Canon EOS 5D Mark III - první a možná poslední dojmy

Vánoční stromek doma ještě krásně voní a příjemně mi tak připomíná dva nové přírůstky do fotobatohu, které jsem si pod něj nadělil. Jedním je úžasný objektiv Canon TS-E 24mm 1:3.5 L II, ke kterému se určitě vrátím v dalším článku, ale dnes se budu věnovat Canonu EOS 5D Mark III. 

Nepůjde o žádnou důkladnou recenzi ala Dpreview, ale spíše o dojmy krajinářského fotografa a dlouholetého uživatele předchůdce - Canonu EOS 5D Mark II. Některé z dojmů budou ovlivněny (v pozitivním smyslu) i tím, že jako druhé tělo vlastním Canon EOS 7D. 

Nemůžu začít jinak, než provedením foťáku. 

Pro ničím jiným nepolíbené uživatele starší verze (5D Mark II), bude nové 5Déčko pořádným šokem. Z hlediska ovládání totiž došlo k mnoha docela zásadním změnám, na které si bude muset nový majitel zvyknout. Pro někoho, komu ve fotobatohu trůní 7Déčko, bude nové 5Déčko naopak velmi příjemným překvapením a s ovládáním nebude mít žádný větší problém. 

Canon se z provedení EOSu 7D hodně poučil a tak nový EOS 5D Mark III vypadá a ovládá se velmi podobně. Proti starší verzi 5Déčka došlo ke změně linií, přesunu velké části ovládacích tlačítek i změně celkové povrchové úpravy. Pokud jsem tedy v článku S Canonem EOS 7D v Ekvádoru psal, při srovnání 7D a 5D Mark II - “...Je to zvláštní, ale 5Dčko mi přijde teď takové plastovější....”, tak to nyní již rozhodně neplatí. Je znát, že v této oblasti Canon hodně zapracoval a foťák se opravdu skvěle drží a musím přiznat, že po delší době oceňuji i přesuny některých tlačítek. Chce to chvilku trénování - třeba zvětšování obrazu, ale přijde mi, že je to cesta správným směrem.

Na novém 5Déčku jsem si velmi rychle zamiloval několik nových funkcí. 

Tichá závěrka 

Každý, kdo někdy fotil někde v tichu, asi zažil ten pocit, když cvakl snímek a cítil na sobě to množství bodavých pohledů. Tohle se vám s novým 5Déčkem nestane. Canon přidal funkci tzv. “tichého fotografování”, která sníží rychlost kontinuálního snímání ze 6 snímků za sekundu na 3 snímky, ale především se velmi zjemní a ztiší její chod, takže místo hlučného břinknutí, je slyšet je takové tlumené mlasknutí. Musím se přiznat, že tichá závěrka se stala standardním nastavením mého 5Déčka. 

Potenciál varovné ikony

Občas se mi stávalo, že jsem si na foťáku nastavil nějakou pěknou funkci, na kterou jsem následně zapomněl a pak se jen nestačil divit, když jsem kontroloval výsledek. Pravidelně jsem bojoval s vysokým ISO, které jsem používal pro náhled, když fotografuji se silným šedým filtrem a na výsledek bych s nízkým ISO čekal minuty. Tohle se mi již s novým 5Déčkem nestane, protože vysoké ISO je zahrnuto jako podmínka pro zobrazení varovné ikony v hledáčku. Pokud tedy nastavím na foťáku uživatelské ISO hodnoty, použiji černobílý mód, uživatelské korekce vyvážení bílé nebo rychlou změnu kvality snímku, tak se mi zobrazí v pravém dolním rohu varovná ikona s vykřičníkem. Prima drobnost. Myslím si, že tato funkce má velký potenciál do budoucna a asi nejvíce bych uvítal, kdyby bylo možné si některé funkce, které tato ikona hlídá, uživatelsky přidat. 

Dar nejen pro HDR 

Další novinkou je možnost výběru počtu expozic při braketingu. Dříve bylo standardem tři expozice - jedna do plusu, druhá do mínusu a třetí byla základní. Jediné, co šlo volit, byl odstup v EV mezi základní expozicí a krokem do plusu a mínusu. Nově je možné nastavit počet expozicí, které foťák při braketingu udělá. Výběr je ze 2, 3, 5 a 7 expozic. 2 expozice využije ten, kdo fotí převážně s korekcí jedním směrem. V tomto nastavení foťák udělá základní expozici a přidá buď jednu do plusu nebo do mínusu podle toho, jak si uživatel určí. U dalších možností se již jedná o klasické nastavení, ale pro příznivce HDR je počet expozic 5 nebo 7 pravým požehnáním. Hlavně s nastavením 7 expozic je možné jednoduše získat expozice s rozsahem +- 9 EV. 

Vzhledem k tomu, že je ale nastavení braketingu a volby počtu expozic nepochopitelně oddělené, doporučuji všem nastavit si tyto funkce do uživatelského menu, jinak vás čeká neustálé přeskakování přes několik menu tam a zase zpět. 

Možnost změny chování tlačítek 

Co mi u Canonu dlouhá léta chybělo, byla možnost nastavit si funkčnost tlačítek, pokud mi nevyhovovalo tovární nastavení. První velká vlaštovka se u mne objevila s EOSem 7D, který to pro vybraná tlačítka umožňoval. EOS 5D Mark III jde v tomto ohledu ještě dál a díky tomu je možné si fotoaparát ještě více přizpůsobit k obrazu svému. 

První funkcí, kterou jsem si uživatelsky změnil bylo tlačítko “lupa”, které jsem nastavil na okamžité 100% zobrazení. Vycházel jsem z toho, že dříve jsem stiskl lupu a pak několikrát zvětšoval až na 100% abych mohl posoudit ostrost atd. Nyní to můžu udělat jedním stisknutím. 

