úterý 2. ledna 2007

Kostarika - pohled fotografa - dil I.

Asi každý, kdo někam dnes cestuje, si sebou bere fotoaparát, aby si uchoval vzpomínky ze své cesty. Do Kostariky jsem jel na fotoexpedici, kde fotografie byla na prvním místě. Hned na začátku bych rád uvedl, že vše bude z pohledu digitálního fotografa, protože již několik let fotím z drtivé většiny pouze digitálně. O tom, že bych si sebou vzal i analogového manuálního Pentaxe jsem sice chvilku uvažoval, ale opravdu jen chvilku a s odstupem času jsem rád, že jsem jej nechal doma. Tento první díl bych rád věnoval tomu s čím, proč a jak jsem vyrazil do Kostariky.

S čím na zvířata

Hlavním cílem fotoexpedice bylo fotografování zvířat ve volné přírodě. Podle toho vypadalo i vybavení u kluků z týmu. Pro mě zvířata nebyla primárním cílem, přesto jsem chtěl mít možnost, pokud bude šance, si i zvířata ve volné přírodě nafotit. Musel jsem tedy vyřešit otázku dlouhého skla s optimálním ohniskem okolo 400 mm.

Mé běžné fotografické zaměření je jiné a objektiv s takto extrémní ohniskovou vzdáleností v podstatě vůbec nevyužiji. Z tohoto důvodu jsem rozhodl pro nákup telekonvertoru Canon TC EF 2x II, který bych používal na zoomu Canon EF 70 - 200 / 2.8 L. Vím, že se na netu na tuto kombinaci vedou velmi ostré diskuse, které jsem se snažil pročíst a udělat si svůj názor. Nakonec jsem se rozhodl, že tato kombinace je pro mé potřeby dostatečná. První testy s konvertorem ukázaly, že při vhodném zpracování RAWu jsem schopen se dostat k velmi kvalitnímu výsledku. Základem je ale hlavně zvládnutí vlastní techniky snímání dlouhým sklem, kdy se ukázalo, že špatná výstupní kvalita je velmi často daná ani né tak kvalitou optické soustavy, jako pohybovou neostrostí. S cropem a konvertorem ve výsledku dostanu sestavu 224 - 640 / 5.6, kdy speciálně při ohnisku 640 je již znát každé malé chvění. Ukázalo se, že závěrka Canonu 20D při standardním nastavení spolehlivě rozklepe tuto sestavu tak, že i při relativně krátkých časech dojde k rozmazání snímku. Řešením je používání předsklopení zrcátka, které velmi dobře funguje, ale není to úplně ideální pro snímání rychlé zvěře ve volné přírodě. Tam funguje jen pevný stativ, pevné vedení celé sestavy a rychlé sériové snímání. S nasazeným telekonvertorem funguje bez omezení i autofokus. Jen je nutné počítat s tím, že máte sklo o nižší světelnosti a díky tomu se rychlost zaostřování poněkud zmenší. Hodně ale zase záleží kolik je světla, jakou máte scénu atd. Jsou případy, kdy to není ani poznat a naopak, kdy je to o dost citelnější. Chce tomu dát před cestou trochu času a s celou sestavou se pořádně sžít.

Na základě vlastní zkušenosti z Kostariky si myslím, že další zajímavá alternativa, pro lidi podobného zaměření jako jsem já, je spojení TC 2x s Canonem EF 200 / 2.8 II L. Toto sklo se cenově pohybuje v ČR okolo 20 tisíc korun. Ve spojení s telekonvertorem dostanete objektiv 400 / 5.6. Měl jsem možnost tuto sestavu v Kostarice testovat a s výsledky jsem velmi spokojený.

Pokud to ale myslíte s fotografií zvířat vážně, kupte si nějaké pořádné sklo okolo 400 mm dle vašich možností.

