Pražské mosty na růžovo

Pohledů na pražské mosty je nepočítaně. Asi každý byl již nafotografován a přesto toto téma nepřestává lákat mnoho fotografů. Příslib pěkného počasí a možné mlhy vylákal i mne a kamarády z fotoklubu Černá slunečnice toto úterý na pražskou Letnou.

Zvuk modemu navazujícího spojení je připomínkou, že bych měl vstávat. HTC HD2, na kterém jsem si tuto svéraznou budící melodii nastavil, zobrazuje jasnou oblohu s Měsícem v pozadí a aktuální čas 4:50 v popředí. Slunce má sice vycházet až za necelé dvě hodiny, ale i tak je nejvyšší čas vyrazit na Čechův most - místo našeho srazu.

Na Letnou k Hanavskému pavilonu je to kousek. Nad východním obzorem začíná rychle svítat a úzký srpek Měsíce se zakrátko utápí ve světlající obloze. Je jasné, že dneska mlha nebude, ale na druhou stranu barva oblohy dává tušit, že probouzející se Praha bude zahalena hávem růžové.

První snímek pořizuji půl hodiny před východem Slunce. Praha je zatím ještě ponořena do slábnoucí tmy a pouliční lampy dotvářejí atmosféru odcházející noci. Rozhoduji se, že dneska je správný čas jít na mosty s dlouhým časem. Jestli se bez silného ND filtru pohybuji na časech okolo 20 až 30 sekund, tak s B+W ND filtrem jsem na expozičních časech i okolo 5 minut. To na totální rozmazání vodní hladiny bohatě stačí.

Se zhasnutím lamp opouštím stanoviště u pavilonu a přesunuji se blíže k metronomu. Letná se pomalu plní běžci a vyznavači různých ranních aktivit. Slunce se statečně prodírá z pod obzoru a Prahu zalévá na pár chvil nádhernou ranní růžovou barvou. Jak to vypadalo, je vidět na tomto snímku.

Světlem zalitá Praha rychle mění barvy. Růžovou ranní barvu postupně střídá intenzivní žlutá. Je dvacet minut po východu Slunce. Zkouším širší pohled na pražské mosty z Letné. Expozice vychází na 5 minut. Mám tak čas jen tak stát a dívat se na probouzející se Prahu. Po pěti minutách jsem na displeji viděl následující snímek.

Slunce je již hodně vysoko a Praha začíná dostávat standardní denní barvu. Pomalu balíme a vracíme se zpět na Čechův most. Cestou plánujeme další ranní vycházku. Už teď se těším.

Všechny snímky byly pořízeny fotoaparátem Canon EOS 5D Mark II a objektivem Canon EF 70-200 / f 2.8 L s polarizačním filtrem Hoya a ND filtrem B+W.

Podvečerní Praha před deštěm

Když jsem si včera nesl z antikvariátu dlouho sháněnou knihu fotografií Tarase Kuščynského - CHCI, kterou vydal v roce 1990 Jonáš Klub, měl jsem velkou radost.

Ač byla má pozornost i cestou k tramvaji plně zaměřená na tento můj knižní poklad, stačil jsem koutkem oka i sledovat dění na obloze v Praze. Bylo krátce po šesté hodině a teplé večerní slunce se prodíralo hradbou těžkých tmavých dešťových mraků.

Měl jsem s sebou Canon G11 a tak bylo rychle rozhodnuto. Byl jsem kousek od Národního divadla. Přidal jsem do kroku a za chvilku jsem stál na mostu Legií a sledoval divadlo, které rozehrály nad Prahou dešťové mraky a večerní slunce.

Udělal jsem dva snímky z mostu a přesunul se na Střelecký ostrov. Stačil jsem ale udělat jen jeden snímek směrem k Národnímu divadlu a bylo po parádě, protože večerní teplé světlo postupně sláblo až se dostavila standardní večerní deštivá šedivka.

Stopnul jsem si tramvaj a zahloubal se zpět do knihy CHCI – a přejel dvě stanice :-)

Přijďte na vernisáž výstavy Černé slunečnice

Ve čtvrtek 2. září 2010 v 18:00 představí fotoklub Černá slunečnice novou kolekci fotografií. Po čase se tak vracíme do Prahy a navazujeme na úspěšnou výstavu v Galerii Vyšehrad. Tentokrát naše fotografie hostí prostory školicího a kulturního centra InGarden.

Kolekci jsme opět složili z jednotlivých autorských miniprofilů. Myslím si tedy, že si každý příznivce fotografie přijde na své. Školicí a kulturní centrum InGarden najdete na adrese Nad Primaskou 292/45, Praha 10 - Strašnice - mapa. Výstava potrvá do 13. října 2010.

Všichni příznivci fotoklubu Černá slunečnice jsou srdečně zváni. Těšit se můžete nejen na dobré fotografie, ale i na vínko a různé jiné dobroty.

