úterý 23. dubna 2019

Praha Panoramatická

Protože na tento můj původní blog chodí stále hodně čtenářů, rozhodl jsem se i zde propagovat nový projekt, do kterého jsem se pustil.

Když jsem před více než rokem, na srazu našeho fotoklubu Černá slunečnice, viděl panoramatické fotky, co tam přinesl Michal Hejna, byl jsem lapen. Sem tam jsem s panoramatickým formátem koketoval, ale nikdy to nebylo nic vážného. Teď jsem je držel v ruce a věděl jsem, že je to něco, co bych měl zkusit.

Měl jsem tenkrát velké štěstí, že se mi během pár dnů povedlo sehnat kinofilmového Noblexe (panoramatický fotoaparát) a mohl jsem vyrazit do ulic zkoumat, co to všechno umí. No a vidím to jako dneska, když jsem si po pár dnech došel vyzvednout k FotoŠkoda vyvolaný a naskenovaný první film. Už když jsem si negativ prohlížel nad prosvětlovacím panelem, začal jsem tušit, že jsem asi trochu narazil. Doma na počítači se to jen potvrdilo. Všechny snímky různě poletovaly a ani do jednoho se mi nepodařilo dostat ten záměr, který jsem měl v hlavě, když jsem stiskl spoušť.

Moje vidění na tenhle formát nebylo zkrátka vůbec připravené. A trvalo to pár dalších filmů, než se z 18 záběrů, které se na běžný kinofilm vejdou, dařilo jeden či dva vybrat. Měl jsem radost, ale vlastně se učím vnímat ten formát dodnes. Zajímavé bylo, že mne to vůbec netáhlo do krajiny, ale sám od sebe jsem se vydal do pražských ulic.


S Noblexem 150 fotím Pražský Hrad


Když jsme pak po čase s Michalem koukali na první společné panoramatické fotografie z Prahy, rozhodli jsme se v tom dál pokračovat. Na začátku bez nějakého konkrétního cíle, jen nás to oba bavilo. Postupně jsme ale na naše setkání nosili lepší a lepší fotografie a zároveň se nám tam začalo rýsovat několik nosných témat.

Naši kamarádi z fotoklubu občas pochybovali, jestli jsme nezběhli k úplně jinému oboru, protože naše rozhovory byly neustále plné jitrnic. Museli jsme jim vysvětlit, že tak říkal Josef Sudek panoramatickým fotografiím. A právě on je také autorem zatím jediné velké ucelené knihy o Praze v panoramatickém formátu, která poprvé vyšla v roce 1959.

Vím, že je to troufalé. Ostatně Josef Sudek je taková skoro nedotknutelná modla naší fotografie. Ale my jsme se s Michalem nakonec rozhodli na něj volně navázat a ukázat, jak moc se Praha za těch 60 let změnila. Je zajímavé chodit ulicemi a vnímat ty dva světy. Ten dnešní a ten Sudkův. Často si říkám, jak to tu bude vypadat za dalších 60 let.

Hned na začátku bylo jasné, že tento projekt pojedeme na klasický film. Vím, že by to šlo pohodlně fotit i přes digitální formát - ostatně už dost dlouho odolávám lákání Marcela Konečného z FUJIFOTO.CZ, abych si vyzkoušel středoformátový GFX, který umí fotit do panoramatického formátu, ale říkal jsem si, že digitál tu ještě pár let s námi bude, zato s filmem je to otázka.

Je to tak trochu bláznovství. Místo SD karet cpát do foťáku kinofilm nebo svitek. Místo pohodlného CaptureOne míchat vývojky. Ale co! Vlastně mám pocit, že jsem si potřeboval od toho dokonale vyladěného digitálu trochu odpočinout. A pustit se na pole, kde vládne stále velký prvek překvapení z toho, co z té vývojnice nakonec vytáhnu.

Oprášil jsem staré knihy od pana Šmoka, Kulhánka i skvělou sérii Camera, Negative a Print od Ansela Adamse a pustil se do studia. Hodně jsem se toho za ten rok naučil.

Po roce jsme se s Michlem rozhodli jít s kůží na trh. Spustili jsme webové stránky na adrese: prahapanoramaticka.cz, kam každý týden přidáváme dvě nové fotografie z našeho výběru. Máme tam i blog, kde píšeme o tom, co nás potkalo cestou. Chceme tam psát o našem projektu, o technice, kterou používáme jak v terénu, tak v našich improvizovaných temných komorách. Plánujeme také představovat zajímavé osobnosti, které se zabývají či zabývali panoramatickou fotografií. Ukážeme vám místa, která navštívil Josef Sudek, jak vypadají dnes, po šedesáti letech.


Web Praha Panoramatická


S fotografií krajiny a přírody určitě nekončím. I když jsem teď pohlcený fotografováním pražských jitrnic, stále se rád toulám a lovím světlo v krajině světa.

