V paměti si procházím svou poslední návštěvu a zjišťuji, že je to již skoro rok, co jsem tam byl naposledy. Za pár týdnů mne čeká spolupráce s Ondrou Prosickým na krajinářském workshopu právě v Českém Švýcarsku, tak to bude i prima tréning.
Když už mám vše sbaleno, ještě zkusím Ondru, jestli by nejel také. Moc velké naděje si nedělám, protože vím, že za pár dnů odlétá do brazilského Pantanalu, ale za zeptání člověk nic nedá. O to víc mám radost, když vzápětí přijde stručná sms - "Jedu. V kolik mám být před domem?". Během chvilky jsme domluveni a já nařizuji budík na druhou hodinu.
Ráno mne vítá krásně čistá obloha plná hvězd. Rychle ještě kontroluji hlášení meteorologických stanic na severu Čech a hned mi je jasné, že to bude dobrodružné. Skoro na celém území je jasno, jen na severu se dělá nízká oblačnost. Mám radost, že nebude obloha vymetená, jen si v duchu říkám, že snad bude správná díra v oblačnosti ve správný čas na správném místě.
Cesta do Českého Švýcarska nám s Ondrou rychle uteče. Téma střídá téma a do toho ještě úspěšně kličkujeme na silnici mezi zvířaty. Po dvou hodinách zastavujeme u Křížového vrchu na obhlídce, která rozhodne, jestli zůstaneme tam nebo pojedeme jinam. Po obloze se hodní cáry oblačnosti skrz které na nás mrkají hvězdy. Jetřichovice jsou schované v mlze a mírný vítr si s jemným šuměním pohrává s vysokou trávou okolo nás. Během chvilky je rozhodnuto. Dáme si rozcvičkový výšlap na Mariinu vyhlídku.
Kůžel světla čelovky se prokousává mlhou a vede nás neomylně na vyhlídku. Stoupáme pomalu po známé stezce a po očku sledujeme, jak obloha začíná pomalu světlat. Mraky vypadají stále nadějně. Na vyhlídce se ale nestačíme divit. Podivná skupinka nocležníků obsadila celou chaloupku i okolí a takový bordel, co tam vyprodukovala, se jen tak nevidí. Není čas se ale nad tím moc podivovat, příroda chystá pěknou podívanou.
Rozhodnu se nefotografovat oblíbený pohled z vyhlídky dolů přes Jetřichovice k Řůžáku, i když se v údolí povaluje fotogenická mlha a obloha je plná pomalu se zbarvujících mraků. Chtěl bych dneska zkusit ulovit nový záběr do své série.
Obloha začíná rychle světlat. Rozdíl jasů je tak velký, že musím použít oba přechodové LEE filtry s hustotou 0,9 a 0,6. Jen tak jsem schopen udržet rozumné světlo v tmavém údolí i jasnící se obloze. Drobné cáry mlhy proplouvají údolím a dotvářejí krásnou barevnou atmosféru rána. V duchu se již těším na podzim.
Nízké mraky a převalující se mlha zatím připravují podívanou na druhé straně scény. Vrchol Studence je zahalen v nízké oblačnosti, na kterou dopadají ranní paprsky. Vytvářejí tak zajímavou směsici barev a stínů. Rychle měním širší objektiv za dlouhý zoom a snažím se najít kompozici, která by tuto barevnou hru dobře zachytila. Mraky se pohybují docela rychle, tak vyměňuji polarizační filtr za silný neutrální šedý, abych dostal do fotografie trochu pohybu.
Ondra zatím statečně bojuje s bordelem nocležníků okolo vrcholové chaloupky.
Slunce rychle nabírá na síle a s každou minutou začíná být krajina fádnější. Využívám poslední zbytky mlhy a v protisvětle lovím zajímavé momenty. Mlha je ale potvora, protože rychle mění svá stanoviště a objevuje se i tam, kde bych ji již nečekal. Jedné takové náhody využívám k pořízení asi nejlepšího záběru v protisvětle z této cesty.
Na vyhlídku přicházejí první turisti. Neklamné znamení, že je čas zabalit foťáky a vydat se pomalu zpět do údolí. Z ruky vyfotím ještě poslední snímek Slunce na rozloučenou.
Myslím si, že se letošní první návštěva Českého Švýcarska vydařila. Mám tři nové motivy do série a už teď se těším, až se za měsíc na vyhlídky vydám s účastníky našeho workshopu.
Žádné komentáře:
Okomentovat