S Canonem EOS 7D v Ekvádoru

Canon EOS 7D je foťák, na kterém se jen těžko hledají chyby. Vím, že to na začátek bude znít asi hodně nabubřele, ale po intenzivních třech týdnech, kdy jsem s ním v mnoha různých situacích fotil přes 10 hodin denně, nemůžu jinak.

Mám pocit, že se Canon, než se pustil do vývoje EOS 7D, konečně pořádně začetl do všech diskusních fór, co jich na netu je, rozhlédl se po nabídce konkurence a nakonec připravil foťák, který do „amatérské“ scény Canonu přináší svěží vítr, který zde již hodně dlouho nebyl.

Nebudu zde popisovat žádné testy na šum či jiné veličiny. Na internetu jich je již celá řada. Za sebe bych doporučil detailní recenzi na serveru DPREVIEW.COM, kde je i možnost srovnání s konkurenty. Myslím si, že tato technická recenze je dostatečně obsáhlá, aby všechny zájemce o veličiny a 100% náhledy testovacích obrazců dostatečně uspokojila. Odkazy na tuto recenzi a další zajímavé zdroje připojuji na konec tohoto článku.

První řádky začínám psát v průběhu druhého týdne intenzivního fotografování kolibříků v Ekvádoru, kde EOS 7D používám jako hlavní tělo. Proto ten nadpis, i když se Ekvádor bude z textu postupně vytrácet :-) Nejde mi o žádný objektivní test nebo recenzi, ale o mé subjektivní pocity dlouholetého uživatele „amatérské“ řady canonů.

S autofokusem na kolibříky

Fotografování kolibříků je vždy zásadním testem schopností nejen fotografa, ale i techniky. Kolibřík patří mezi nejrychlejší a nejobratnější letce v ptačí říši vůbec. Jeho akrobatické schopnosti jsou neuvěřitelné a možnost letu vzad či okamžité změny směru letu z něj činní velmi těžko polapitelného ptáčka.

Kolibříky jsem při své první cestě do Kostariky fotil EOSem 20D a 30D a při druhé cestě jsem na ně měl 40D a 5D. Mohu tedy celkem dobře srovnávat, co v této oblasti přináší Canon EOS 7D nového.

Vzpomínám si, jak jsem při své první cestě často kolibříky fotil tak, že jsem si předostřil na předpokládané místo příletu a pak už jen čekal, jestli to vyjde nebo ne. Na autofokus se s objektivem o světelnosti 4 nebo 5.6 nedalo tehdy v šeru deštného pralesa úplně spoléhat. EOS 7D je v tomto ohledu úplnou lahůdkou.

Jestli totiž někde nastala zásadní změna, po které se už hodně dlouho volalo, pak je to právě autofokus.

Canon pro EOS 7D připravil zcela nový systém. Základem úspěchu je samostatný procesor, který celý autofokus řídí. Je to poprvé, kdy Canon v této nižší třídě pro autofokus vyhradil samostatný procesor. Zatím to bylo doménou pouze řady EOS 1x.

Procesor se nově stará o 19 křížových senzorů (EOS 50D jich měl pouze 9), které jako křížové pracují až do limitní světelnosti 5.6. Nad tuto světelnost už systém autofokus blokuje (pokud se nepoužije lepicí páska na jisté kontakty nebo neznačkové konvertory :). Z EOSu 50D je také použit princip zvýšené citlivosti pro středový bod pro objektivy se světelností 2.8 a lepší.

Novinkou je také využívání informací ze systému měření expozice. Ten je u EOSu 7D také zcela nový a jako první u Canonu po mnoha desetiletích neměří jen „světlo“, ale vnímá i barvu. Tyto barevné informace využívá autofokus pro korigování vlivu aberace na správné zaostření.

Někdy mi to už přijde jako sci-fi, když si člověk uvědomí, co vše foťák musí zvládat při focení rychlostí 8 snímků za sekundu.

Poslední zásadní novinkou jsou široké možnosti nastavení autofokusu. Některé jsou schované v menu a nastavím je většinou jen jednou až po ty, které využívám často, jako je třeba výběr bodů pro ostření.