Klobucké nabíjení – o vzniku jedné mé oblíbené fotografie

Jsou snímky, které jsou předem naplánované a do detailu vymyšlené a pak jsou snímky, které jsou dílem úplné náhody, byť tomu asi nikdo nebude věřit.

A právě dílo náhody zapracovalo při vzniku tohoto snímku, který mám rád a kterému jsou skoro na den čtyři roky. Jednoho srpnového dne roku 2006 jsem se vydal s kamarády z fotoklubu Černá slunečnice na výlet do Panenského Týnce. Měli jsme v plánu se cestou zpět stavit i u nejvyššího menhiru v Česku, který se tyčí do výšky necelých 3,5 metru nedaleko obce Klobuky. O menhiru s přezdívkou Kamenný pastýř koluje spousta informací, ale nikdo do teď vlastně pořádně neví, kde se tam ten „šutr“ vzal a proč je tam kde je.

Kamenný pastýř se nedal cestou přehlédnout. Nechali jsme auto v příkopu u silnice a pokračovali vyšlapanou pěšinou v poli. Po pár desítkách metrů jsme byli u menhiru. Místo to bylo opravdu impozantní. Uprostřed pole, plného ve větru šumících klasů, stál obrovský kus tmavého kamene. Stál jsem tam a chtě nechtě jsem musel přemýšlet, proč ten kámen stojí tady a kdo byli ti, co ho sem „zasadili“. Genius loci fungoval.

Udělal jsem několik snímků a pomalu se začal od menhiru vzdalovat, abych si udělal snímky i z větší dálky. Měli jsem štěstí, protože se na obloze začala tvořit krásná bouřková oblačnost, která postupně dotvářela atmosféru tohoto místa.

Po chvilce jsem si všiml čtveřice, která pomalu přicházela pěšinkou k menhiru. První má myšlenka byla - „sakra, kdo mi to tam zrovna teď leze...“. Ale i tak jsem tuto skupinky dál sledoval a nálada se mi velmi rychle změnila. Skupinka si totiž začala místo v okolí menhiru vysloveně užívat a mně, opodál sedícímu v obilí, stačilo jen v hledáčku tuto situaci sledovat. Vznikla tak série snímků, ze které jsem již jeden snímek (MENHIR) před lety publikoval.

Dnes přidávám tuto fotku, kterou mám z celé tehdejší série nejraději. Přijde mi, že o tom místě ledacos vypovídá. A nejlepší je, že stejně tak, jako nikdo neví, proč u Klobuku ten menhir stojí, tak ani já nevím, kdo je ta čtveřice na mém snímku.

Klobucké nabíjení

 Poznali jste se? Napište mi...

Pokud se dnes rozhodnete zajet podívat na Kamenného pastýře, tak zažijete již zcela jinou atmosféru. Protože někdo dostal šílený nápad okolí menhiru „zkulturnit“, čímž celé místo vysloveně zabil. Bohužel...

Temnokomornický občasník je mrtev. Ať žije Temnokomorník!

Temnokomorník 2 / 2010 

Když jsem začátkem března letošního roku listoval u dobrého čaje v Leica Gallery Prague prvním číslem papírového časopisu Temnokomornický občasník, byl jsem nadšený. V záplavě reklamou prošpikovaných barevných časopisů působil Temnokomornický občasník jako opravdový balzám na duši. Bylo mi jasné, že se parta příznivců červeného světla temných komor a vůní vývojek seskupených okolo stránek www.temnakomora.cz dala na nelehkou cestu. Držel jsem jim pomyslné palce a doufal, že nedržím v ruce zároveň číslo poslední. 

No, držel. Ale jen částečně, protože koncem května vyšlo číslo nové, tentokrát již pod novým názvem Temnokomorník. A není to změna jediná. Z občasníku se stal pravidelně vycházející časopis, který potěší své čtenáře každé tři měsíce. Časopis má své webové stránky – www.temnokomornik.com. Autoři navíc připravují jednu opravdovou lahůdku pro sběratele. Časopis bude také vycházet v limitované edici, která nabídne  luxusnější provedení a bude obsahovat originální, podepsanou a očíslovanou fotografii autora, jehož portfolio bude v daném čísle prezentováno.

Myslím si, že vzhledem k zaměření časopisu je na co se těšit. Temnokomorník jsem si předplatil a určitě si nenechám ujít ani limitované edice.

Více informací o časopisu Temnokomorník najdete na jeho stránkách -  www.temnokomornik.com.

Chcete točit celovečerní film? Co si vybrat – digitál nebo film?

Úplnou náhodou jsem narazil na velmi zajímavý projekt.

Zacuto films – odnož známého výrobce příslušenství pro natáčení filmů, připravil třídílnou sérii pod názvem „The Great Camera Shootout 2010“, která představuje srovnání filmařských schopností digitálních zrcadlovek Canon 5D MKII, 7D, 1D IV, 550D/T2i Rebel, Nikon D3s a Panasonic GH1 s 35mm filmovým materiálem Kodak 5217 a Fuji 8553.

