středa 21. července 2010

Když mlha nad Vltavou vládne

Navštívit vyhlídku Máj jsem měl v plánu delší dobu. Když mi před časem posílal Michal Hejna jednou večer zprávu, jestli ráno nevyrazíme, bylo rozhodnuto velmi rychle. Přijel jsem sice zrovna z večerního focení Českého středohoří a před sebou jsem měl tak maximálně tři hodiny spánku, ale cítil jsem, že by to mohl být prima fotografický výlet. Rychle jsem dobíjel baterky, překontroloval techniku a než jsem pořádně usnul, už mne budík burcoval.

Cestou do Teletína, což je nástupní stanice k vyhlídce Máj, jsem sledoval, jak se krajina pomalu probouzí do dalšího dne. Při sjezdu k Sázavě jsme s Michalem trochu znejistěli, protože celá krajina byla pokryta hustou mlhou s dohledností pár metrů. Vtipkovali jsme, že to je ideální počasí pro vyhlídku. V Teletíně nás ale přivítala modrá obloha.


K vyhlídce Máj se dá dostat buď oklikou po žluté, nebo bývalou stezkou, která nyní vede skrz oplocenou pastvinu plnou krav. Michal říkal, že není čeho se bát a půjdeme zkratkou po staré přístupové cestě. Vypadalo to nadějně, protože stádo krav bylo tou dobou daleko na druhém konci pastviny. To se ale změnilo naším vstupem na pastvinu. Kravky očividně překvapila ranní návštěva v jejich rajónu a tak se hromadně vydaly na nás podívat. Ze začátku to vypadalo, že to stihneme, ale kravičky přidaly na kroku a za chvilku bylo jasné, že se jim naše návštěva pranic nelíbí. Využil jsem toho, že Michal se jim zamlouval víc a udělal jsem si pořádný oblouk, abych se jim vyhnul. Představa, že mne začnou honit s 15kg báglem na zádech moc šancí na únik nedávala. :-) Vše dobře dopadlo a za chvilku jsem se s Michal vydejchával v bezpečí lesa. K vyhlídce Máj to bylo již jen pár stovek metrů.


Vyhlídku Máj, která se tyčí nad meandrem Vltavy v místech, kde dříve vládly Svatojánské proudy, než zmizely pod vodou Štěchovické přehrady, jsem znal z mnoha snímků i vyprávění. Ale první osobní setkání bylo impozantní. Stál jsem na okraji skály, která končila někde hluboko dole. V meandru Vltavy se majestátně povalovala mlha, která jen líně proplouvala mezi kopci. Modrá obloha plná čar od letadel a cárů mraků dotvářela atmosféru vycházejícího slunce, kterého paprsky nesměle dopadaly do údolí.

Toto jsou ty chvíle, které mám na krajinářské fotografii rád. Je to štěstí okamžiku, který příroda připravila pro případné otevřené pozorovatele. Jedinou vstupenkou do tohoto divadla je trocha vlastního nepohodlí s ranním vstáváním a, v tomto případě, během přes pastvinu :-)


I přes fascinaci scenérií se ale ve mně nezapřel fotograf a v koutku duše jsem si říkal, že tahle nádhera bude trochu peklíčko na vyfocení. Už na první pohled mi bylo jasné, že rozsah jasů tady bude extrémní. Část meandru byla ještě v hlubokém stínu a naopak druhá část byla již osvětlena vycházejícím sluncem a do toho byla v obojím mlha. HDR jsem pro tento případ zamítl, protože jsem věřil, že to jde nafotit i za pomoci klasických fíglů. Tím je kombinace polarizačního a šedého přechodového filtru. Polarizační filtr se postaral o zvýraznění mraků na obloze a "vyčištění" barev. Pro srovnání jasů jsem využil šedý přechodový filtr LEE 0.9 s tvrdým přechodem, který jsem natočil a zasunul přesně na rovinu přechodu světla a stínu.


Mlha se během našeho skoro tříhodinového pobytu na vyhlídce začala postupně rozpouštět. Když jsem s Michalem odcházel, tak se v údolí nacházelo jen pár posledních cárů. Na vyhlídku Máj se letos určitě ještě vrátím.

1 komentář:

Petra Ježková řekl(a)...

Krásný ! Já jezdím podél Vltavy každý den do práce a vypadá to přesně takhle :-) Vaši fotografii s odkazem na vás jsem použila na svém blogu :-)