čtvrtek 25. června 2015

Od teď již jen jako archiv

Přátelé, původně jsem před mnoha lety zakládal tento blog s jediným účelem, psát deník ze své cesty do Kostariky pro mé přátele a kamarády. Účel to splnilo skvěle. Psát jsem ale nepřestal a tak dnes obsahuje skoro 200 článků o fotografii, foto technice či cestování.

Prošel jsem si statistiku a hodnocení od uživatelů a připojuji výběr z nejpopulárnějších článků.


Změna je život. A tak po devíti letech tento svůj blog nechávám v provozu již jen jako archiv. Všechny nové články již budou vycházet na mám webu na adrese www.petrpazour.cz.

Můj nový web na adrese www.petrpazour.cz

Děkuji za zdejší pozornost a těším se na shledání na mém webu.

Petr Pazour

středa 14. ledna 2015

Za zimním Islandem

Když jsme před dvěma lety s Ondrou Prosickým a Bohdanem Němcem odlétali na Island, zářila na obloze kometa PanStarrs i polární záře. No a teď po dvou letech se historie opakuje. Naši severní oblohu zdobí krásná kometa C/2014 Q2 - Lovejoy a neutuchající sluneční aktivita probouzí v atmosféře dechberoucí divadlo s názvem polární záře.

Kometa PanStarrs a začínající polární záře

Island je rájem pro fotografy krajiny. Při naší minulé cestě k nám byly síly místní silné, nekompromisní přírody shovívavé. Počasí nám přálo a tak jsme si odváželi spoustu zážitků a touhu se sem rozhodně vrátit.


Brzké ráno u oceánu s výhledem na Reynisdrangar.

Pro svůj letošní (první :-) návrat na Island jsem zvolil (pro mě) dost netradiční formu placeného komerčního workshopu. Když jsem se rozhodoval, jestli do toho jít nebo ne, pátral jsem v paměti, kdy jsem takhle někdy někam vyrazil. Musel jsem se ponořit až na začátek století, kdy jsem vyrazil na dobrodružný poznávací zájezd do Norska. Nalákala mne tehdy hláška, že jde o průzkumný zájezd, jestli je možné do Norska vozit klienty i na podzim a proto se nic nezaručuje. Vyklubala se z toho úžasná akce.

Nakonec i tahle pozitivní zkušenost rozhodla, že to po těch 15 letech zkusím. Opustím dobrodružné vody individuálního cestování a vyrazím se společností ILUMIO za krásou zimního Islandu

Sám jsem zvědav, jak to celé dopadne.

Kirkjufell

Když mi Ondra Prosický půjčoval na cestu objektiv Canon EF 16-35/f4 L IS, pokáral mě, že z naší společné cesty jsem k sobě na web nedal moc fotek. Měl pravdu. Zapracoval jsem na tom a u příležitosti nové cesty jsem web přidal galerii fotografií Islandu. Tady je, klikněte:

Galerie fotografií z Islandu

Fajn pokoukání přeji.

Když to půjde, budu z cesty psát krátké postřehy Twitter. Nalaďte si účet @PetrPazour - https://twitter.com/PetrPazour/


Seljalandsfoss


Polární záře


Londrangar



pondělí 12. ledna 2015

Jedinečná kniha: Earth Is My Witness

Těžký, objemný balík od Amazonu mi vždy připomene, že se doma budeme muset poohlédnout po nové knihovničce. Tentokrát v balíku nejvíce místa zabíral jeden knižní skvost. Téměř čtyřkilová kniha Earth Is My Witness jejímž autorem je americký fotograf Art Wolfe.

Art Wolfe je známý fotograf přírody, krajiny a světa, který byl i průvodcem velmi populárního seriálu “Travels to the Edge with Art Wolfe”. Během své dlouholeté kariéry navštívil všechny kontinenty ze kterých přivezl fotografie dokumentující život na naší planetě ve všech jeho aspektech.

No a v září loňského roku, po dvou letech příprav, vydal jedinečnou publikaci, která na 356 stránkách formátu 28 x 36 cm přináší skvělé shrnutí jeho více než čtyřicetileté tvorby. V pěti kapitolách pojmenovaných MOUNTAIN, POLAR - SUBPOLAR, DESERT - SAVANNA, OCEAN - ISLAND, TROPICAL - SUBTROPICAL je vše podřízeno fotografiím. Každá kapitola je uvedena textem od Arta, který nás zavede hlouběji do jeho života. Pak již následují vizuální orgie. Věřím, že pozorný čtenář na řadě stránek narazí na obecně známé fotografie aniž by možná dříve tušil, že jejich autorem je právě Art Wolfe. 

