Kostarika - den ctrnacty

21.12.2006 - čtvrtek

Vše dobře dopadlo. Jsme zpět na internetu. Dnes posílám tři příspěvky. Dva za minulé dny: úterý a středu a pak ten dnešní....

Necháváme za sebou Caňo Negro.

Je mi smutno ... vím, že tím vlastně naše expedice pomalu končí ... ve skrytu duše se již ale i trošku těším domu ... nad vším ale vyhrává pocit z úžasného fotografického zážitku. Fotografická projížďka lodí po vodních plochách v Caňo Negro byla úžasná ... je to opravdový ráj pro trpělivé fotografy.Seňor Antonio již přesně ví, jak má s lodí najet, aby si to fotograf mohl vychutnat ... dostanete se tak blízko ke zvířatům, že stačí natáhnout ruku a "pohladit" si kajmana, který se vyhřívá na hladině ... často jsem se přistihnul, že jsem se jen díval a ani nefotil...

Nejsem fotograf zvířat, to jsem zde již několikrát psal. Vždy mě ale fascinuje, když vás nechá zvíře "vplout" do svého života. Zažil jsem to v Dominicalu, kdy jsem měl volavku necelé 3 metry od sebe a díval jsem se na ní a ona na mě .. vůbec jsem nemyslel na focení ... jen jsem tam seděl a díval jsem se, jak se naše prostory spojují ... ona s důvěrou vstoupila do mého a já nezneužil její ... možná to je správná odměna pro zanícené fotografy zvířat, stejně jako když krajinář chytne úžasné světlo v krajině ...

Chce se mi napsat sedím "doma" ... pravda je taková, že jsem na stejné palandě, ve stejném pokoji, stejného hotelu, ve stejném městě, jako když celá naše expedice začínala. Máme za sebou cestu z Caňo Negro zpět do města Alajuela. Na místní poměry jsme jeli po velmi dobré silnici a tak cesta pěkně utekla. Kus jsem jí i proklimbal, což už je co říct. Myšlenkama jsem ale ještě na lodi v ramenech Caňo Negra.

Vyjížďka měla začit v sedm hodin. Aby jsme náhodou nezaspali, dostal jsem za úkol nařídit budíka. Přehlédnul jsem ale, že mám zapnutý i kalendář z práce a protože byl čtvrtek, tak od tří hodin nás budilo připomenutí naplánovaných schůzek. Ahoj Výrobě do NIT :-) Zaspat se nám díky tomu nepodařilo a už po půl sedmé jsme stáli u mola. Seňor Antonio právě čepoval benzín do motoru a tak byl čas na pár žánrových snímků. Netrvalo ale dlouho a už jsme seděli v jeho lodi a ukrajovali první metry po ramenech v Caňo Negro.

Od té doby se foťák nezastavil. Měl jsem od Ondry půjčený jeho Canon 400 / 5.6 L a dost jsem si to užíval. Trošku jsem bojoval s tím, že ostří až od 3,5 metru, což byl problém, protože se nám často povedlo zajet ještě blíž. Ale i tak jsem z náhledů tušil, že co vyjde, tak bude super. Zatažená obloha, která nás ráno vyprovázela, se postupně začala roztahovat a sem tam vykouklo i slunce. Často toho bylo k focení tolik, že jsem nevěděl co fotit dřív ...

Povedlo se nám ulovit například velkého ledňáčka, několik druhů volavek, leguány, ostnáky, kajmany, kormorány, anhingy, kvakoše, dva druhy ibisů a spoustu dalšího. Ondra nebo Tomas tu u sebe urcite okomentuji odborneji.

Ke kajmanům se nám povedlo dostat tak blízko, že stačilo natáhnout ruku a "pohladit" si ho ... opodál lovila volavka a nad náma letělo hejno papušků.

Dvě hodiny na lodi uteklo jako voda ... u vjezdu do přístavu nás čekal Ondra s Bohdenem a tak proběhlo i pár vzájemných portrétů ... Spokojeně jsme se loučili se seňorem Antoniem, bylo to zkrátka excelentní. Ondra s Bohdanem ještě na hoďku vyráží na kajmany, které ze včera nemají a my jdeme spokojeně prohlížet své úlovky.

Okolo poledne se s Caňo Negro loučíme a vyrážíme směr Alajuela.

Zítra se jedeme s Kostarikou rozloučit do La Paz.