Výběr bodů a jejich případné uspořádání do tzv. zón, je další užitečnou novinkou. Každý z 19 bodů je možné využívat buď v režimu bodovém, nebo jednobodovém. Rozdíl je pouze v tom, že u bodového režimu se využívá opravdu jen velmi malá část senzoru, což může pomoci se zaostřením v situaci, kdy je fotografovaný objekt někde schovaný a fotí se třeba průhledem přes křoví, nebo je třeba nafotit přesné makro, kdy by už širší bod měl tendenci ostřit i na něco jiného než má. Další možností je přizvat si pomocníky v podobě podpůrných bodů při fotografování v jednobodovém režimu. Je to velmi užitečná vlastnost třeba pro letovky. No, a nebo je možné body sdružit do tzv. zón. Je možné využívat buď 5 menších zón, které sdruží body po čtyřech do čtyř krajních zón a jedné středové o devíti bodech a nebo je možné využít plně automatický systém, kdy se všech 19 bodů spojí do jedné zóny.

U kolibříků jsem nakonec využil všechny novinky, které EOS 7D v autofokusu přináší. Začátek přitom nebyl vůbec snadný. Chvilku mi totiž trvalo, než jsem našel optimální nastavení citlivosti autofokusu a způsob využití ostřících bodů. Kolibřík se v přírodě fotografuje v prostředí, které je plné různých rušivých prvků, kterých se autofokus rád chytá, pokud kolibřík poskakuje v hledáčku. Z vlastní zkušenosti velmi doporučuji přečíst si manuál. Mně to nakonec hodně pomohlo v pochopení autofokusu i lepší orientaci v možnostech nastavení, které jsou opravdu velmi široké.

Pro fotografování kolibříků v letu se mi plně osvědčila možnost zapnout si pomocné body pro hlavní bod, které pomáhají při sledování. Kolibřík je malý neposedný ptáček, kterého udržet na malém ostřícím bodě dá často hodně práce, a pomocné body s touto prací velmi významně pomáhají. Při fotografování tak mám kupodivu více času pro kreativní myšlenky, nebo třeba výběr hlavního ostřícího bodu, na který se má ostřit. Něco takového z předchozích fotografování kolibříků v Kostarice nepamatuji.

Velmi příjemná je i možnost navolit si, jaké režimy využití ostřících bodů chci právě používat. U kolibříků to například znamená, že pokud se kolibřík blíží ke květu, tak aniž bych dal oko z hledáčku, přepnu si autofokus s pomocnými body do režimu jednobodového autofokusu bez pomocných bodů. Na květu by pomocné body měly tendenci zbytečně přeostřovat z květu na květ a procento zaostřených snímků by zbytečně kleslo. Stačí, aby se kolibřík odpoutal, a je možné zase přepnout na autofokus s pomocnými body a pokračovat ve fotografování letovek.

Hodně jsem ocenil i funkci, kdy si foťák pamatuje výběr ostřících bodů v závislosti na poloze fotoaparátu. Tuto novinku jsem využíval, když jsem fotografoval letovky a koutkem oka jsem viděl, jak nějaký kolibřík pěkně pózuje vedle ne větvičce. Takovou pózu často fotografuji na výšku. Stačilo tedy natočit foťák a ostřící bod automaticky přeskočil ze středu na krajní bod, který jsem měl nastavený z minula, a měl jsem tak očko kolibříka přesně na ostřícím bodě aniž bych musel cokoli nastavovat. Stačilo „cvaknout“ a jen co jsem natočil foťák zpět na letovky, ostřící bod se zase poslušně vrátil k nastavenému středu.

O možnostech autofokusu u EOS 7D by se dalo psát ještě dlouho, ale na závěr jsem si nechal pro mne tu nejlepší zprávu. Protože vyrážím za zvířaty na lov s objektivem Canon EF 300 / f4 L IS, musím často využívat i služeb telekonvertoru. Používám prakticky pouze Canon TC 1.4x II, díky čemuž v kombinaci s crop faktorem dostanu výsledný objektiv 672 / 5.6. To už se nechá ledacos ulovit :-) Mělo to ale jeden háček. Při konvertované světelnosti 5.6 a ve spojení se šerem deštného pralesa byl výkon autofokusu ve spojení s tímto objektivem u předchozích modelů často velmi bídný. Nebyl problém zaostřit statické objekty nebo něco lehce v pohybu, ale několikacentimetrového ptáčka řítícího se kolem vás rychlostí až 70km/h nechal autofokus většinou zcela bez povšimnutí.

