Papuchalkové
Konečně jsem se dokopal k tomu, abych dodělal již asi půl roku rozdělaný web našeho fotoklubu Černá Slunečnice.
Víkend v půlce dubna jsem trávil nedaleko obce Milovy na 7. workshopu fotografování ptáků s Rosťou Stachem.
Fotografie zvířat je disciplína, která se do mé tvorby stále vrací. Nejsem na ní specialista, ale baví mě. Je to vždycky zážitek, když se světy zvířat a lidí na okamžik propojí a zvíře vás nechá vklouznout do svého světa. Pamatuji si, jak jsem před několika lety čekal s přítelkyní u kraje jedné obory na Šumavě a v dálce se pásl majestátní jelen. Naše objektivy byly tuze krátké. Vyhrála však zvědavost. U nás v tom, že jsme vydrželi čekat dlouhou dobu a u jelena tím, že si nás chtěl asi prohlédnout :-) Velmi pomalu se k nám přibližoval. Trvalo to skoro dvě hodiny. Nakonec se kolem nás prošel ve vzdálenosti několika metrů … věděl o nás, přesto nás pustil do svého světa. Mám z té doby snímek, který mám moc rád. Není dokonalý, přesto má pro mě cenu toho setkání.
Před třemi lety jsem byl u prvního workshopu, který Rosťa pořádal. Myslím si, že za ty tři roky jsem u fotografie ptáků trošku pokročil. Výsledky mého snažení z prvního workshopu jsou k nahlédnutí v této galerii.
Fotografie ochočených a sokolnicky vedených ptáků vždy vyvolávají bouřlivé debaty na téma náročnosti pořízených snímků. Fakt je, že focení je hodně ulehčené, ale když se takový raroh velký dostane do vzduchu, tak je po usnadnění a začne tvrdý test techniky i schopností fotografa :-)
Ondra s úsměvem sleduje výkon Canonu EF 600/4 L IS s Canon TC 2x na EOSu 1D Mark II. Tomáš v pozadí uvažuje co že to doma asi prodá :-)