Další příjemnou novinkou je možnost nastavení tlačítka “Koš” tak, aby volba “Delete / Smazat” byla předvybraná. Pokud procházím více snímků určených ke smazání je to další příjemná drobnost. 

S EOSem 5D Mark III přichází další zásadní změna. Přesunulo se po x-letech tlačítko kontroly hloubky ostrosti. Dříve bylo vlevo dole pod objektivem ve formě malého čudlíčku, více či méně dobře provedeného. Nově se volba kontroly hloubky ostrosti stala volitelnou funkcí, kterou je možné přiřadit novému tlačítku, které je umístěno vpravo u objektivu. Jde o zvyk, ale je to další posun k lepšímu. 

I další novinka je jen taková užitečná drobnost. Canon přidal pojistku na volič expozičních režimů. Pokud chci změnit režim, nestačí jen otočit voličem, ale musí k tomu ještě stisknout pojistku. Skvělé!

Zajímavé drobnosti z nastavení 

Jedna z dalších drobností, kterou jsem uvítal, je možnost nastavení rozsahu ISO. Je možné si nastavit rozsah nejen pro režim Auto ISO, ale i pro běžné nastavení. Což je prima věc, která zabraňuje tomu, abych si nenastavil ISO hodnoty, které nechci. Třeba jsem si zakázal ISO 50, které by bylo moc fajn, kdyby to neznamenalo velkou ztrátu dynamického rozsahu.

Další prima drobností je možnost zobrazení při prohlížení dvou záběrů vedle sebe. Opět je to skvělá věc, když chcete rychle porovnat dva záběry a vybrat si ten, který si necháte. 

Samostatnou kapitolou je vůbec změna ve filozofii nastavení fotoaparátu. Dříve měl Canon základní obrazovky nastavení a pak samostatnou část pro detailnější konfiguraci. U 5Déčka nezůstal kámen na kameni a vše se přesunulo do formy společných obrazovek. Což mi přijde jako krok správným směrem, jen by chtělo, kdyby to Canon dotáhl do konce a dal k sobě věci, které k sobě patří. Viz. třeba nešťastné rozdělení nastavení braketingu a počtu expozic v braketingu na různé obrazovky několik kroků od sebe. Věřím ale, že to je třeba věc na úpravu ve firmware a nemusí kvůli tomu přepájet polovinu foťáku :-)

Že na funkcích Canon zapracoval je poznat i ze samotného návodu, který má dvakrát více stránek než u starého 5Déčka :-)

Když výrobce naslouchá

Když jsem v ruce poprvé držel EOS 7D, měl jsem po dlouhé době pocit, že to je foťák, který vznikal i na základě přání nás, uživatelů. Několik drobností mi to připomnělo i u EOSu 5D Mark III.

Asi nejvíce jsem si to uvědomil, když jsem se díval na zobrazení histogramu u fotografie. Dříve se histogram zobrazoval v neohraničené ploše s jinak šedivým podkladem, což na ostrém světle znamenalo, že nebylo úplně jasné, kde histogram začíná či končí. Nyní je histogram pěkně orámován a hned je jasné, kde je začátek i konec. Drobnost, ale potěší. 

Podobně je to s možností rychlého “oznámkování”, které se umí přenést do některých programů. 

Není všechno růžové 

Abych jenom nechválil. Musím přiznat, že jsem s nákupem nového 5Déčka hodně váhal. Faktem je, že nebýt měsíční cesty kolem světa, která mne koncem ledna čeká, tak bych si ho asi nekoupil. A to hned z několika důvodů. 

Tím prvním důvodem je, dle mého názoru, neadekvátní cenová politika Canonu, která znamená dost podstatný nárůst ceny i tam, kde nemá žádný zásadnější trumf proti konkurenci. Krásně je to vidět na ceně EOSu 5D Mark III ve srovnání s Nikonem D800. 

Druhým důvodem bylo silné zklamání z výkonu čipu nového EOSu. Nejde mi ani tak o rozlišení, jako o jeho výkon v oblasti dynamického rozsahu a s tím souvisejícím šumem ve stínech. Je sice super, že nový čip netrpí tak zásadně na banding, jako jeho předchůdce, ale těšil jsem se, že posunou rozsah zase o kousek dále. To se bohužel nestalo. Pokud se něco vytahuje ze stínů, tak velmi rychle roste šum i podivné barevné artefakty a pocitově mi ten čip přijde tvrdší, než byl jeho předchůdce. 

Ještě více se mé lehké rozladění prohloubilo, když jsem měl příležitost si důkladně otestovat Nikon D800. Musím přiznat, že jsem byl z Nikonu D800 nadšen! A na rovinu říkám, že kdyby D800tovka neměla tak mizerné liveview při nízké intenzitě světla, tak by se dneska článek asi jmenoval trochu jinak. 

Nakonec jsem se rozhodl, že to ještě s Canonem zkusím, byť ty peníze jsem za něj dával s velkým skřípěním zubů. Jestli bude Canon pokračovat touto svou podivnou cestou a Nikon z té své nesejde, je dost možné, že časem budu psát své první dojmy z Nikonu D900 - pokud tedy Nikon zapracuje na liveview :-) 

Je to smutné, ale na rovinu musím napsat, že nemůžu s čistým svědomím doporučit Canon EOS 5D Mark III někomu, kdo se chce věnovat špičkové krajinářské fotografii. Konkurence v podobě Nikonu D800 nabízí krajinářům podstatně více za nižší cenu. 

Z Canonu EOS 5D Mark III se stal skvělý univerzální foťák, ale zcela ztratil své kouzlo. Bohužel...

Pokud na cestě kolem světa změním na nové 5Déčko názor, dám vědět.