S Canonem EOS 7D to již ale neplatí. Byl jsem velmi překvapen, že i po přidání konvertoru cvičil foťák s objektivem jako ďas, až se Ondra občas s obavami díval, jestli už nesbírám vystřelené čočky. Kdo zná objektiv Canon EF 300 / f4 L IS tak ví, že má opravdu poněkud hodně specifický zvuk při rychlém přeostřování a u necvičeného pozorovatele to pak může vzbuzovat obavy o jeho stav. S výkonem jsem byl tak spokojen, že většinu expedice jsem fotil již jen v této sestavě EOS 7D + Canon TC 1.4x II + Canon EF 300 / f4 L IS.

Pokud bych měl na závěr části o autofokusu přeci jen něco vytknout, tak mne napadá pouze to, že občas by se hodilo, kdyby v krajních pozicích bylo rozložení ostřících bodů ještě krapánek širší.

Myslím si, že Canon vykročil u autofokusu tou správnou nohou.


Lahůdkový hledáček

LiveView se sice dere plnou silou i na pole digitálních zrcadlovek, přesto si myslím, že optický hledáček zatím zůstává tím hlavním místem, kde se rodí kompozice výsledného snímku.

Pro EOS 7D připravil Canon i zde velkou změnu. Hledáček nabízí velký a jasný obraz při 100% pokrytí scény. Tak pěkný pohled do hledáčku jsem zatím zažil jen u Canonu EOS 5D Mark II. Canon uvádí, že při konstrukci vycházel ze zkušeností z profesionální EOS 1x řady. Další podstatnou novinkou je to, že EOS 7D nemá klasickou výměnnou matnici, ale místo ní je použit průhledný LCD panel, přes který se promítají informace do hledáčku. Díky této novince si tak můžu nastavit, co chci v hledáčku vidět. Například jestli chci vidět všechny ostřící body, nebo jen ty které používám, jestli chci vidět pomocný rastr atd. Na tuhle novinku si člověk zvyká velmi rychle a snadno.

Drobnou daní za tuto novinku je to, že pokud není ve foťáku baterie, tak přes hledáček toho moc vidět není, protože LCD panel bez napájení hodně ztmavne.

I přes tuto drobnost je pohled přes hledáček u Canonu EOS 7D opravdu lahůdkový.

Výdrž baterií

Jedním z důvodů, proč jsem si koupil EOS 7D, byla i stejná baterie, jakou má EOS 5D Mark II, který používám jako hlavní tělo na krajinu. Při cestách tak nemusím tahat několik různých nabíječek a baterií.

Baterie obsahuje interní komunikační protokol, který umožňuje si baterie „zaregistrovat“ do foťáku, který si k nim potom pamatuje několik údajů. Díky tomu máte i velmi dobrý přehled o tom, kolik na jednu baterii nafotíte snímků.

Manuál uvádí, že baterie by měla průměrně vydržet 1000 snímků. Moje zkušenost je taková, že při plné zátěži fotoaparátu, kdy živí nejen sebe, ale i AF a IS objektivu a komunikuje s řídícím bleskem či jednotkou se průměrná výdrž s novou baterií pohybovala okolo 1200 snímků. Rekordem bylo 1700 snímků a ještě zbývalo 8% kapacity baterie.



Plnohodnotný SpeedLite

Tohle je opravdová bomba. Interní bleskové „flusátko“ Canon proměnil u EOS 7D v plnohodnotný SpeedLite blesk. Přináší to nové možnosti jak při běžném bleskání, tak pokud je potřeba využívat blesků více

Do Ekvádoru jsem jel s tím, že bych chtěl zkusit nafotit kolibříky s více blesky. Pokud máte blesků více, je třeba je nějak řídit. To je možné buď přímo jedním z blesků nebo speciální řídící jednotkou Canon ST-E2. Problém je, že ST-E2 je již poněkud staršího data a neumí všechny možnosti, které dnešní blesky nabízejí. I cena cca 5 tisíc korun není zrovna nejmenší.