Earth Is My Witness jsem si již několikrát prošel tam a zpět a musím smeknout nad pečlivým výběrem více než 400 fotografií. Někdy jsem si říkal, že to snad ani není možné, že to vše nafotil jeden člověk. Srovnatelnou kvalitu a šíři témat často najdu pouze v knihách z kolekcí National Geographic, ale tam je to vždy výsledkem práce plejády skvělých fotografů.

Na jedinečném dojmu z knihy má zásluhu kromě samotného výběru fotografii i technika tisku. Byla zde použita technologie Chroma Centric, která je, dle slov vydavatele, výrazně kvalitnější a přesnější než klasický offsetový tisk. Nutno přiznat, že dojem z fotografií je opravdu jedinečný.

Myslím si, že kniha Earth Is My Witness by neměla chybět v žádné knihovně fotografa obdivující přírodu, krajinu a život.

A co o knize říká sám Art Wolfe? Podívejte se.




úterý 6. ledna 2015

Kladivo na klávesové zkratky nejen pro Adobe Photoshop

Nevím jak vám, ale mně přijde, že přes všechny vymoženosti myší, trackpadů či dotykového ovládání je klávesová zkratka často nejrychlejší způsob, jak se dobrat nějaké požadované akce.

U nadupané aplikace, jakou je třeba Adobe Photoshop, pak na uživatele číhá tolik klávesových zkratek, že z toho může jít jednomu hlava kolem. Protože většinu fotografií do finální podoby zpracuji v Capture One od Phase One (více v článku Capture One 8 - velmi povedená evoluce ), nejsem v Photoshopu a jeho klávesových zkratkách moc kovaný. O to více jsem byl nadšený, když jsem náhodou narazil na zajímavý projekt, který se jmenuje Application Shortcut Mapper. Jeho autorem je Waldo Bronchart a prostřednictvím webového prohlížeče zobrazí, jaké akce je možné vyvolat při různé kombinaci stisknutí kláves s tím, že je možné si dokonce vybrat i příslušný dialog či funkci. Vše je krásně vizuálně zpracované a stačí se jen dívat a zkusit stisknout kombinaci kláves a hned na virtuální klávesnici vidím popis dostupných zkratek.


Application Shortcut Mapper v akci
@ Waldo Bronchart

Adobe Photoshop je zde zpracovaný opravdu detailně jak pro Jablíčka, tak pro Linux i Windows. Stejně tak je k dispozici Adobe Lightroom či další programy. Application Shortcut Mapper je open source projekt na GitHubu - https://github.com/waldobronchart/ShortcutMapper, takže je možné případně jednoduše přidávat další klávesové zkratky pro své oblíbené programy.

Musím přiznat, že díky Application Shortcut Mapperu jsem objevil nové možnosti, jak lépe pracovat s Photoshopem. Třeba potěší i vás.


středa 24. prosince 2014

Na kometu C/2014 Q2 Lovejoy v bačkorách

Krok za krokem sledovali mudrcové Betlémskou hvězdu při cestě za malým Ježíškem. O mnoho staletí později ji malíř Giotto di Bondone namaloval jako kometu v padovské kapli. Inspirací mu byla Halleyova kometa. Ta je od nás aktuálně přes 33 astronomických jednotek a do dalšího návratu zbývá ještě 47 let. To se ještě načekáme, ale i tak máme o letošních Vánocích skvělou příležitost se na jednu kometu podívat. Nese označení C/2014 Q2 a po svém objeviteli i jméno Lovejoy.

Terry Lovejoy ji objevil 17. srpna 2014 jako svou pátou kometu. Podle prvních výpočtů to nevypadalo na nic mimořádného, ale komety jsou dámy záhadné a plné překvapení. Kometa Lovejoy to jen potvrzuje. Již měsíc po objevu udělala trhací kalendář ze všech teoretických výpočtů její jasnosti a rozhodla se připravit nám, seveřanům, dárek pod stromeček. V tomto období se totiž poprvé vyhoupla ze sevření jižní oblohy, aby se mohla postupně stát ozdobnou letošní zimní oblohy u nás.

Jestli jsem poslední dny trávil na nějaké webové stránce nejvíce času, pak to byl matematický model Aladin, který ukazuje, jak by asi mohlo být. Když jsem viděl, že na dnešní noc - z 23. 12. na 24. 12. to vypadá nadějně, vyrazil jsem na průzkum okolí Kvildy, kde bude nejlepší jižní obzor. Po očku jsem radostně sledoval postupně mizící nízkou oblačnost, ale trochu vrásek mi přidělávala jemná vysoká oblačnost, která pro pozorování komety nízko nad obzorem není právě ideální. No a nakonec se večer obloha celá zakabonila. S lehkou nervozitou jsem střídavě sledoval počasí a povedený film Na samotě u lesa. Naštěstí se nepotvrdila slavná předpověď počasí pana Kemra z toho filmu a kapky deště zůstaly jen v TV.

