Krátké ohlédnutí za workshopem v Českém Švýcarsku

Když jsem psal koncem července pozvánku na podzimní workshop v Českém Švýcarsku, ani ve snu by mne nenapadlo, co pro nás příroda na druhý říjnový víkend nachystá za počasí. Že se opravdu nebudeme nudit naznačovala již páteční cesta do Vysoké Lípy, kdy jsme s Ondrou Prosickým postupně projeli vším možných počasím. Chyběl jen sníh, ale i na ten nakonec o víkendu došlo :-)

Když jsem v sobotu za svítání sledoval proudy kapek padající z oblohy a neúprosnou animaci radarových snímků na iPadu, bylo mi jasné, že tento workshop bude pro všechny výzvou.

Za sebe musím smeknout před všemi účastníky workshopu. Myslím si, že v podobném počasí, kdy, jak se říká: “psa by nevyhnal”, asi nikdo z nich ještě dobrovolně nefotil a i přesto se s námi statečně vydávali na známá místa Českého Švýcarska, aby se snad přesvědčili, že se dá fotit v podstatě za každého počasí, jen je třeba hledat a najít ten správný námět.

Osobně si myslím, že to celé bylo zkouškou našeho společného odhodlání, protože si pro nás příroda nachystala velkou odměnu v podobě neuvěřitelného počasí na Studenci.

Studenec je nepřehlédnutelná dominanta a velmi fotogenické místo, které vždy dokáže překvapit. Když jsme se rozhodli, že pojedeme na Studenec, bylo nám jasné, že minimálně vrchol bude ponořený v mracích a bude nabízet krásnou mlžnou atmosféru, která dokáže ve spojení s přicházejícím podzimem do listnatých lesů přinést nepřeberné množství motivů pro vnímavého fotografa.

Myslím si, že se to beze zbytku potvrdilo. A jako odměnu nám příroda do mlhy občas nadělila ostré sluneční paprsky, sem tam trochu vloček sněhu a okamžiky, kdy otevřela daleké pohledy do krajiny plné rychle letících mraků, povalující se mlhy a začínajících barev podzimu, aby vše vzápětí opět zahalila do mlhy.

Pokud počasí nepřeje rozhledům, je možné se vydat do hlubokých údolí, kde vládnou řeky Kamenice. V sobotu jsme se pohybovali na březích “normální” Kamenice a v neděli jsme vyrazili do údolí Chřibské Kamenice. I přesto, že následky loňské povodně jsou stále silně patrné, je možné vždy nalézt zajímavé zákoutí nebo detail. Pak stačí jen nechat pracovat polarizační filtr, který z trávy a listí smáčeného deštěm dokáže vykouzlit zářivé barvy.

Paradoxem bylo, že se během poslední nedělní přednášky, která se hodně točila i okolo počasí, začala obloha nad Českým Švýcarskem postupně trhat a do krajiny se opřelo teplé podzimní Slunce. To nás provázelo i skoro celou cestu domů.

Jestli se workshop povedl nebo ne mohou hodnotit pouze jeho účastníci. Snažili jsme se s Ondrou předat maximum informací a zkušeností, které je možné v takto omezeném čase předat. Za sebe mám velkou radost z toho, že první hodnocení jsou kladná. Jestli bude s Ondrou nějaké další příště uvidíme. Já se již teď ale těším na poslední letošní říjnový víkend, kdy se budu zase krajinou Českého Švýcarska toulat s fotobatohem na zádech.