Interní blesk u EOS 7D je plnohodnotný SpeedLite blesk, který umožňuje většinu funkcí svého velkého brášky Canonu SpeedLite 580 EX II.

Dříve jsem si u interního blesku mohl nastavit tak maximálně kompenzaci expozice formou korekce EV. Nyní mám možnost si zvolit způsob ovládání záblesku: plně automatické E-TTL II, manuální nebo stroboskop. Pro každou tuto volbu mám pak k dispozici příslušné nastavení. Pro automat zůstává známá korekce expozice a způsob měření, pro manuální je možné nastavení výkonu blesku od 1/1 do 1/128 výkonu a pro stroboskop výkon, frekvenci a opakování. Samozřejmostí je možnost volby lamely a Hi-speed módu.

Pokud připojím externí blesk řady II, tak všechny jeho funkce i uživatelská nastavení ovládám přímo z fotoaparátu a nemusím se tak o vlastní blesk vůbec starat.

No, a aby toho nebylo málo, přidal Canon do EOS 7D ještě jednu lahůdku. Interní blesk umí fungovat i jako řídící jednotka nebo blesk v master módu, kdy řídí a ovládá podřízené jednotky. Tuto funkci doteď zajišťovala buď již zmiňovaná externí řídící jednotka Canon ST-E2 a nebo blesky řady 580 EX přepnuté do master módu.

Je to funkce, ze které, ač jsem majitelem ST-E2, mám velkou radost. Nemusím sebou tahat další krám, starat se o baterie do něj a ještě získávám funkce navíc.

Pro interní blesk v bezdrátovém režimu mám k dispozici všechny možnosti, které nabízí v master módu špičkový blesk Canon SpeedLite 580 EX II. K dispozici mám čtyři kanály, abych se případně nepral o blesky s někým jiným, blesky mohu rozdělit libovolně do třech skupin – externí jednotka ST-E2 umí řídit pouze dvě skupiny. Pro každou tuto skupinu mám k dispozici samostatné nastavení podle toho, jestli chci výkon skupin sdružovat nebo mezi sebou dělit. Můžu si i zvolit, jestli interní blesk bude pouze řídit, nebo je to čtvrtá nezávislá „skupina“, která bude k řízení i bleskat. Počet takto řízených blesků není omezen, pouze musí být v dosahu řídícího záblesku.

V Ekvádoru jsem měl jak řídící jednotku, tak jsem testoval i tuto novinku, kdy jsem kolibříky fotografoval pomocí tří externích blesků Canon SpeedLite 580 EX a 580 EX II a interního SpeedLite na Canon EOS 7D. Moc jsem si to užíval a velmi jsem ocenil rychlé a přehledné nastavení možností blesků v menu.

Tohle se inženýrům od Canonu opravdu povedlo.

7Dčko vidí barevně

Nadpis je pravda lehce zavádějící, ale i tak to trochu popisuje další revoluci, kterou v sobě Canon EOS 7D skrývá.

Oficiálně se tato revoluce jmenuje iFLC. Nebo v delší variantě iFCL 63-zone Dual-layer Metering Sensor. Zkratka FLC znamená Focus, Colour a Luminance. Hlavní novinkou je to, že pro vyhodnocení expozice se nově využívá i barevná informace, která se získává ze dvou vrstev, kdy jedna je citlivá na červenou a zelenou barvu a druhá na modrou a zelenou barvu. iFLC systém tak pro stanovení správné expozice vezme údaje ze všech 63 zón, zjistí si, kde je jaký jas, co tam kde straší za barvu a ještě do toho zamíchá informace z autofokusu, podle kterých odhaduje, kde se mu vlastně nachází bod zájmu. Když to všechno shromáždí na hromadu, tak si hodí kostkou a něco navrhne :-). To samozřejmě zlehčuji.

S měřením expozice jsem u Canonu nikdy neměl větší problém. U velké většiny snímků se vždy vkládám s důvěrou do rukou měřícího systému foťáku a jen občas přecházím do plně manuálního režimu. Na vyhodnocení této novinky budu potřebovat delší čas a pestřejší náměty.


