19.12.2006 - úterý
14:25 - právě jsme dojeli do Caňo Negro. Jde o naší poslední velkou lokalitu na focení zvířat - převážně ptáků. Kluci se sem hodně těší, protože jedny z nejlepších fotek ptáků má Ondra právě odtud. Je to ale i oblast se spoustou nejistot.
Jak ale šel celý den ...
Ráno byl budíček v šest hodin a v půl sedmé jsme byli již na snídani. Snídaně opět jako včera - zrní, pak míchaná vajíčka s chlebem. K tomu káva a ovoce. Až na to zrní jsem spokojen. Hlavně tu mají super ananas.
Po snídani naházíme věci do aut a vyrážíme směr sopka Arenal, což je naše hlavní zastávka na cestě do Caňo Negro. Cestou se stavíme i na pěkném místě s pohledem do kraje a každý zkoušíme ulovit ten svůj nej pohled.
Počasí se ale postupně zhoršuje - jsou nízké mraky, což znamená, že Arenal nám dnes zůstal skryt. Je to škoda. Poslední šance bude cestou zpět, pokud by se změnilo počasí, ale již v to moc nedoufám.
Ve městě La Fortuna doplňujeme zásoby jídla a pití a pak již hurá směr Nikaragua. Caňo Negro totiž leží nedaleko hranic s tímto státem. Cestou neodoláme ještě německé hospodě a stavujeme se na štrůdl. U něj si vyprávíme i zážitky s řízkem a bramborovým salátem :-)
Cesta do cíle rychle utíkala a tak okolo druhé hodiny sjíždíme z hlavní silnice na Caňo Negro. Již po po chvilce vidíme spoustu volavek a kluci neodolají a občas se snaží z cesty či auta něco ulovit.
V Caňo Negro vyhledáme starého známého Ondry, u kterého byl ubytován již loni. Seňora Antonia se najít povedlo a tak máme kde složit hlavu a zároveň máme zajištěnou fotografickou plavbu po místních vodách - což je hlavním naším cílem.
V této oblasti, jako jediné v Kostarice, nám hrozí lehce malárie. Repelenty máme v pohotovosti a doufáme, že to bude OK. Riziko je sice nízké, ale přeci jen tu je.
Ubytování (10 dolaru za noc) máme velmi pěkné, dokonce máme každý svou zásuvku :-) Ondra nás hned vede na seznamovací procházku ať víme co kde je. Zjišťujeme, že proti loňsku je tu o 1 až 2 metry víc vody, což znamená, že Ondra moc netuší, jak to bude vypadat s ptactvem.
Po procházce jdeme juknout na místní restaurace. V Ondrově oblíbené je nějaká zmatená majitelka, která ač tvrdí, že nemá vůbec nic, tak má prý otevřeno. Raději míříme jinam. Cestou jdeme kolem domu seňora Antonia, který nás již jen nasměruje správným směrem. V restauraci sice nemají pivko, ale zase mají jídlo, tak si dáváme jediné jídlo co tu mají: maso v něčem, rýže, fazole a salátek. Je to moc dobré. Na závěr ještě dostaneme každý jako pozornost od majitelky bombón.
Po jídle si zajdeme na jedno pivko do místní nálevny, kde se snažíme za hlasitých zvuků kostarických hitů ze 70 let debatovat o různých fotografických tématech.
Je skoro osm hodin večer. Ještě připravím pár fotek z dnešního focení po cestě a půjdu juknou na místní oblohu, snad se to tošku roztáne.
14:25 - právě jsme dojeli do Caňo Negro. Jde o naší poslední velkou lokalitu na focení zvířat - převážně ptáků. Kluci se sem hodně těší, protože jedny z nejlepších fotek ptáků má Ondra právě odtud. Je to ale i oblast se spoustou nejistot.
Jak ale šel celý den ...Ráno byl budíček v šest hodin a v půl sedmé jsme byli již na snídani. Snídaně opět jako včera - zrní, pak míchaná vajíčka s chlebem. K tomu káva a ovoce. Až na to zrní jsem spokojen. Hlavně tu mají super ananas.
Po snídani naházíme věci do aut a vyrážíme směr sopka Arenal, což je naše hlavní zastávka na cestě do Caňo Negro. Cestou se stavíme i na pěkném místě s pohledem do kraje a každý zkoušíme ulovit ten svůj nej pohled.
Počasí se ale postupně zhoršuje - jsou nízké mraky, což znamená, že Arenal nám dnes zůstal skryt. Je to škoda. Poslední šance bude cestou zpět, pokud by se změnilo počasí, ale již v to moc nedoufám.
Ve městě La Fortuna doplňujeme zásoby jídla a pití a pak již hurá směr Nikaragua. Caňo Negro totiž leží nedaleko hranic s tímto státem. Cestou neodoláme ještě německé hospodě a stavujeme se na štrůdl. U něj si vyprávíme i zážitky s řízkem a bramborovým salátem :-)Cesta do cíle rychle utíkala a tak okolo druhé hodiny sjíždíme z hlavní silnice na Caňo Negro. Již po po chvilce vidíme spoustu volavek a kluci neodolají a občas se snaží z cesty či auta něco ulovit.
V Caňo Negro vyhledáme starého známého Ondry, u kterého byl ubytován již loni. Seňora Antonia se najít povedlo a tak máme kde složit hlavu a zároveň máme zajištěnou fotografickou plavbu po místních vodách - což je hlavním naším cílem.V této oblasti, jako jediné v Kostarice, nám hrozí lehce malárie. Repelenty máme v pohotovosti a doufáme, že to bude OK. Riziko je sice nízké, ale přeci jen tu je.
Ubytování (10 dolaru za noc) máme velmi pěkné, dokonce máme každý svou zásuvku :-) Ondra nás hned vede na seznamovací procházku ať víme co kde je. Zjišťujeme, že proti loňsku je tu o 1 až 2 metry víc vody, což znamená, že Ondra moc netuší, jak to bude vypadat s ptactvem.
Po procházce jdeme juknout na místní restaurace. V Ondrově oblíbené je nějaká zmatená majitelka, která ač tvrdí, že nemá vůbec nic, tak má prý otevřeno. Raději míříme jinam. Cestou jdeme kolem domu seňora Antonia, který nás již jen nasměruje správným směrem. V restauraci sice nemají pivko, ale zase mají jídlo, tak si dáváme jediné jídlo co tu mají: maso v něčem, rýže, fazole a salátek. Je to moc dobré. Na závěr ještě dostaneme každý jako pozornost od majitelky bombón.Po jídle si zajdeme na jedno pivko do místní nálevny, kde se snažíme za hlasitých zvuků kostarických hitů ze 70 let debatovat o různých fotografických tématech.
Je skoro osm hodin večer. Ještě připravím pár fotek z dnešního focení po cestě a půjdu juknou na místní oblohu, snad se to tošku roztáne.
Žádné komentáře:
Okomentovat