Pentax 645D a mé první dojmy

Loni v březnu jsem článek PENTAX 645D – zázraky se dějí končil s tím, že jsem zvědav, kdy se Pentax 645D vyklube z fotobatohu kamarádů z Černé slunečnice – Michala Hejny nebo Ivana Bumby, kteří ještě stále fotí na film. Rok se sešel s rokem a před víkendem mi Ivan oznamoval radostnou zprávu - mazlík je doma. Slovo dalo slovo a v neděli jsem se sešel s Ivanem u Miloše Kokeše v jeho ateliéru s cílem Pentax 645D trochu prozkoumat.

A jaké jsou mé první dojmy?

Je to pěkný těžký macek. Přesto má vynikající ergonomii a skvěle se drží. Pentax využil velikosti středoformátové zrcadlovky a na velikosti jednotlivých ovládacích prvků rozhodně nešetřil. I když se možná někdy velikost tlačítka či kolečka zdá až úsměvná, je jasné, že při ovládání se člověk rozhodně nesplete a fotoaparát půjde snadno ovládat i v zimě v rukavicích.

Opravdovou lahůdku skrývá hledáček. Přiložením oka se člověk rázem ocitne v hotovém kině. Obraz je jasný, čistý a patřičně velký. Je to fakt zážitek. Nutno poznamenat, že Pentax si musel na hledáčku dát opravdu záležet, protože Pentax 645D postrádá režim Live View (!), čili pro přesné zaostření má uživatel jen a pouze hledáček, nebo se musí spolehnout na služby autofokusu.

Když jsem již nakousl autofokus, tak se musím zmínit o velmi dobrém pocitu z rychlosti, jakou autofokus Pentaxu 645D cvičil s objektivy, které na něm Ivan testoval. Pravou sílu autofokusu sice pentaxí 11 bodový SAFOX systém předvede až s novou řadou objektivů vybavených SDM pohonem, ale i s klasickým motorem odvádí skvělou práci.

Zážitkem je i vlastní snímání, protože se Pentaxu povedlo opravdu velmi pěkně vyladit chod závěrky, který je pěkně tlumený a tichý.

Při průzkumu možností Pentaxu 645D jsme samozřejmě neodolali i nafocení několika testovacích snímků. Z nich mne asi nejvíce zaujalo to, že 40Mpix Kodak čip odvádí opravdu excelentní práci při ISO 100 až 400. ISO 800 je z mého pohledu také výborné a použitelné je i nejvyšší ISO 1600. Z hlediska dynamického rozsahu se nekoná žádné velké překvapení. Člověk si musí hlídat světla a získává velký prostor ve stínech. Zkrátka digitál :-)

Pentax 645D produkuje obrázky o velikosti 7264 x 5440 pixelů (pro srovnání - Canon EOS 5D Mark II produkuje snímky o velikosti 5616 x 3744). To umožňuje tisk fotografií o rozměru 62 x 46 cm při 300 DPI bez nutnosti převzorkování. Při 200 DPI, což je použitelné pro tisk větších fotografií, to je již 92 x 70 cm bez převzorkování. Myslím si, že to je pěkná hromada dat :-) Při ukládání do nativního RAW formátu PEF je třeba se připravit na 50 – 80 MB na snímek. Velikost JPG, kterou vytvářel s RAWem fotoaparát, byla od 15 do 20 MB.

Z velikosti RAWu vychází i nároky na rychlost SD karty, pokud u focení člověk nechce usnout. Nevím, co přesně měl za kartu Ivan, ale po nafocení snímku bylo třeba počkat průměrně asi 5 sekund, než bylo možné si snímek pořádně prohlédnout. Po celou dobu vesele svítila ledka označující aktivitu zápisu. Pokud by to měla být obecná vlastnost, tak měl Pentax ty přesýpací hodiny, označující zpracování snímku a ukládání, udělat trochu zábavnější :-)

Tolik mé první stručné dojmy. Nejde tedy o žádný test, recenzi, ale jen a pouze o rychlé první dojmy, které jsem posbíral během krásné sluneční neděle na zahradě fotoateliéru s kávou, bábovkou a gulášem k tomu :-). Pentax 645D na první dojem vypadá skvěle a podle všeho produkuje i očekávatelně excelentní výstupy. Jediné, co mně osobně vadí, je absence režimu Live View, který dost využívám. Ale třeba časem přijde 645D Mark II a nechám se již přemluvit :-)

Ani jsem si při tom všem zkoumání neuvědomil, že s Ivanem a Milošem zažíváme v pravdě historický okamžik. Končí tím definitivně éra filmu v našem fotoklubu Černá slunečnice. Ivan byl posledním členem, který dosud fotil pouze na film.

Tento týden nás čeká tradiční jarní výjezdní zasedání fotoklubu, kde doufám Pentax 645D potrápíme již v reálné krajinářské fotografii.