Drobnosti, které potěší


Nastavení copyrightu

U Canonu EOS 7D si můžu přímo v menu fotoaparátu nastavit informace o copyrightu, které se vkládají do každé pořízené fotky. V praxi to znamená nastavení dvou políček: autor a copyright, kam můžete vložit libovolný text, např. jméno, odkaz na web atd...

Uživatelské nastavení některých tlačítek

Pro vybraná tlačítka si mohu zvolit, co mají v určitých situacích dělat. Můžu si tak foťák doladit přesně podle svého.


Když není bublina nebo je dlouhá chvíle

Nejen pro dlouhé chvilky přidal Canon novou hračku. Tou je simulace umělého horizontu. Ideální funkce pro krajináře, panoramatickou fotografii nebo krácení dlouhé chvíle :-) Umělý horizont je k dispozici nejen na zadním displeji, ale je možné jej rovnat i pomocí zobrazení přes ostřící body v hledáčku. Horizont je hlídán pro oba kolmé směry.

Zapuštěné tlačítko kontroly hloubky ostrosti

Hurá, hurá a ještě 3x hurá. Občas se mi stávalo, že jsem si při fotografování omylem stiskl tlačítko hloubky ostrosti. Sám úplně nechápu, jak se mi to vždy podařilo, protože samo o sobě je to tlačítko umístěné na tom nejnepoužitelnějším místě, ale povedlo se. Asi jsem ale nebyl sám, protože tento problémek EOS 7D řeší. Tlačítko je sice na stejném místě, je ale plně zapuštěné do těla foťáku. Omylem si jej tedy nestisknete.

Video – rychlejší autofokus

Psát o videu je po zkušenostech z 5D MK II zbytečné. Novinkou je možnost nastavení počtu snímků za sekundu. Jako posun k lepšímu hodnotím výrazně rychlejší odezvu autofokusu při natáčení. Zůstává tak jen problém s hlukem od ostřícího objektivu. S tím se toho moc neudělá, je třeba mít externí mikrofon. Z vlastní zkušenosti vím, že nejlepší je si osvojit ruční ostření a zapamatovat si, kam mám točit ostřením, když se objekt přibližuje nebo vzdaluje. Chce to trochu cviku, ale výsledek se rychle dostaví a nikdo pak nepozná, že ostřím ručně.

Zadní displej, navazuje na kvalitu 5D MK II a 50D

Ani se mi občas nechce věřit, že jsem mohl přežít s displeji, které měl Canon v amatérské řadě až do EOS 50D. 7D na něj navazuje a displej tak konečně slouží plně ke svému účelu.

16 EV pro korekce

Toto je další důkaz, že u Canonu někdo poslouchal. Pro běžné fotografování mám nově k dispozici korekce v rozsahu -5/+5 EV. Na horním displeji i v hledáčku se sice stále zobrazuje jen -3/+3 EV, ale pokud pootočím dál, zobrazí se malá šipečka a já mohu ubírat nebo přidávat dál až do rozsahu 5EV. V menu vidím celý rozsah. Pokud zapojím braketing v maximálním rozsahu -3/+3 EV, mohu se dostat na korekci expozice až -8/+8 EV. Pro příznivce HDR jako dělané.


Mám v ruce foťák

Pocit je něco, co se špatně popisuje. A právě to, jak se foťák drží, ovládá a je zpracován je ve výsledku jen a pouze pocitovka.

Podle mého pocitu je ale Canon EOS 7D nejlépe navržený a zpracovaný „amatérský“ Canon vůbec. Už na první pohled působí robustně a velmi dobře padne i do „chlapské“ ruky. Zajímavé je, že pocitově se mi s ním pracuje líp i než s mým miláčkem Canon EOS 5D Mark II :-) Je to zvláštní, ale 5Dčko mi přijde teď takové plastovější.

Změny v rozmístění ovládacích prvků jsou podle mého také krokem správným směrem. Jen jsem musel využít možnost individuálního nastavení tlačítek a vypnout si tlačítko AF-ON, protože se mi často stalo, že jsem o něj nechtěně zavadil palcem.

