volba na
Ekvádor. Kolibříků je tam dvakrát více než v Kostarice a po cestě narazíme i na další společný zájem – sopky :-)
Jak to celé dopadne sám ještě nevím. Doufám, že nás křídla Iberie bezpečně přenesou tam i zpět a v Ekvádoru budeme mít to pověstné dobré světlo i krapet toho štěstí lovců.
Více o kolibřících:
Žádné komentáře:
Okomentovat