Druhé tělo

Do Kostariky jsem chtěl mít také dvě těla. Hlavním důvodem bylo, že jsem chtěl mít jedno tělo na krajinu ve spojení se širokáčem nebo na detail s makrem a druhé tělo s delším sklem na zvířátka. Výrazně bych tak omezil neustálé výměny objektivů a tím i vyšší pravděpodobnost nečistot na snímači atd. Důvodem byla i funkce zálohy pro případ poruchy jednoho těla. Před cestou jsem dlouze zvažoval co koupit. Mezi kandidáty bylo vše od Canonu a to EOSem 400D počínaje, přes bazarový EOS 20D, nový EOS 30D nebo EOS 5D. Nejvážnějším kandidátem byl Canon EOS 5D, který by byl díky fullframe ve spojení s Canonem EF 17 - 40 / 4 L ideálním kandidátem pro krajinářské tělo. Nakonec to s 5D nevyšlo a tak jsem se rozhodl pro Canon EOS 30D. Je to mladší bráška mého EOSu 20D, který má doplněno spoustu drobných vylepšení, které z něj dělají ideální univerzální tělo za rozumné peníze - zvlášť, když vám Canon ještě přes 4 tisíce vrátí zpět. Výběru po cestě nelituji a Canon EOS 30D se postupně stal hlavním tělem na expedici. Ona ta drobná vylepšení často velmi silně pomáhají při vlastním fotografování.

Čím a jak to budu krmit?

V Kostarice se v drtivé většině setkáte s napětím 110 - 120 V / 60 Hz. Elektrické zásuvky jsou typu A nebo B. Více zde - http://zasuvky.hw.cz/index.php?kod_zeme=CR. U nás lze koupit redukci. Všechny nabíječky i zdroj k notebooku, co jsem sebou vezl, umí fungovat od 110V a tak jediné co opravdu potřebujete je redukce. Zásuvka na pokoji není úplně běžnou záležitostí a když už zásuvka je, tak ne často v hojném počtu. Doporučuji sebou vzít i nějakou rozšiřující zásuvku, aby bylo možné zapojit více věcí najednou. Já jsem si vezl úplně obyčejnou roztrojku a byl jsem schopen tedy nabíjet notebook, akumulátory do EOSu i blesku zároveň. Redukce na zásuvku jsem si vezl raději tři. Silně doporučuji se nevzrušovat způsobem elektroinstalace v místě a když to funguje, tak do toho nešťourat. I když chápu, že vstup do sprchy, kde z ohřívače trčí odizolované dráty a o kus výše je nekrytý hlavní jistič, vyvolává pocity usednutí do elektrického křesla :-)

Plán na práci se snímky a jejich zálohy

Když už jsem měl vyřešený problém čím budu své nádobíčko nabíjet, zbývalo ještě vyřešit, jak budu pracovat s nafoceným materiálem. Vezl jsem si sebou několik CF karet o kapacitě cca. 11 GB, což sice na první pohled vypadá jako velká kapacita, ale její rozložení v podobě 8, 2, 1 GB a 512 MB neumožňuje efektivní využití i jako zálohy. Bylo jasné, že musím mít další způsob jak snímky - pokud možno bezpečně - archivovat. Při možném reálném nebezpečí vykradení hotelového pokoje jsem se rozhodl pro následující systém: notebook, databanka a CD-R. CD-R média jsem musel zvolit z důvodu podpory vybraného ošlehaného notebooku, který DVD pouze četl. Vezl jsem si 10ks médií, což umožňovalo zálohovat cca. 7GB dat s tím, že jsem na ně chtěl zálohovat pouze nejpovedenější snímky - kapacita tedy více než dostatečná. Notebook jsem primárně vybíral podle toho, že když mi ho ukradnout, tak mě jeho náhrada nebude stát velké peníze - na cestu jsem si tedy půjčil ošlehaný ACER TravelMate 230. Není to žádný drobeček - váží skoro 3 kg, ale protože měl většinu času trávit na pokoji, tak mi to nevadilo. Pro vlastní práci je naopak fajn velký displej. Databanku mi ochotně půjčil Pavel Pola.

V reálu to nakonec všechno fungovalo následujícím způsobem. Při návratu z focení jsem do notebooku stáhnul všechny nafocené CF karty a snímky zatím nechal i na nich. Udělal jsem první prohlídku, že stažení proběhlo v pořádku, a smazal jsem očividně špatné snímky. Když byla probírka hotová, připojil jsem k notebooku databanku a nakopíroval jsem na ní všechny snímky. Nepoužíval jsem tedy služeb databanky pro kopírování CF karet, ale používal jsem databanku jako externí USB disk. Z důvodu případné bezpečnosti jsem dodržoval systém pojmenování adresářů databankou, abych, v případě krádeže nebo poruchy notebooku, měl zachovanou plnou kontinuitu a mohl jsem využít služeb databanky pro zálohy CF karet. Po přehrání snímků jsem provedl vzájemnou verifikaci a kontrolní překopírování z databanky do notebooku s kontrolou nakopírovaných dat. Pokud vše souhlasilo, smazal jsem obsah CF karet v rámci přípravy fotoaparátů na další focení. Notebook vždy zůstával schovaný na pokoji. Naopak databanka včetně všech kabelů a zdroje byla vždy ve fotobatohu. Rozdělení rizika jsem uznal jako dostatečné a tak jsem CD-R využíval pouze jako přenosné médium do místních internetových kaváren.