Perfektní je samostatné multifunkční tlačítko pro LiveView a video.

V Ekvádoru jsme s Ondrou ověřili, že 7Dčko bude proti vodě dobře utěsněné, protože jsme s ním bez problému fotili i během tropických dešťů, kdy té vody je opravdu všude hodně. Na internetu je dostupný článek od Ole Jorgena Lioddena o výdrži 7Dčka v Antarktidě.

A jak to vlastně fotí?

Vím, že tohle je často asi nejočekávanější část, ale čím víc nad tím přemýšlím, tím víc zjišťuji, že toho nemám moc co psát. Myslím si totiž, že EOS 7D fotí zkrátka bezvadně. S výstupem jsem maximálně spokojený a dostávám dokonce víc, než jsem původně čekal. Myslím si ale, že ta má spokojenost pramení ze tří důvodů:

1) Z vlastní zkušenosti s foťáky s vyšším rozlišením. Před pořízením 7Dčka jsem fotil EOSem 50D (15 Mpix) a jako hlavní tělo mám doma EOS 5D Mark II (21 Mpix).

2) Fotím jen a pouze do RAWu a mám velmi dobře zmáknutý proces následného zpracování

3) A pak z toho, že své fotografie prezentuji nejen na webu, ale preferuji především kvalitní papírovou podobu. A právě na papíře se kladně projeví vysoké rozlišení spolu s bezvadným přenosem detailu.

Ano, EOS 7D šumí, ale to se dalo čekat. Podle mé zkušenosti šumí méně než EOS 50D a ani u něj jsem šum vůbec neřešil. Nesmí se ale podcenit jedna základní věc a tou je kvalitní expozice snímku. To je alfa a omega úspěchu. Čím více se toho loví softwarově, tím více problémů – a to nejen se šumem.


Spolu s rozlišením narůstá velmi významně datová náročnost. V Ekvádoru jsem nafotil přes 9 tisíc snímků. Když jsem se probíral velikostí, tak nejmenší RAW soubor ze 7Dčka měl 20 megabajtů a největší skoro 40 megabajtů. Průměrná velikost se pohybovala okolo 23 megabajtů. Z celé expedice mi po velké probírce ještě v Ekvádoru zůstalo 2 tisíce snímků, které čeká ještě poslední nekompromisní probírka.

Co na závěr

EOS 7D se Canonu podle mého názoru povedl. A jak jsem již napsal v článku Ekvádorské postřehy – myslím si, že takhle povedený a dotažený foťák už Canon hodně dlouho neměl.

Zkusím se po půl roce k tomuto článku vrátit a napsat, pokud bude co, případné doplnění.

Zajímavé linky na další informace o Canonu EOS 7D:

Svět:

• http://www.dpreview.com/reviews/canoneos7d/
• http://www.photographyblog.com/reviews/canon_eos_7d_review/
• http://www.the-digital-picture.com/Reviews/Canon-EOS-7D-Digital-SLR-Camera-Review.aspx
• http://www.imaging-resource.com/PRODS/E7D/E7DA.HTM
• http://www.dphotojournal.com/canon-7d-reviews-sample-photos-user-manual/
• http://photo.net/equipment/canon/eos-7d/review/
• http://www.dcresource.com/reviews/canon/eos_7d-review
• http://www.digitalcamerainfo.com/content/Canon-EOS-7D-Digital-Camera-Review-21327.htm
• http://darwinwiggett.wordpress.com/2009/11/11/the-canon-7d/
• http://canonfieldreviews.com/7d-1-weather-sealing/
• http://canonfieldreviews.com/7d-cold-winter/

ČR:

• http://www.fotoaparat.cz/article/10865/1
• http://www.naturephoto.cz/fototechnika/214-canon-eos-7d-univerzal-do-divociny.html
• http://www.photonature.cz/clanky/fototechnika/111-canon-eos-7d-recenze-cast-1.html
• http://www.photonature.cz/clanky/fototechnika/113-eos-7d-vs-eos-5d-mark-ii-iso-a-sum.html
• http://www.digineff.cz/art/jakejeto/091019canon_7d.html