Černá slunečnice vydává výroční ročenku

Když někdy přemýšlím o tom, co mne ve fotografii ovlivnilo, tak jsou to tři momenty.

První moment nastal na podzim v roce 1987, kdy mne kometa Bradfield 1987s přivedla na hvězdárnu ve Vlašimi. Ocitl jsem se v prostředí, které mne ovlivnilo ve všech směrech jak je to jen možné. Příchod na hvězdárnu zcela překopal i můj vztah k fotografii. Byla to temná komora hvězdárny, kde jsem si vyvolal svůj první film a s úžasem sledoval pohupující se papír ve vývojce, na kterém se pomalu rodil obraz.

Druhý důležitý moment se odehrál na podzim roku 2001 na Šumavě. Fotografický workshop časopisu PhotoLife mne vrátil po velkém útlumu k fotografii. Nikdy bych nevěřil, jak neuvěřitelně silně nabíjecí víkend mne čeká. Myslím si, že záblesky té energie, kterou jsem si tenkrát odvezl, jsou i po těch letech stále ve mně.

A konečně moment třetí. Shodou okolností je opět podzim, jen se píše rok 2005. Přijímám pozvání od mého kamaráda Ivana Bumby a jedu na víkend s partou lidí, která si říká Černá slunečnice. Během toho víkendu na Šumavě se stala spousta událostí, které ale po čase končí tím, že se stávám členem fotoklubu Černá slunečnice.

Tento snímek ze Zhůří vznikl na mém podzimním setkání
s členy fotoklubu Černá slunečnice na Šumavě.

Černá slunečnice je pestrá parta lidí, která v loňském roce oslavila kulaté – desáté – výročí od svého prvního oficiálního setkání. Na začátku stál Jan Karbusický - vydavatel časopisu PhotoLife a pořadatel workshopů na Šumavě. Ve dvou podzimních víkendech se na Šumavě potkala skupina lidí, která si následně řekla, že by bylo škoda se nepotkávat i nadále. Tak začala společná cesta, která již trvá jedenáctý rok.

Když jsme v roce 2009 připravovali vydání naší první klubové ročenky, bylo to pro všechny něco nového a nebýt síly Michala Hejny, který neúnavně všechny povzbuzoval, tak kdo ví, jak by to dopadlo. Výsledná ročenka byla ale skvělá a nám bylo jasné, že desáté výročí si bude žádat něco víc.

Naše zkušenost s prací na ročence přišla v pravý čas, protože jak říká jedno přísloví – štěstí přeje připraveným. Michal tak nemusel neustále uhánět autory, abychom měli kvalitní obsah, ale spíš se začal dostávat do situace, kdy bylo jasné, že se do ročenky nevejdeme. Když už se Michal připravoval na „populární“ roli cenzora, navázal Aleš Zídek kontakt s Evropskou oční klinikou LEXUM, která se stala generálním sponzorem výroční ročenky. Díky této spolupráci se budete s ročenkou, ale i samostatnými fotografiemi členů Černé slunečnice, potkávat na většině poboček Evropské oční kliniky LEXUM v České republice.

Na 142 stranách ročenky jsou nejen jednotlivá portfolia všech aktivních členů, ale i články ze života fotoklubu nebo fotografických akcí jednotlivých členů. Úvodního slova se ujal Jan Karbusický, který také připojil svůj komentář ke každému autorskému portfoliu.

Ročenka 2010 vyšla v nákladu 80 kusů. Stejně jako loni jsme se dohodli, že ji zpřístupníme v elektronické podobě každému ke stažení. Případní skalní fandové Černé slunečnice si u nás mohou zakoupit její tištěné vydání.

Neskromně si myslím, že lepší dárek jsme si k desátému výročí nemohli dát :-)

Slavnostní křest proběhl v lednu 2011 v naší klubové restauraci Varta. Slavnostního přípitku a křtu se ujal náš dvorní tiskař a spřízněná duše pan RNDr. Jiří Růžek, jehož domácí laboratoří procházejí všechny tisky prezentované na fotoklubových výstavách po celé republice.

Křest výroční ročenky. Foto: Miloslav Kokeš - www.fotokokes.cz

Vše ale jednou končí. I ten náš slavností rok je minulostí a nám začala odtikávat nová desetiletka.

A bude nějaká další ročenka? Bude :-) Michal sice po vytištění této výroční ročenky všude prohlašoval, že končí a další nedělá, ale znáte to... Ročenka s pořadovým číslem tři má již svůj první článek a čeká na další...

Výroční ročenka Černé slunečnice za rok 2010 je k dispozici ke stažení na klubových stránkách - ročenky Černé slunečnice.