Pokud jde o otázku jestli tahat nebo netahat notebook, tak si myslím, že jednoznačná odpověď je: tahat. Myslím si, že je to velké škola, když po celodenní dřině s kolibříky kouknete na výsledky své práce. Máte možnost se detailně podívat jak který snímek vypadá, jaké děláte chyby a uvědomit si, co je nutné udělat příště jinak a lépe - a to nejen pokud jde o kolibříky.


Co nakonec cestovalo

Ve finále jsme měl před cestou na hromadě tyto věci:

Těla a příslušenství:
  • Canon EOS 30D
  • Canon EOS 20D
  • battery grip BG-E2
  • akumulátory BP 511 4x
  • kabelová spoušť Canon RS-80 N3
  • nabíječka Canon CB-5L pro EOS
  • krytka bateriového prostoru EOS pro případ poruchy battery gripu

Objektivy, filtry a příslušenství:
  • Canon EF 17 - 40 / 4 L
  • Canon EF 70 - 200 / 2.8 L
  • Canon EF EF 100 / 2.8 Macro
  • Canon TC 2x II
  • 2x UV filtr B+W 77mm
  • 1x UV filtr Kenko 58mm
  • 1x CPL filtr B+W Kaesemann 77mm
  • 1x Cokin filtr 121S
  • 3x Kood filtr
  • držák filtrů Cokin a Kood plus redukce 77mm

Blesk a příslušenství:
  • Canon Speedlite 580 EX
  • Better Beamer (Flash Extender)
  • akumulátory GP NiMH LR6 2.100mAh 8x, 2.500mAh 8x
  • nabíječka GP pro akumulátory LR6

Stativ a příslušenství:
  • stativ Manfrotto 055 PRO B
  • hlava Manfrotto 308 RC
  • 3x upínací destička Manfrotto MA 200 PL-14
  • utahovací páčka na nohy stativu
  • řemen pro nošení

Paměti a zálohování:
  • CF karty SanDisk Ultra II 8GB, 2GB, 1GB, 512GB
  • databanka Vosonic VP 6210 30GB + usb kabel + zdroj
  • externí flash pamět 512 MB

Drobnosti:
  • vodováha
  • redukce do el. zásuvky + roztrojka
  • sada krytek pro EOS
  • montážní páska černá 2x
  • kompas
  • čistící utěrka B+W
  • ofukovací balónek

Notebook:
  • notebook ACER TravelMate 230 + zdroj
  • externí USB čtečka karet
  • externí Wifi karta
  • 10x CDR médium

Na tohle všechno jsem měl fotobatoh Tamrac Expedition 5. Batoh, který bez problémů vyhovuje přepravním rozměrům leteckých společností, ale není z největších. Chvilku jsem uvažoval, že si koupím větší, ale nakonec jsem si říkal, že vyrazit na takovou akci s báglem, který neznám a nemám ho trošku otahaný je moc velký risk. Za určitých podmínek jsem si ověřil, že když pominu stativ, tak vše ostatní, až na pár drobností, jsem tam schopen v případě nouze naskládat. Pro běžné focení jsem ale věděl, že sebou nebudu tahat například notebook a pár dalších drobností, což mi umožnilo pro focení do batohu ještě připalit tatranky poslední záchrany, pláštěnku, baterku a další drobnosti pro pobyt venku. Všechny uvedené věci jsem nakonec v Kostarice užil a to pouze mimo externí wifi karty a krytky bateriového prostoru EOSu.

