Kostarika - den sesty

Streda - 13.12.2006

Můj deníčku - sedím na pokoji hotelu Ramos ve městě Quepos kousek od Manuel Antonia, našeho zítřejšího cíle. Venku je již tma a prši. Dalo by se říct naštěstí, protože dnešek byl opravdu horký a cítím, že jsem se trošku přehřál, i když jsem mohutně dodržoval pitný režim.

Ještě se ve stručnosti vrátím ke včerejšku. Po polední pauze a pivku jsme zase všichni vyrazili do terénu fotit. Nejprve jsem se šel podívat do delty řeky, kam předtím vyrazil Ondra s Bohdanem. Našel jsem je jak leží na ostrůvku kamení a v leže fotografují rybáky. Musím říct, že tato činnost u místních vzbudila velký zájem a tak jsem několikrát vysvětloval co jsme zač, odkud jsme a co to tady vlastně děláme. Jak to vypadalo můžete vidět na přiložené fotce. Přeci jen s tím naším nádobíčkem vypadáme netradičně. Zvlášť, když se za parného dne plazí skupina bláznů po pláži, oblečená a ještě maskovací deku na sobě :-)

Nechtěl jsem klukům plašit kořist a tak jsem se začal pomalu vracet po pláži k mému oblíbenému místu na druhé straně. Chtěl jsem si nachystat snímek na večerní světo a věděl jsem, že tam taky je občas nějaká volavka. Volavky byly a tak jsem se k nim pomalu přibližoval a zkoušel fotit. Po čase přiběhla skupina místních psů a volavky ihned zamířily na své oblíbené větve v okolí, kde jsem je ještě chvilku lovil. Se zapadajícím slunkem jsem se ale vydal na předem vyhlídnuté místo a nachystal si foťák a doladil scénu ... bohužel zbytečně, protože jak jsem si všimnul tak jednak přiliv byl menší a druhak slunce zapadlo za mraky a bylo nic moc světlo. Skoro za tmy jsem se vracel zpět. Na pokoji jsem rychle nasál fotky do notebooku, udělal první prohlídku úspěšnosti a šli jsme na večeři (dal jsem si grilovane kuratko s hranolkama a par piv :-))). Vláďa ještě nemohl a tak hlídal věci. Jak se ukázalo, možná nás to trošku zachránilo, protože brzo přišla obsluha a ptala, se jestli máme vše dobře zamknuté, že v okolí jsou nějací divní lidé. Bohdan se šel po chvilce podívat jestli je vše OK a upozornit Vladimíra, že může být problém. Vše u nás bylo v pohodě. Ne tak ale u našich sousedů z Kanady, kteří nám po večeři říkali, že jim někdo během večera ukradl foťák. Byli jsme rádi, že ráno odjíždíme...

Touto neveselou příhodou se loučím se včerejším dnem a dostávám se k dnešku.

Dneska ráno se mi povedlo zaspat a tak jsem propásnul to nejlepší světlo. Vstal jsem až o půl šesté a to již bylo světlo. Cestou jsem potkal Ondru s Bohdanem jak se realizují na krajinkách a čekají na dobré světlo na zvířátka. U ústí místního potoku do moře jsem potkal dvě volavky a tak jsme se všichni tři vrhli na focení. Volavkám to bylo šumafuk, protože ve vodě byla spousta jídla. Bylo fajn je sledovat a povedlo se i pár záběrů. Jedna z volavek chytla velkou rybu, ale tak velkou, že jsem si říkal, že má holka velké oči ... chvilku s ní zapasila, ale pak to vzdala a šla chytat menší kořist což se jí velice dobře dařilo. Po čase nás doplnil Vladimír a než se přihnala skupina domorodců a trošku nám je poplašila, tak každý udělal hodně pěkných snímků. Povedlo se mi ulovit i jednu krajinku, kdy do mlhy od moře svítilo slunce a malovalo různé tvary v mlze. Byl ale skoro již nejvyšší čas jít zpět, dobalit se a vyrazit směr Hacienda Barú - zastávkou za konečným cílem - Manuel Antoniem.

Hacienda Barú je soukromá rezervace asi 5km od Dominicalu. Cesta nám tedy nezabrala moc času a tak se po zaplacení rozcházíme na focení. Ondra zrušil svůj blesk Sigma, tak jsem mu půjčil svůj Canon 580 EX. Přeci jen to dneska využije lépe. Ja si dám nějaké macro a detaily. Vyrazil jsem tedy směr orchideárium. Cestou jsem procházel krásným teakovým lesem. V orchideáriu jsem se pozdravil se zahradníkem, který mi ukázel co vše kvete a ptal se, jestli nechci něco narosit či nepotřebuji cokoli jiného pro dobrou fotku. Poděkoval jsem a začal jsem se dívat co budu fotit. Našel jsem si pár motivů na barevné abstrakce, což zahradníka velmi zaujalo, neb mu nebylo jasné, co to fotím, když tam nic zajímavého neroste. Když jsem mu ukázal výsledek, byl nadšen. Vyfotil jsem si i pár orchideí a vyrazil dál. Procházel jsem hustou částí lesa plného bujné vegetace, močálů a potoků ... vzpomněl jsem si, že repelent mám ve velkém báglu :-) V místě kde jsou kajmani jsem se je snažil vyhlížet, ale počítám, že oni mě viděli, ale já je ne ... postupně jsem došel až na pláž, kde jsem se potkal s Tomášem, který tam cvakal krajinky s palmou a tak :-) Na pláži bylo spousta různých kmenů či jiných částí stromů všech možných tvarů i velikostí a bylo jasné, že i přes ostré světlo půjde něco vyfotit. Tomáše vystřídal Ondra s Bohdanem a tak jsme se šli i trošku porochnit do oceánu. Dorazil i nějaký jiný fotograf a tak bylo na pláži rázem plno.

Bylo skoro poledne a to byl nejvušší čas vyrazit plnit pitný režim a dát si pivko a něco lehkého k snědku. Bylo takové vedro, že bylo jasné, že třetinka Imperialu do nás zahučí jak vodopád a tak jsme v restauraci učinili pokus objednat pro každého dvě piva. Slečna z obsluhy sice mohutně pokyvovala hlavou, ale donesla piva jen tři :-). Menu vypadalo dobře a každý si něco vybral. Ja jsem neodolal místní specialitě Casado con Pollo - ryze, fazole, kure. Bylo to opět výborné. Horko bylo veliké a bylo jasné, že vyjít ven by byla sebevražda. V rámci pitného režimu jsme tedy postupně zdolali několik Imperialů, až jich byla na stole pěkná řada. Postupně dorazil i Tomáš a Vladimír a okolo druhé hodiny jsme rezervaci Hacienda Barú opouštěli směr Manuel Antonio. Cesta to byla velmi dobrodružná, neb na ní nebylo ani zrnko asfaltu a vše bylo jen hlína a kamení. Takto jsme jeli asi 30km a skoro jsem začánal chápat, jaké to je jet nějaké rallye. Nejsme ubytováni přímo v Manuel Antoniu, ale asi 3 km od něj. Chtěli jsme jít s Ondrou na nějaký pěkný západ slunce, ale dalo se do deště.

Teď je skoro 19h. Dopisuji tento deníček. Půjdeme na večeři a snad se dostanu i na internet, abych poslal tento díl deníčku.

Vzkaz všem doma: všichni jsme OK a jediný problém je ten zrušený blesk Ondry.