Noční obloha se začala třpytit od hvězd a já jsem zjistit, že okno našeho apartmánu vede přímo na jih a mám tam krásný výhled. Bylo rozhodnuto, nebudu ztrácet čas přejezdy - dnes bude bačkorová astronomie. Nachystal jsem si montáž a protože jsem ji nemohl ustavit podle Polárky, musel jsem zapojit tradiční metody podle toho, kam ujíždí hvězdy. Za půl hoďky bylo hotovo. Bláňa šla raději spát a já jsem všechno pozhasínal, pořádně otevřel okno a začal temperovat. Udělal jsem si první přehledový záběr, který ukázal, že jemná vysoká oblačnost oblohu bohužel neopustila, ale co, jde se lovit.


C/2014 Q2 Lovejoy a Sirius
Canon EOS 5D Mark III - Canon EF 70-200 / f2.8 L

Najít kometu nebyl žádný problém. Byla krásně vidět i v hledáčku Canonu EOS 5D Mark III, ke kterému jsem připojil Canon EF 300 / F4 L IS. Montáž si tiše vrnila a na displeji se zobrazil první obrázek komety C/2014 Q2 Lovejoy. Jupííí. Nešla přehledénout. Krásný nazelenalý obláček uprostřed moře hvězd. Doladil jsem nastavení montáže a začal zkoušet různé expozice. Okolo půlnoci Kvilda zhasla veřejné osvětlení a obloha ještě poteměla. Super dárek. Kometa právě kulminovala. Já jsem na sebe postupně navlékl kompletní zimní výbavu, ale i tak bylo super sedět v křesle, sledovat zářící Sirius, monumentální Orion a poslouchat bzučení montáže a cvakání závěrky.

Začal Štědrý den a já jsem dostal svůj první dárek.

C/2014 Q2 Lovejoy
Canon EOS 5D Mark III + Canon EF 300 / f4 L IS

úterý 9. prosince 2014

Windyty - Nejen s větrem o závod

Je to již skoro rok, co jsem psal o skvělé meteo aplikaci MeteoEarth - více v článku MeteoEarth - skvělá předpověď počasí pro velká jablíčka.

Aplikace si mě tehdy získala skvělým zpracováním, výbornou vizuální stránkou předpovědí i možností prohlížet si historické trendy. Díky tomu jsem měl aplikaci, která mi pomůže nejen při aktuálním rozhodování, ale i při plánování. No a když se to nakombinuje s dalšími možnostmi jako je Aladin či Yr.no, mám v ruce celkem slušný arzenál pro představu, co mě kde asi čeká :-) Nutno dodat, že aby člověk naplno využil potenciál aplikace, je nutné si zaplatit předplatné za cca. 5,5 euro na rok.

To by to ale nebyl skvělý svět internetu, aby se dříve či později neobjevila stránka, která nabídne silnou alternativu. A ta přišla z nečekaně blízkých vod :-)

Představovat Ivo Lukačoviče je asi zbytečné. S produkty jeho Seznamu se člověk střetává chtě/nechtě na každém rohu českého online světa. Málo kdo ví, že Ivo je také výborný fotograf. Škoda jen, že své povedené letecké záběry už moc neprezentuje. No a protože létání i focení je hodně o počasí, Ivo nelenil a dal do kupy projekt Windyty.

Okolo Islandu to pěkně fučí

Pro uživatele MeteoEarth je to jako webový návrat domů. Výborné grafické zpracování, možnost k vizualizaci větru přidávat doplňkovou vrstvu - teplota, tlak, oblačnost + srážky, vlhkost. Samozřejmostí je možnost změny pohledu podle výšky. To si pak člověk krásně uvědomí, že vánek u země se může proměnit v pěkný fičák ve 13 kilometrech. Při kliknutí na kterékoli místo na mapě se objeví informace o předpovědi pro konkrétní místo s možností zobrazení detailní předpovědi v podobě meteogramu. V mapě jsou vyznačené i polohy letišť pro které jsou k dispozici kódované předpovědi, které by měl každý pilot rozluštit i ve spánku :-)

Výborný detail je možnost na kliknutí měnit jednotky. Třeba rychlost větru je pak možné sledovat přes Beaufortovu stupnici, metry za sekundu nebo uzlech. To se to pak prohání nejen na vlnách větru ale i oceánu :-) 

Česko se trochu ohřívá z nočního mrazíku

Předpovědi jsou k dispozici pro celý aktuální den a pět následujících.

Co dodat. Stránka Windyty je skvělým pomocníkem pro každého, kdo chce cítit vítr ve vlasech… 

Vyzkoušejte ji - https://www.windyty.com.

Na Tikehau vidí hvězdy