Cestujeme s fotobatohem do Kostariky

Ze schůzek s Ondrou před cestou jsem věděl, že je velká pravděpodobnost zpoždění zavazadel - a to i v řádu dnů. Z tohoto důvodu jsem se rozhodl, že obsah fotobatohu bude zvolen tak, abych mohl celkem nerušeně fotografovat a fungovat, i když budu bez velkého báglu. Od začátku bylo jasné, že stativ bude ve velkém báglu. Ke stativu jsem přidal i notebook s veškerým příslušenstvím (zdroje, kabely, wifi, cdrom media). Aby notebook přežil cestu, zabalil jsem jej do dvou vrstev silne bublinkove folie s tím, že ji případně v Kostarice využiji i jako protivodní kryt při focení. K notebooku jsem ještě přidal nabíječku na tužkové akumulátory, protože v případě nouze se tužkové baterie kupují i nabíjejí lépe než cokoli jiného, a pár dalších drobností. Čili v případě nouze bych z hlediska fotografování vydržel celou akci i bez věcí ve velkém báglu, i když absence stativu by hodně mrzela. Oblečení a ostatní drobnosti se nechají koupit všude :-) Fotovýbava se naskládala do určeného prostoru fotobatohu a v uvolněném prostoru po notebooku v přední kapse jsem si nechal redukci do el. zásuvky, databanku se zdrojem a nabíječku pro akumulátory do EOSu. Přidal jsem pár tatranek, pláštěnku, baterku, kompas, nějaké čtení o Kostarice, kopii všech dokladů, pojištění, letenek a pár drobností. Oblečení co jsem měl pro let do Kostariky na sobě jsem se snažil také volit co nejuniverzálněji.

Velké zavazadlo jsem si nechal před cestou na letišti zabalit do fólie a po odbavení jsem jen doufal, že vše v něm přežije dlouhou cestu bez úhony. S fotobatohem nebyl při cestě nikdy žadný problém co do velikosti nebo hmotnosti. Pouze při bezpečnostních kontrolách občas dotaz na obsah či požadavek na otevření pro nahlédnutí na obsah. Při kontrole šel batoh vždy pod rentgen. Často byl i dotaz zda nevezu i notebook. Pokud ano (při cestě zpět), vždy ho chtěl bezpečnostní pracovník vidět. Proto při balení, pokud vezete sebou notebook, se to snažte balit tak, ať se k němu velmi snadno dostanete a rychle jej vyndáte a zase zandáte. Hodí se to zejména v situaci, kdy honíte navazující spoj a každá minuta je drahá. Oblíbenou disciplínou při kontrolách je například i sundavání bot. Při cestě zpět jsem se vyvaroval i tomu abych měl na sobě pásek nebo cokoli co zavánělo kovem - mimo hodinek. Drobný problém vás ale může potkat v letadle samotném, kdy né vždy musí být ideální místo pro uložení objemného fotobatohu. Pokud se nevejde do příslušných schránek je možné jej většinou hodit na zem pod sedadlo souseda před vámi - pokud nesedíte u exitu :-)

Focení za letu asi není moc zajímavé. Všechny letecké společnosti (ČSA, Air France, Taca) po cestě do Kostariky zakazují používání digitálních fotoaparátů při startu a přistání. Během letu na ně omezení neplatí. Snad bych jen upozornil na polarizační filtr, který není nejvhodnější pro focení z okénka letadla, protože zvýrazňuje lom světla na sklech okénka.

Konec prvního dílu.

V pokračování bych povídání rád dokončil trošku praktickou stránkou fotografování v Kostarice.

4 komentáře:

Karel Pagačík řekl(a)...

Moc dobrej článek,zajímavé počtení.Pěkná spousta nádobí je potřeba.Vzhledem k tomu co fotíš jsem si všiml,že ve výbavě nemáš ještě širší ohnisko než 17-40/4L.Zase na druhou stranu canon nemá širší L kové provedení a třeba 10-22 těžko soudit jak by přežil to počasí co jsi popisoval a taky je možné,že širší ohnisko si časem pořídíš tělem 5D :)
Karel

Petr Pazour řekl(a)...

Karle, jojo. Jsem trouba :-) Kdyz nevyslo zapujceni Sigmy 10-20 mm F4-5.6 EX DC HSM, tak jsem byl jeste vecer pred odletem rozhodnuty si jit koupit Tokinu 12 - 24 / 4, ale nakonec jsem to, nechapu proc, neudelal. Do budoucna rozhodne chci prejit na FF a do te doby si koupim tu Tokinu.

Anonymní řekl(a)...

Pěknej článeček. Letěli jste všichni dohromady?

Petr Pazour řekl(a)...

Ano, cestovali jsme jako skupina.