Byl jsem malý kluk, který se během své nemoci doma trošku nudil. Obrátil jsem tenkrát svou pozornost k magnetofonu Tesla Sonet Duo a sbírce magnetofonových pásků. Po průzkumu několika pásků jsem narazil na jeden, který po krátkém úvodu začínal pěknou ráznou písničkou s textem „Běž domů, Ivane, čeká tě Nataša. Běž domů, Ivane, tady tě holky nemilujou...“. Neznal jsem tenkrát souvislosti a tak mne překvapilo, když se z vedlejšího pokoje přiřítila máma a důrazně mi vysvětlila, že bych si to měl dát méně nahlas. Né vypnout, jen ztišit. Až během dalších let jsem začínal jasněji chápat obsah pásku, který mi při prvním poslechu zněl jako prima „Televarieté“.
Na tuto příhodu jsem si vzpomněl, když jsem minulý týden v Luxoru kupoval novou knihu z nakladatelství Torst – Invaze 68. Za syrově vyhlížející obálkou je ukryto 249 fotografií Josefa Koudelky, který se těsně před vpádem okupačních vojsk vrátil z Rumunska, aby v následujících dnech nafotil své životní fotografie. Většina z 249 fotografií je zveřejněna vůbec poprvé. V knize je i mnoho dobových dokumentů, hesel a prohlášení, které dokreslují tehdejší atmosféru prvních sedmi dnů od invaze „spojeneckých“ vojsk.Josef Koudelka v těch dnech nafotil přes 200 filmů. Většinu z nich se podařilo bezpečně dostat do agentury Magnum, která zajistila jejich distribuci do celého světa. Jako autor byl uvedený „anonymní český fotograf“. Trvalo dlouhých 16 let, než mohl Josef Koudelka veřejně přiznat své autorství.
Patřím do generace silných ročníků sedmdesátých, které jsou jistou ozvěnou těchto událostí. Asi proto ve mne kniha Invaze 68 vyvolává zcela nefotografická témata. Hlavou se mi honí úvahy o odvaze a zradě, o jistotách a beznaději.
V srpnu to bude 40 let.
Doporučuji zajímavý rozhovor, který s Josefem Koudelkou vedl Karel Hvížďala - Invaze 68 (rozhovor s fotografem J. Koudelkou)
Žádné komentáře:
Okomentovat