Každý díl má průměrně půlhodinku a je to tak zajímavá podívaná, že jsem všechny díly shlédl na jeden zátah. Nejde jen o nějaký běžný test, ale je to spíše pohled do zákulisí tvůrců filmů, kteří stojí před novou výzvou a teď zkoušejí, porovnávají a diskutují co která technologie aktuálně nabízí.

Velmi zajímavá je i forma celého "testu", kdy se porovnávání laboratorních výsledků prolíná s diskusemi tvůrců v zákulisí i na testovacích projekcích výsledků v reálných kinech.

A jak to celé dopadlo? Podívejte se sami. Stojí to opravdu za to!

• Zacuto films - The Great Camera Shootout 2010

Když mlha nad Vltavou vládne

Navštívit vyhlídku Máj jsem měl v plánu delší dobu. Když mi před časem posílal Michal Hejna jednou večer zprávu, jestli ráno nevyrazíme, bylo rozhodnuto velmi rychle. Přijel jsem sice zrovna z večerního focení Českého středohoří a před sebou jsem měl tak maximálně tři hodiny spánku, ale cítil jsem, že by to mohl být prima fotografický výlet. Rychle jsem dobíjel baterky, překontroloval techniku a než jsem pořádně usnul, už mne budík burcoval.

Cestou do Teletína, což je nástupní stanice k vyhlídce Máj, jsem sledoval, jak se krajina pomalu probouzí do dalšího dne. Při sjezdu k Sázavě jsme s Michalem trochu znejistěli, protože celá krajina byla pokryta hustou mlhou s dohledností pár metrů. Vtipkovali jsme, že to je ideální počasí pro vyhlídku. V Teletíně nás ale přivítala modrá obloha.

K vyhlídce Máj se dá dostat buď oklikou po žluté, nebo bývalou stezkou, která nyní vede skrz oplocenou pastvinu plnou krav. Michal říkal, že není čeho se bát a půjdeme zkratkou po staré přístupové cestě. Vypadalo to nadějně, protože stádo krav bylo tou dobou daleko na druhém konci pastviny. To se ale změnilo naším vstupem na pastvinu. Kravky očividně překvapila ranní návštěva v jejich rajónu a tak se hromadně vydaly na nás podívat. Ze začátku to vypadalo, že to stihneme, ale kravičky přidaly na kroku a za chvilku bylo jasné, že se jim naše návštěva pranic nelíbí. Využil jsem toho, že Michal se jim zamlouval víc a udělal jsem si pořádný oblouk, abych se jim vyhnul. Představa, že mne začnou honit s 15kg báglem na zádech moc šancí na únik nedávala. :-) Vše dobře dopadlo a za chvilku jsem se s Michal vydejchával v bezpečí lesa. K vyhlídce Máj to bylo již jen pár stovek metrů.

Vyhlídku Máj, která se tyčí nad meandrem Vltavy v místech, kde dříve vládly Svatojánské proudy, než zmizely pod vodou Štěchovické přehrady, jsem znal z mnoha snímků i vyprávění. Ale první osobní setkání bylo impozantní. Stál jsem na okraji skály, která končila někde hluboko dole. V meandru Vltavy se majestátně povalovala mlha, která jen líně proplouvala mezi kopci. Modrá obloha plná čar od letadel a cárů mraků dotvářela atmosféru vycházejícího slunce, kterého paprsky nesměle dopadaly do údolí.

Toto jsou ty chvíle, které mám na krajinářské fotografii rád. Je to štěstí okamžiku, který příroda připravila pro případné otevřené pozorovatele. Jedinou vstupenkou do tohoto divadla je trocha vlastního nepohodlí s ranním vstáváním a, v tomto případě, během přes pastvinu :-)

I přes fascinaci scenérií se ale ve mně nezapřel fotograf a v koutku duše jsem si říkal, že tahle nádhera bude trochu peklíčko na vyfocení. Už na první pohled mi bylo jasné, že rozsah jasů tady bude extrémní. Část meandru byla ještě v hlubokém stínu a naopak druhá část byla již osvětlena vycházejícím sluncem a do toho byla v obojím mlha. HDR jsem pro tento případ zamítl, protože jsem věřil, že to jde nafotit i za pomoci klasických fíglů. Tím je kombinace polarizačního a šedého přechodového filtru. Polarizační filtr se postaral o zvýraznění mraků na obloze a "vyčištění" barev. Pro srovnání jasů jsem využil šedý přechodový filtr LEE 0.9 s tvrdým přechodem, který jsem natočil a zasunul přesně na rovinu přechodu světla a stínu.

Mlha se během našeho skoro tříhodinového pobytu na vyhlídce začala postupně rozpouštět. Když jsem s Michalem odcházel, tak se v údolí nacházelo jen pár posledních cárů. Na vyhlídku Máj se letos určitě ještě vrátím.